zpět obsah další

Sobota se strýcem na pláži a větrná neděle

Občerstvení spirituálním??? východem slunce a hmotné snídaní (52) - Přes den u moře se strýcem a s jeho spolupracovníkem (53) - Další obdivování okolí hotelu, dokumentace pokoje, večeře a kontakt s Českem (53) - Zimní čas v „kyperském létě“, snídaně s jazykovou výukou, Aži koupání a kyperské kočičky (54) - Vlnící se moře, procházka na východní konec pláže a padákové plachtění (55) - Odletový service, nemírná večeře a kontakty s Českem (56)

Ráno v sobotu 25. jsme konečně vstali dostatečně včas, takže se nám podařilo být u moře při počátečním východu slunce. Mohli jsme ho nejen přímo prožít, ale digitálním fotoaparátem i videokamerou pro budoucnost uchovat. Šli jsme za hotelem Karpasiánou kolem krátké řady košatých stromů, od zadního traktu hotelu k promenádní cestičce, což jak se ukázalo nebylo v této době bez problému. Strom byl plný vrabčáků a to se projevovalo nejen jejich hlasitým pípáním, ale i méně příjemným působením. „Paní vedoucí“ Aža si hned vybrala bezpečnější paralelní cestu, zatímco já ji následoval až když už mi ve vlasech skončila jejich ranní toaleta. Pak jsem urychleně svou rozvážnou dcerunku následoval.

Občerstvení spirituální východem slunce a hmotné snídaní

Bohužel se ukázalo, že nebíčko je nepříjemně při obzoru zakryto mraky, takže jsme nemohli doufat v optimální podmínky pro fotografické obdivování východu slunce. Udělali jsme obrázky od naší pláže i od sousedního Palm beach hotelu (249 a 251) a v obou případech se sluníčko dá jen tušit za rozzářenými mraky.

Podobné zkušenosti jsme získali i za pomoci zvukové videokamery. Na obzoru zaznamenává mraky, ze stromů čimčarují vrabci a východ slunce se projevuje rozzářeným mrakem za obrysy tmavých slunečníků. Prostě krásné kulaté sluníčko, které bychom si přáli, zápasí s trochu zamračeným horizontem. Všechno tu ještě spí na pláži i kolem hotelu, je po sedmé a vydali jsme se proto před vydatnou snídaní na užitečnou ranní procházku.

Kráčíme dále vlevo až za Palm Beach Hotel, kde jsme měli možnost na volném prostranství uvidět výsledek intensivních místních aktivit. Terén je urovnáván a v řadách je tu nahromaděn zbytek suchého rostlinného materiálu. Chvilku jsme se s Ažinkou dohadovali, o co tam vlastně jde. Podle mne se čistí pozemek od plevelového pejru (pýru), dříve než se tam bude něco stavět. Dcerunka říkala shrabanému sláma. Já si představoval, že by tam mohl vzniknout za Palm Beach Hotelem další hotelový komplex, tj. dva až tři hotely v okolní parkové úpravě. Ažince to nepřipadalo dobré pro již vystavěné vilové apartmenty, poněkud dále od pláže, kdyby je zcela zastínily vysoké hotelové budovy. Nechejme se překvapit, pokud ještě na toto místo v příštích letech někdy zavítáme.

Vracíme se zpět už skutečně rozzářeným ránem (252) a docházíme až k našemu oblázkovému nápisu Kypr 2003, který jsme shledali po třech dnech docela v pořádku. Aža ho pouze trochu poopravila a pak ho vyfotila, abychom měli připraven titulek pro videozáznam i pro samostatné fotografie (253 a 254).

Máme půl osmé a naše zažívací ústrojí nám připomíná dosud nesplněnou ranní stravovací touhu. Stavili jsme se na pokoji a pak jsme šli dolů na snídani. Čekáme na výtah, už přijíždí a protože má zrcadlové stěny Aža neodolává a vstupuje s běžící kamerou, aby předvedla místo malého výtahu nekonečnou chodbu s mnoha výtahovými odděleními.

