zpět obsah další
Koupání i hodování a procházky nejbližším okolím
Po snídani zažívané při smskové korespondenci a při ozdravné procházce (25) - Zbytek dne prožitý občerstvením, koupáním, hrou petang a večeří (27) - Pondělní komentovaná snídaně (28) - Další osvěžování drinkem na pokoji, mořem, procházkami a v hotelové jídelně (29)
~
Do nedělního rána, 19.10. jsem se probudil po večerním výletu dosti dobře vyspaný. Když jsem večer zalehl, jen chvilku jsem se díval na televizi, než jsem usnul. Dodatečně jsem se dozvěděl, že Aža sledovala nějakou americkou „skopičinu“, jak jsem si dovolil anglicky mluvený film pojmenovat. Ona se ohradila, že prý to bylo něco docela zajímavého o robotech, které byly ve filmu stále zdokonalovány. Vzhledem ke mně v mládí velmi oblíbenému spisovateli Karlu Čapkovi, který byl autorem termínu robot, jsem už nic nenamítal.
Po snídani zažívané při smskové korespondenci a při ozdravné procházce
Už jsme po snídani, po níž jsem zakvílel, jak moc jsem se zase najed. Je to skutečně příšerné, jak se tady člověk najednou přejídá. Je to sice výborné papáníčko, ale vzhledem k mému rádoby pevnému rozhodnutí o udržování umírněné zdravé diety to je úplně strašné. Dávám si sice svou normální snídani jako v Příbrami, ale pak se vymlouvám na „polopensi“ a pokračuji dalším chodem, kterým si přece musím dát v předstihu „oběd“ a jak už jsem v té namáhavé práci, pokračuji po ránu „odpolední svačinkou“.
Po návratu na pokoj říká Ažinka, že bychom se měli jít koupat, ale to nás nepřivedlo k tomu, abychom přerušili kontakt s nejbližšími doma. Je 10:05 hod a podle Jiřího, který je na výletě z Hradce Králové v Krkonoších a posílá pravidelnou SMSku, jsou v Krkonoších 4°C a mlha. Tady je ovšem zase krásné modré nebíčko a bezvětří, vypadá to na velké teplo přes den. Další SMS poslal bráška . S povděkem z Prahy kvitoval přijatou od nás zprávu, že jsme včera už byli v jeho budoucím larnackém hotelu.
My jsme se chystali opustit pokoj lákáni mořskou koupelí, ale ještě jsme se trochu zdrželi dokumentačními fotkami. Ažinka se rozhodla vyfotit naše současné neobvyklé platidlo, pokud je prý má k dispozici. Na obrázku zachytila bankovky kyperských liber (40-42). Já jsem se na druhém konci dlouhé chodby před vstupem do výtahu ještě podíval z okna a na obrázku zachytil nejen nedohledný obzor středozemního moře ale i náš bazén (43).
Konečně jsme se dostali dolů, vyhledali volná lehátka se slunečníky a zahájili ozdravné koupele. Po vykoupání jsme zaskočili pozměnit svou garderobu na pokoj a rozhodli se blíže se seznámit s nejbližším okolím ve směru do vnitrozemí. První náš pohled byl věnován výhledu z okna chodby (44). Uviděli jsme za parkovými stromy hlavní silnici a na ní nejen autobusovou zastávku, ale i četné obchodní podniky. Následovaly bílé obytné stavby a teprve na vzdáleném obzoru se nesměle zdvíhal horský terén. Tímto směrem jsme se vydali na krátkou procházku.
Je asi půl jedné a my se nacházíme v nové zástavbě, kam jsme se dostali od Karpasiány přes silnici. Vydali jsme se vlastně na hledání hotelu Karpasitis, kde jsme původně měli bydlet. Nebylo ovšem jednoduché bez povšimnutí procházet kolem bujné vegetace zdobící vilovou oblast, zvláště kolem vzrostlých keřů plných barevných květů. V našem fotoaparátu se uchovaly zvláště keře s hrozny žlutých květů (45) a méně nápadné rostliny s krásnými růžovými zvonci (46). Nebylo příliš obtížné najít bydlení, které nám Ažinka původně v materiálech cestovky vybrala. Hotel Karpasitis vypadal skromněji než reprezentační Karpasiána ale bezesporu velice hezky. Nijak nevybočoval ze svého prostředí, neboť se nacházel jako ostatní vilky a apartmány v krásné vegetaci . Předností je tam klidné prostředí, působící spíše svým soukromím a nabídkou rodinného milieu. (47,48). Procházeli jsme kolem a Aža stále obdivovala žluté květiny a fotila je v dalších záběrech (49). Květová výzdoba však fádní nebyla a v blízkosti bylo možno obdivovat podobnou bílou a fialovou záplavu (50). Vrátili jsme se do reality denního života a navštívili obchůdky soustředěné kolem hlavní silniční tepny. S nevelkým nákupem, který jsme spíše odnášeli ve své představivosti, jsme zpět u impozantního bydliště, které nám bylo přisouzeno (51).
Zbytek dne prožitý občerstvením, koupáním, hrou petang a večeří
Je jedna hodina a vracíme se na pokoj. Na malé procházce jsme nejen obdivovali „náš“ původní Karpasitis, ale po cestě jsme koupili také jedno červené víno v kartonu. Jmenuje se Cyprus Medium Red Wine a musíme ho odzkoušet (52). K tomu sníme nějaký sendvič, aby se nám něco ze zásob nezkazilo. Pak si dáme kafíčko a něco sladkýho… a výkrmna úspěšně pokračuje. Po jídle jsme se podívali na nějaký televizní pořad, ale já usnul. V průběhu mého klidového období Ažinka nelenila a využila rozměnění kyperských liber k doplnění dokumentace našich peněžních prostředků drobnějšími platidly a mincemi (53, 54). Když jsem se probíral, Ažinka právě říkala, že jde k vodě. Já se snažil ve spaní pokračovat, nicméně jsem za chvilku běžel za ní.
U vody na lehátku jsem si pročítal zajímavé věci o počítačích. Vzal jsem na vědomí, že současný vývoj se věnuje zdokonalení přístrojů specializujících se na skenování diáků a negativů. Zaradoval jsem se, že až se k těmto aktivitám potřebným k sepisování kroniky za nějaký rok dostanu, tak to snad bude dost levné, abych si to mohl pořídit. Ažinka se šla zatím zase vykoupat a já ji z lehátka sledoval. Najednou jsem začal vzdálenější objekty vidět dvojitě a od té doby se mi tato zkušenost občas opakovala. Nevím čím to je, ale pokoušel jsem si to vysvětlovat samozřejmou nepřizpůsobivostí mých umělých vnitroočních čoček. Sám jsem se už odpoledne koupat nešel a stačila mi sluneční lázeň.
Pak jsem věnoval pozornost francouzské hře petang (psáno pentague), o které jsem se dozvěděl během příprav na kyperský pobyt. Několik Čechů bylo na tuto zábavu vybaveno. Hrálo se ve skupince, ale také jen ve dvou, na kousku rovnější země nevyžadující žádnou úpravu. Začalo se tím, že libovolný hráč hodil pár metrů před startovní čáru hrací kouli, mající asi 3 cm v průměru (košonek) a pokračoval házením dvou větších, cca pěticentimetrových koulí. Při tom se snažil hodit co nejblíže k té malé. Potom pokračovali další, každý s dvěma většími koulemi, a nakonec se vyhodnotilo, která z větších koulí byla té malé nejblíže. Ten hráč získal bod a skončilo se první kolo. Pokračovalo se podobně a body si každý sčítal.