Jdeme chodbou k otevřeným dveřím jídelního sálu, kde se snídá už od 7 hodin. Před dveřmi do jídelny nás opět uvítal stolek s čerstvou kyticí, kde dnes byla pro večeři připravena úžasná zpráva pro české pivaře: specielní nabídka „levného“ piva keo, které tu vyrábí z českého sladu. Představte si, jedna pinta bude stát pouze 1 kyperskou libru! Bylo třeba si ovšem uvědomit, že se nabízí pivečko ne právě české kvality za ne právě českou lidovou cenu. Pinta je 0,473 litru a kyperská libra 54 Kč, z čehož pro srovnání vychází za nám běžnější půllitrovou lahvinku piva ca 57 Kč. Takže nic nového a pro nás bude nadále znamenat návštěva jídelního salonu výborně pojíst a zapití odložit na pokoji.

Ke snídani si Ažinka dala toasty, sýr, jogurt s medem i s karobovým sirupem a horký čokoládový nápoj, podle ní „hot chocolate“. Já ji následoval se svým trojdílným menu. Aža vzala kameru, točila mě a poznamenala: „Taťka si tu dělá cereálie, které ze zásobníků padaj tři různé druhy.“ Ano na začátek mám dnes jako každý den cereálie a k tomu karobový sirup, který se dělá ze svatojánského chleba a je prý hodně zdravý. Med je sice taky zdravý, ale ten si užiji doma. Kamera dále prozrazuje, že Aža má vajíčko, sýry a hot chocolate. Kameramanka pak komentuje další detailní záběry: „Takhle si taťka snídaníčku ozdobil, salámek s kečupem, sejreček, volský voko, schovaný pod tím.“ Já ji však opravuji: „Dvě volská oka, protože jsou zcela nekalorická.“ Aža mi přeje dobrou chuť, ukazuje v detailu svou misku a poznamenává: „Pravej bílej jogurt s medem a karobovým sirupem…“ Před dalším popisem našeho hodování zařazuje záběry na dlouhé jídelní stoly s červeně kostkovanými ubrusy a pak pokračuje s detailem a komentářem: „Má snídaníčka pokračuje ovocem, což je krvavý grep a pomeranč, ty máš hot chocolate a k tomu zákuseček pokapaný karobovým sirupem.“

Přes den u moře se strýcem a s jeho spolupracovníkem

Později dcerunka zaznamenala další průběh dne diktafonovým zápisem, jehož originál tu jen mírně koriguji. Aža praví: „Po snídani jsme šli nahoru na pokoj a uvařila jsem čaj, abychom ho měli již připravený. Pak jsme šli dolů k moři a brzy k nám přišla SMS od strejdy Káji, že přijdou po 11.“ Je třeba dodat na základě pozdějších informací od strýce, že sobotu začali již značně dříve, neboť stačili po ránu ještě dokončit procházku centra Larnaky. Bráška ve své informaci dále uvádí: „… využívali jsme hezkého počasí - mimo jiné jsme Vás navštívili v hotelu a u hotelu Karpasiana.“

K tomu Aža zaznamenala na diktafonu: „A skutečně přišli. My už byli na lehátkách na pláži a já ho najednou viděla, jak si kolem nás štráduje. Málem nás přešli, tak jsem za nimi vyběhla, abych je odchytila. Kamže tak rázují, že jsme tady. Strejda přišel s Dušanem Vopálkou, já jim půjčila šnorchl a tomu Vopálkovi brejle, takže si to kolem kamenů docela užil, neboť je tam plno rybek a vegetace mořské. Celkem jsme se koupali se strejdou asi třikrát (259-261) a oni měli na koupání vlastně jediný tento den. Příští den totiž odjížděli ráno do Nikósie na seminář.“ Jako obvykle čas na pláži utíkal neskutečně rychle, zvláště když jsme měli návštěvu a řeč nestála.

Aža pak v diktafonu pokračuje: „Kolem jedné nebo druhé hodiny jsme šli k nám na pokoj. Udělala jsem kafčo, čaj, menší sendvič a povídali jsme si (257). Pak jsme šli před hotel do obchodů, strejda koupil pro svou rodinu pohledy a známky. Podařilo se mi objevit Lokumy o vhodné ceně a koupil jich šest výhodně za 2 libry, takže bude mít pro každou rodinu dětí dárek. Pak jsme šli znovu na pláž a ještě jednou jsme se vykoupali. To už bylo kolem čtvrté hodiny a my jsme se šli po oschnutí trochu projít po pláži. Napřed jsme šli k palmovému hotelu a tam udělali pár záběrů (235,237,238). Kolem páté hodiny jsme je šli vyprovodit až k červenému hotelu a po návratu jsme měli hodinku do večeře.“

Další obdivování okolí hotelu, dokumentace pokoje, večeře a kontakt s Českem

Tolik k vylíčení dne mou dcerunkou. Chtěl bych dodat, že jsme při návratu příliš nechvátali a od promenádního chodníčku (239) jsme nahlédli i do bočních zahradních komunikací spojujících pobřeží s hlavní silnicí (241). Na pokoji jsme využili zbývajícího času před večeří k doplnění dokumentace našeho dočasného bydlení (242-247).

Večeře byla jako vždy bohatá. Aža měla kromě jiného – prý výborné - zapečené makaróny a různé saláty. Do diktafonu dodala: „…taťka si dal k dobrému menu podle vlastní volby místní pivo značky KEO, které se údajně vyrábí z českého sladu.“ Nebylo tudíž pro vlastence špatné - nyní dodávám.

Po večeři jsme se šli trochu projít, abychom pomohli trávení přebytečných kalorií. Nicméně Aža se současně pokoušela obnovit kontakty s Českem. Poslala SMS Jiřímu, ať zkusí zkontaktovat Milíka. Vůbec se totiž neozývá a my nevíme, co s ní je. Od Jiřího přišla SMS až asi v půl desáté. Chytil prý Milíka na pevné lince až v půl deváté. Je prý vše v pořádku… a že neměla u sebe mobil a proto neodpověděla. Ale jak vidět, neodpověděla včera a neodpovídá ani dnes, rošťák. Je půl desáté a nemám o ní na Kypru žádnou zprávu. Vyměňujeme si s Ažou různé dohady o důvodech jejího zmlknutí. Možná, že má vybitou baterii anebo mobil někde zapomněla. Naše úvahy Aža prostě jako dvojče přísně zakončuje: Tak je zase jednou „mimóza“, čemuž mě učila porozumět, že se jedná o stav sestry nacházející se „mimo skutečné dění“. Já bych ji ovšem jako milující otec omluvil, protože má jistě spoustu práce, než aby se starala jen o nás turisty a o naši zvědavost. Hlavně, že nám dal Jiří zprávu a my mohli klidně spát.

Zimní čas v „kyperském létě“, snídaně s jazykovou výukou, Aži koupání a kyperské kočičky

Zahájili jsme další den krátícího se pobytu příjemným probuzením do nedělního rána, 26. října. Mile nás překvapila zvláště časová změna. I když nás na Kypru provázela stále příjemně snesitelná letní horka, přesto jsme museli připustit, že i za těchto podmínek bude probíhat právě tohoto dne celosvětová změna z „letního“ času na „zimní“. S předstihem jsem už včera večer posunul své hodinky o hodinu zpět k potvrzení příjemné skutečnosti, že můžeme spát o hodinu déle. My jsme se však nemohli dočkat snídaně a tak jsme se snažili dlouho nelenošit.