Českou skupinu vybavenou jednoduchým nářadím jsem už dříve na plážovém písečku při hře petang pozoroval a jeden pán nám nabídl, že nám výbavu zapůjčí. Když šla Ažinka z koupání, zeptala se ho, zda bychom ho dnes mohli o zapůjčení požádat. On za chvíli přišel a přinesl nám potřebnou výbavu. Šli jsme hrát nedaleko lehátek na improvizovaném hříšti pro plážovou odbíjenou a má dcerunka slavila velké úspěchy. Ona byla prostě tak výborná, že jsem si ani neškrtnul. Uměla petang asi jako staří francouzští pensisti, kteří se podle mých informací této hře věnují celé dny za popíjení vínka. Poznamenala, že byla také jednoznačně první na Šumavě, kde před několika týdny měli sešlost někteří účastníci jejich výpravy do Maroka. Všechny prý porazila včetně Ivana, který měl nejhorší výsledky, i když sám vlastní petangovou výbavu. Omlouvala jeho výkon rozdílnými koulemi použitými k hraní. Na Šumavě měli - jako tady na Kypru - plastové, zatímco Ivan si zvykl na mnohem těžší ocelové.
Když jsme skončili, šli jsme obnovit síly na pokoj kafíčkem. Že by už ten den druhým? Ažinka mi připomíná, že to byl čajíček. Při tom jsme trochu pokukovali po televizi, ale nic ke koukání zrovna nebylo. Raději jsme se vydali na další procházku a šli za „palmovej hotel“, protože Ažinka chtěla vyfotit u takového palmového „ostrůvku“ v písečném prostředí. Přímo se nabízí na pořizování fotek návštěvníků a několikrát jsme ho během pobytu využili. V tomto případě jsme se vzájemně zvěčnili na pěti záběrech, z nichž pouze poslední dva se týkaly Ažinky (55-59). Začínalo už zapadat slunce a nebylo nejlepší osvětlení, takže jsme se rozhodli opakovat náš záměr zítra dříve odpoledne.
Šli jsme na večeři, a čekali, co nás čeká. Před vstupem do jídelního sálu byl na chodbě malý stolek vyzdobený květinami, především velkou kyticí řezaných květin denně obnovovanou (60). Vedle stolku bylo v dekorativním rámečku oznámení, čím je večeře motivovaná. Dnes se oznamovalo, že jde o italskou kuchyni a v nabídce jsme našli všecko, co s tímto zaměřením souviselo. Já si všimnul hlavně makarónů, které byly použity i k výrobě salátů. Ovšem pro mě všechny saláty byly úžasné. Dal jsem si jejich směs, plný vrchovatý talíř a pokračoval vepřovými plátky. Zničující ovšem byla nabídka sladkostí, pro kterou šla Aža dvakrát. Neodpustil jsem si varování, že by měla pamatovat na tělesnou váhu, ale kdesi v mém nitru jsem zaslechl hlas naší mamky, která by mě jistě opravila poznámkou: „Prostě jí chutná…“
Po krátké procházce po pobřeží jsme šli spát, i když jsem hned usnul, moc klidný můj spánek nebyl. Trochu jsem si připomenul, že jsem luštil jakési beznadějné počítačové úpravy, ale hlavně mě několikrát probudilo projetí na hlavní silnici jakéhosi šílence automobilisty, který měl – jak jsme za mlada říkali – nohu strčenou až do karburátoru.
Pondělní komentovaná snídaně
Je pondělí 20.10. a začíná se jeden úplný týden naší dovolené. Zahajujeme jako vždy dobrou snídaní. Já jsem se ustálil u výkladu, že naše ranní jídlo - definované jako polopense - je třeba rozdělovat na tři chody: první je skoro normální snídaně jako doma a sestává hlavně z různých cereálií. Mají jich tu čtyři druhy a já si beru od každého trochu. Navrch si dám velké množství ovocného jogurtu a trochu mlíčka, které tu mají označené jako „light“ - asi málo tučné. Druhým chodem je to, co pokládám v naší současné polopenzi za oběd. Tentokrát to bylo smažené vajíčko se slaninou, k tomu různé sýry, který mi Ažinka poradila. Jako přílohu jsem použil nesmažený toast, protože nemůžu pořádně kousat se svými bolavými dásněmi. Ažinka si dala svou oblíbenou kombinaci řeckého jogurtu s medem, případně s na stole právě objeveným jakýmsi karobovým medem nebo podle konsistence spíše sirupem.