Teď už jsme po ní a měl bych vzpomenout, že jsem s paní číšnicí „Kalimérou“ vedl anglicky konversaci o staré řečtině a zvláště o správné výslovnosti. Říkala, že se ji učila ve škole a měla na přání matky i specielní hodiny výuky staré řečtiny. Rozhodně dávala najevo, že výslovnost je jiná, než se u nás učí, nebo učívalo. Já jsem si ve svém stáří jen vzpomínal, že u nás se vlastně nikdy výslovnost neučila a že jsme prostě staré texty četly, tak jak byly. Dosti mě její názory překvapily a nyní mě stále pronásledují myšlenky, jak to s tou výslovností staré řečtiny vlastně je. Měl bych si to nechat vysvětlit od nějakého odborníka řečtináře. Možná, že mi to řekne někdo ze spolužáků, kteří byli spíše oddáni humánním vědám než já chemik. Ažinka mě radí, abych se obrátil na svou spolužačku MUDr. Bělu Kubátovou.

Nicméně jsme se dobře nasnídali jako obvykle. Teď je za deset minut po půl deváté, svítí sluníčko a jen sem tam nějaký mráček. Na dnes nám předpovídali 29°C, takže má být normální teploučko. Předsevzali jsme si, že dnešek strávíme pokud možno celý u moře, neboť si musíme krátící se „letní dovolenou“ užít, dokud máme ještě možnost. Takže bychom se bez odkladu měli připravit, patřičně obléknout do „koupacího“ a jít si lebedit na pláž. Zatím náš strýc i jeho spolucestující se museli věnovat vlastnímu účelu své návštěvy Kypru. Celou neděli a pondělí dopoledne měli prožít na chemickém zasedání konaném v hlavním městě.

Ale i náš program byl mírně měněn, jak před dnešní nedělní večeří svěřila diktafonku Ažinka, když uváděla ranní dobré úmysly dodatečně na pravou míru: „Napřed jsem opustila náš pokoj já, zatímco taťka si dával ještě oddychovku a snad také dodatečně spinkal, nebo co… Já jsem nejdřív skončila v bazénu, protože moře bylo značně rozbouřené. Tam jsem uplavala deset délek bazénu, o němž si taťka původně myslel, že by mohl mít takových 10x50 m. Nikdo z hostů tam nebyl, neboť v hotelu se vysloveně už končí. Jsme tady opravdu - naše skupina VTT – jako poslední hosté. Večer jsem viděla, že odjíždějí další lidi. Je vidět kolem hotelu, že se už tady uklízí. Máme úplně pro sebe bazén i pláž, a je tady takový klídek. Z bazénu jsem hned šla do moře vyzkoušet, jaké jsou ty dnešní vlnky a bylo to příjemné. Potom jsem osychala na sluníčku, které chvílemi svítilo a chvílemi se schovávalo za mrakem. Bylo to pořád fajn, i když se blížil konec října, bylo stále pro nás letní teplo. Nahoru do pokoje jsem přišla myslím v 11 hod. Dali jsme si kafčo a pak se společně vydali dolů.“

Tam jsme se nejprve dali do fotografování a filmování kyperských kočiček. Už jsme pozorovali několik dnů, že se nějak zmnožil tento živočišný druh, svým způsobem patřící ke Karpasiáně. Občas jsme uviděli náš obsluhující personál, jak chvátá jídelnou s plnou miskou skutečných masových dobrot k otevřené stěně směrem k pláži, odkud kočičky pouze nakukovaly do jídelny. Vydali jsme se pátrat, kde se vlastně zdržují. Našli jsme je v křovinách u dětského hříště a bylo jich docela dost. Krásná dobře vykrmená koťátka si hrála spolu nebo se svou kočičí maminkou (268,272,275,276). V pohybu je Aža zachytila kamerou na modré terásce a v trávě. Napočítali jsme jich celkem pět.

Vlnící se moře, procházka na východní konec pláže a padákové plachtění

Ažinka diktafonu svěřovala: „Taťka se ve vlnách na koupání moc necítil, takže jsme si dali svižnou procházku na druhou stranu pláže až k Lordosu. Lordos Beach Hotel je také v nabídce VTT a jedna paní na lehátku v naší části pláže nám návštěvu doporučila. Právě prý tam byli…“

A tak jsme šli. Moře bylo opravdu po celé délce našeho pochodování rozbouřené, takže vlny zasahovaly hluboko do pláže a to i do míst, kde byly původně slunečníky. Prostě jak Ažinka pravila, bylo to moře a ne „tálinskej rybník“. Ukázalo se, že v Lordosu je značně živo. Zatímco u nás už je vlastně klídek, tam to mají plné, hodně lidí a hodně lehátek. Okolí hotelové budovy je členité, bazénů je několik, různé formy a různého zaměření. Jsou tam specielní cákaliště, hlavně pro děti. Pro ně je tam vybudovaný jakýsi hrad, zahrádka na probíhačku, prolejzačky a kluzavka z hradu přímo do bazénku, prostě se jim poskytuje lákavá zábava na celý den. V bazéně pro dopělé, kde se stačilo, jsme viděli cvičit water gymnastic. Paní cvičitelka tam dirigovala z břehu skupinu starších paní. My jsme prošli zvědavě celé okolí hotelu.

Na horizontu se to dost kabonilo a strašila nás případná změna počasí. Silný vítr to však dosud stále rozháněl. Vraceli jsme se od Lordosu zpět ke Karpasiáně proti větru a po cestě jsme sledovali, jak pár odvážlivců po vodě jezdí na prknech tažených větrem. Byla to taková kombinace paraglading – padákového plachtění - se surfem. Během návratu jsme pozorovali asi čtyři adepty na různém stupni pokročilosti. Někteří se pokoušeli dokonce o skoky a zvládali to velice dobře. Vítr byl dostatečně silný a vlny velké, takže si své dovádění náležitě užívali (280,282). Mnohem působivější záběry paraglajdů s prkny, v akci na zvlněném moři, se podařilo získat videokamerou. Aža zachytila skok přes vlnu, jak jezdec klesá do vody a jiný se objevuje u něho. Podařilo se jí vhodným zoomem získat detail jízdy s otáčkou i se skokem.

Chvíli jsme si sedli na lehačky a potom jsme se chtěli koupat, ale to jsme vzdali, protože moře bylo dost rozbouřené. Tak jsme se rozhodli pro druhou alternativu, že půjdeme do bazénu. Tam jsme našli klídek ničím nerušený, větrem ani lidmi. Bazén byl při tom pouze pro nás. Ažinka udělala svých deset bazénů po délce a já se překonal, neboť jsem udělal deset bazénů po šířce. S přeháněním jsem prohlásil, že jsem se při posledních tempech skoro utopil (300-302, 305). Byla to skutečně nadsázka, neboť jsem plaval po straně s hloubkou 1,4 m. Snadněji by se mi to podařilo na opačné boční straně, kde je to asi 3 a půl m. Bazén se po délce rychle svažuje, takže dává nejprve příležitost neplavcům a potom i skokanům.

Odletový service, nemírná večeře a kontakty s Českem

Po dostatečném vymáchání jsme šli nahoru do pokoje. Aža se ospršila od bazénové chlorované vody a pak jsme konečně začali spotřebovávat naše zásoby, které skoro zbytečně z domova přivezla. Udělala chlebíček s rybí paštikou, pak jeden se sýrem i klobásou a jak jsme byli v tom hodování, tak jsme hbitě spořádali dva jogurtíky, whisku black and white, čaj i kafe a hořický trubičky. Táák a teď máme jít na večeři. Dcerunka mě uklidňuje: Vezmi si, že to je až za tři čtvrtě hodiny, za půl hodiny máme sraz na „předodletový service“, jak tomu říkají, tam nám bude „chytrolín“ dávat informace a zřejmě budeme vyplňovat dotazník, jak jsme byli spokojeni. A potom dcerunka ještě diktafonku svěřila: „Já jsem ještě vyrazila v pět hodin koupit pohled pro Anču. Obešla jsem tady ty krámky a koukala, co bych jako suvenýr mohla přivézt - mám ještě celých pět liber!“

Někdy před večeří jsme si uvědomili, že jsme se vlastně po celou dobu pobytu nevěnovali larnackému západu slunce. Sledovali jsme běh říjnového sluníčka a poznali jsme, že horizont západu se nachází kdesi za vnitrozemskými kopci. Přibližně tímto směrem se bylo možno dívat z postranního poschoďového okna nacházejícího se hned vedle dveří z našeho pokoje. Sice jsme daný okamžik západu trochu propásli (284 a 285), ale přesvědčili jsme se, že správný výhled nám naše okno v žádném případě neposkytne. Závěrem bylo, že zítra – v poslední den možného pozorování západu – budeme muset vyběhnout trochu dál od Karpasiány a najít stanoviště na konci sídliště.