Nejprve jsme pátrali ve své paměti, co to ta karobová pochoutka vlastně je. Aža asi zapomněla, jak se s tímto mimořádným jižanským potravním doplňkem seznámila na výpravě po Maroku před dva a půl rokem. Na skvělé kasetě o této cestě, kterou mám i já v Příbrami, praví jejich skupinová průvodkyně, že se vyrábí ze svatojánského chleba a v severní Africe prý je nejznámější karobová čokoláda. Na internetu se také připomíná v souvislosti s karobem, což je náš "svatojánský chléb" a dále se uvádí, že se jedná o prášek podobný kakau. Vyrábí se podle odborné terminologie z usušených lusků plodů rohovníku (Ceratonia siliqua) a používá se jako zdravá náhrada čokolády.
Nyní jsme se mohli každý den seznamovat s uplatněním jiného druhu, které jsme více méně vymýšleli sami. Aža si byla pro nezvykle ochucený jogurt karobovým sirupem dvakrát a já ji následoval. Pokus se zdařil a tak jsem nabídku nevynechal ani v příštích dnech. To vlastně již patřilo ke třetímu chodu (snídaně ???) polopenze, který jsem končil nakrájeným červeným melounem a krajíčkem sladkého pomeranče. K poslednímu chodu mi ovšem Ažinka především přinesla kafíčko s mlíčkem a já jsem si k tomu zašel pro dva krajíčky dobrého biskupského chlebíčku. V průběhu celé snídaně Ažinka nosila džusy jeden za druhým, já měl dva. Najedli jsme se docela vydatně a já už měl ke konci potíže se spořádáním melounu. Ažinka mi však pomohla s poukazem, že červeného dosud neměla.
Na pokoji jsem si musel chvilku lehnout z únavy po vydatné snídani???. Při tom jsme trochu drbali naši výbornou obsluhu v jídelně. Nejdříve přišla na řadu číšnice, kterou nazývám Kaliméra, podle pozdravu „dobré jitro“ v řečtině, kterou nás příležitostně vyučuje. Dnes se např. pokoušela o úvod do novořecké gramatiky, když vysvětlovala, že kalos-kalo-kalí – slůvko, které jsem si ze staré řečtiny zapamatoval jako krásný - jsou jednotlivé tvary přídavného jména pro různé rody, tj. pro mužský, střední a ženský. Aža si všimla, že chodí v pohorkách, což se jí pro její službu moc nezdá. Já namítal, že nosí jakési pohodlné černé botasky, což pokládám za lepší řešení, než když naše holky-servírky „tajtrdlíkují“ na vysokých podpatkách, takže nemohou brzy chodit a proto špatně obsluhují.
Další osvěžování drinkem na pokoji, mořem, procházkami a v hotelové jídelně
Aža se pokusila mě probudit k životu štamprličkou whisky „black and white“ a před obnovou mé svěžesti uvařila čaj na přes den. Za chvilku rozhodla, že se půjde na procházku a po ní v poledním hicu skončíme ve vodě i na lehátku, abychom se trochu opálili. A protože přání mé vedoucí bylo rozkazem, tak jsme bezodkladně vyrazili. Trochu jsme se zdrželi na hotelovém nádvoří, kde jsem zblízka zdokumentoval náš překrásný bazén (61). Podobně jako jindy byl docela prázdný. Hosté sice dávali přednost mořské koupeli na blízké pláži, ale hlavním důvodem bylo jistě končení sezóny, s naším turnusem se totiž hotel bude uzavírat. Další známkou téže situace byla i klesající aktivita organizovaná Karpasiánou pro návštěvníky. Když jsme se od bazénu otočili směrem k hotelu, mohli jsme spolu s povalujícím se mužem na lehátku pozorovat cvičitelku, jak předcvičuje třem dámám uchýleným do stínu. (62). Už v předešlých dnech jsem zahlédl, jak se podobně organizuje nejen pozemní ale i vodní gymnastika v mělkém moři a také různé hry na vzduchu. Nejprve bylo možno vidět docela početnou skupinu, ale během týdne našeho pobytu bylo účastnic stále méně a nakonec se už paní cvičitelka vůbec neobjevovala.
Na procházku jsme se vydali po pláži směrem východním, abychom urazili asi zdravotní jeden kilometr. Chvílemi byl krásný píseček, chvílemi oblázky, které později převládaly. Došly jsme až téměř k poslednímu reprezentačnímu hotelu na pláži, po níž jsme kráčeli (63). Byl i se svým okolním vybavením podstatně větší než naše Karpasiána, příp. ostatní hotely v našem okolí a bylo vidět již zdáli, že dosahuje asi šesti poschodí. Nezdálo se, že sezóna v něm končí, neboť návštěvníků kolem něho bylo dost. Bohužel mě během vycházky více než snesitelně začaly zlobit prsty na levé noze. Nejdříve mi pásek boty prodřel nárt a potom se přidalo další, takže se mi nešlo nejlíp. Samaritánka Ažinka mi zavázala prst a před dosažením cíle jsme se vraceli. Brouzdali jsme se zase písečkem a trochu fotografovali, znovu jsme objevovali nové pohledy na krásné pobřežní hotely. Bez konkurence byl Palm Beach Hotel téměř zakrytý v palmovém háji (64). Ocenil jsem znovu ostrůvek, který jsme si volili pro focení, neboť mi nabídl balvany k posezení a k zutí obtěžující obuvi (65 a 66). Ažinka u našeho hotelu pokračovala v objevování nových fotografických záběrů: Karpasiána za otevřeným pavilonem, kde nám byla servírovaná první večeře (67), Karpasiána vzatá z moře (68), z téhož místa i sousední Michaels Beach Hotel, za nímž se objevoval již oblíbený palmový hotel (69) a před opuštěním mořského fotografického stanoviště ještě Karpasiána z jiného úhlu, nabízející pohled na naši lehátkovou část a také v pozadí na naši verandu (70).
Předčasně jsme se vrátili na pokoj, kde jsme se občerstvili čajem a kafíčkem. Aža mě předběhla a šla se koupat, zatímco já dopíjel kafe a k tomu si vzal tajně něco sladkého ze šuplíku. Pak jsem šel za ní a za obuv si zkusil své „koupací tenisky“. Brzy jsem poznal, že se mi v nich lépe chodí, než v letošních nových páskových opánkách, ve vodě i po suchu. Pak jsem si vzal staré plavky s krátkými nohavicemi, protože osychání v mokrých polyesterových plavkách sahajících po kolena nebylo zvláště příjemné. Obě změny se mi osvědčily a během odpoledne jsem dvakrát vlezl do moře.
Pak jsme se vrátili, pojedli toasty, popili trochu vínečko a šli před hotel přes ulici na nákup. Naši pozornost připoutaly pohledy a čistá kyperská voda. Po návratu bylo sice už 5 hodin, ale přesto jsme se šli ještě vykoupat. Když jsme šli z moře, už pomalu zapadalo slunce (71), my však jsme ještě vlezli do bazénu se ošplouchnout. Na pokoji při čekání na večeři jsem dodělával diktafonový záznam dne a Ažinka psala pohledy.
Dnešní večeře byla označena jako řecká kuchyně a Aža připomenula, že jsme si dali musaku, takovou zapečenou pěnu s prejtem. Dcerunka ji charakterizuje jako mleté maso s baklažány a brambory. Nebylo to poprvé co jsme ji v posledních třech dovolených v řeckém prostředí pojedli a mohl bych podle mých cestovních svazků a podle loni koupené řecké kuchařky dodat, že tam patří nejen lilek, brambory a mleté maso, ale také rajčata, olivový olej, cibule, česnek, strouhaný sýr, sůl a pepř. Já jsem si dal v rámci řecké kuchyně také jakési kuličky z mletého masa a rýže a Ažinka rybu v omáčce. Věnovali jsme pozornost salátům, hlavně řeckému klasickému salátu i dalším zeleným salátům. Dcerunka se věnovala sladkostem, i když mezi nimi nenašla baklavu. Pochutnala si na takových krémových zákusečkách a na sladkém rosolu. Já si dal ještě sladkou rýži se skořicí – Ažinka upřesňuje „rýžový nákyp“ - a z ovoce jsem si vybral meloun červený i žlutý.
Na pokoji jsme si dali whisky a já brzy usnul. Paní vedoucí si dala taky štamprli, udělala korespondenci a šla rovněž spát.