Před večeří jsme absolvovali „předodletový servis“ s naším vedoucím. Dozvěděli jsme se, že naše letadlo v úterý poletí v 11:20 a autobus od hotelu pojede v 8:45. Z toho pro nás vyplynulo, že v sedm půjdeme na snídani, abychom v 8 byli hotovi a měli čas, to na pokoji zvládnout. Máme se dobře podívat, zda jsme tu nic nenechali, neb až odjedeme, tak už v hotelu nikdo nebude. Bude mimo provoz, protože jsme poslední a s námi se bude končit. Náš dobrý rádce – podle Ažinky chytrolín - pokračuje, že máme mít u sebe pas, pojišťovací kartu a klíče od českého bytu. Ty je dobré nenechávat ve velkých zavazadlech, které budou dopravovány odděleně a někdy se stane, že nedorazí k cílovému letišti ve stejném čase jako cestující. Je zakázáno převážet vše živé, zvláště zvířátka, ale i různá semínka. To sice nevadí při odletu, ale přísně se kontroluje u nás na Ruzyni a mohli bychom dostat až 2000 Kč pokuty. Spiklenecky nám radí, abychom rostlinný materiál dali do velkých zavazadel, kam nikdo neleze. Pak došlo na mou předvídavou dcerunku a byli jsme požádáni o vyplnění hodnotícího dotazníku pro cestovku VTT. To bylo pro nás zcela jednoduché a jednoznačně jsme v odpovědích na otázky prohlásili, že jsme byli velmi spokojeni s ubytováním, s leteckou dopravou, s jídlem i s výlety.

Ažinka pak pokračuje na pokoji v informování diktafonu: „Potom jsme šli na večeři, kde se taťka tentokrát zvláště přejedl. Uvědomili jsme si totiž, že jsme ještě neměli polívku a tak jsme s ní zahájili. Byla velice hutná, fazolová a přidali jsme si ještě do ní opečenou houstičku. Pak si taťka naložil strašná kvanta salátu, hlavně mrkve a hodně dressingu. Tím se vlastně dodělal, ale pak si dal ještě ravioli, tj. taštičky plněné masem a sýrem. Přidal si také navíc kousíček masa vepřového, které bylo dosti vypečené a pro jeho zoubky trochu tvrdé, jemu se však zdálo spíše nedopečené a vysušené. A potom jsme si dali navrch hlavně sladké. Já si dala jako vždy plno melounu světlého, hroznové víno, dva zákusky a želíčko, tentokrát barvy oranžové. Taťka jako obyčejně si dal z veškeré nabídky desertů po troškách ale vše.

Po večeři jsme se byli projít, fouká to tam a jsou vlny. Teď ale končím a jdeme spinkat. Copak? Hlásí se můj mobil s nějakou SMSkou! Snad se Milík konečně rozhoupal a něco napíše, co vlastně přes víkend dělala. Neměli jsme od ní jedinou zprávu a nereagovala na žádnou mojí SMSku, i když jsem jí zcela kategoricky napsala: ´Napiš co děláš!´ , přesto od ní nic nepřišlo. Jiří z Hradce zprostředkoval spojení, Milík mu prý dokonce zavolal a on mi oznámil, že je s Milíkem vše v pořádku a že napíše. Konečně poslala SMS a vysvětlovala, že posílala SMS z internetu, která zřejmě nedorazila. A co dělala? Připravovala kytky na hrob, měla schůzku se Štěpánem, kterému pronajímá svůj byt na Petřinách a před chvílí dorazila do Příčné - je v pořádku, ale přes internet jí to asi moc nefunguje.“