(příloha 1)

Dnešní Řekové mohou být na svůj jazyk právem hrdí. V době, kdy jiné evropské jazyky vznikaly, v antickém Řecku už existovala rozsáhlá literatura. Zatímco z latiny, která jediná s ní mohla tehdy soupeřit, se postupně stal na zanikajícím římském území mrtvý jazyk, řečtina i v současném státním útvaru - obvykle známém jako Řecko a úředně zvaném Helénská republika – vlastně žije dodnes. Její stáří ovšem přináší problémy, neboť dnes již existují nejméně čtyři vývojové stupně tohoto jazyka. Starobylá řečtina antických autorů, liturgická řečtina uchovávaná vlivem křesťanství, současná řečtina pro formální příležitosti a oficielně již používaná lidová moderní řečtina, která byla dlouho spíše hovorovým jazykem, postupně zavedena do novin i nové literatury a nakonec schválena jako spisovná. Poslední verse řeckého jazyka se nazývá démotická (podle slova demos, tj. řecky lid) a její prosazení bylo bouřlivé, vyžádalo prý si dokonce lidské životy. Zastánci formální čisté řečtiny zvané katareusa vyčítali démotické, že je vulgární a že má mnoho cizích výrazů přejatých de facto od okupantů a různých dobyvatelů, ať už římských, benátských, tureckých nebo dalších. V roce 1901 vyvolal překlad křesťanského Nového zákona do démotické řečtiny dokonce demonstrace v athénských ulicích a v roce 1903 vypukl skandál při představení Aischylovy hry Oresteia, když byla poprvé herci recitována v nové versi.

Jazykové dorozumívání v Řecku však není zásadním problémem pro cizí návštěvníky, protože ze střední a mladší generace umí v Řecku kdekdo aspoň trochu anglicky. Ani řecká alfabeta nestojí v cestě, neboť všeliké dopravní ukazatelé a jiné veřejné nápisy jsou zpravidla přepsány pod řeckým písmem většině návštěvníků srozumitelnou latinkou.

Pro mě jako frekventanta klasického gymnasia existoval vždy výlučně jazyk starořeckých spisovatelů, kterým nás trápili ve škole. Bláhově jsem dokonce doufal, že by mi mohl usnadnit případnou komunikaci i v dnešním Řecku. V období mého nejbližšího vztahu ke staré řečtině - v prvé polovině čtyřicátých let - jsme museli prokazovat samozřejmě perfektní znalost alfabety, kterou jsme používali nejen při čtení, ale i při psaní. Překládali jsme v ní vytištěné staré řecké texty a některé úseky děl jsme se museli učit nazpaměť. Moc jsem si toho nezapamatoval, ale přesto mi stále zní v hlavě, co měl vzkázat Lakedaimonským tj. Sparťanům ten běžec, který měl referovat o nevalném výsledku významné bitvy. V česky vyučovaném dějepisu jsme museli umět odpapouškovat: Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jakož zákony kázaly nám! O pár let později jsme pak měli uspokojovat pana profesora řečtiny stejným výrokem v originálním znění, který můj počítač jako klasicky nevzdělaný mladíček může jen velmi nedokonale reprodukovat latinkou ve fonetické verzi: Ó xein angeilein Lakedaimoniois hoti thnési rémazi peithomenoi! Jsem rád, že se tohoto zneuctění klasického jazyka nedožili moji řečtináři a poněkud mě utěšuje, že ani většině obyvatel Paleochory by byla tato věta nejen jazykově ale i věcně nesrozumitelná. Nevím, jak by tento výrok byl napsán a vyslovován v současné démotické versi, ale zřejmě bych mu zase nerozuměl já.

Nicméně při mé opožděné návštěvě Řecka jsem se nechtěl smířit s tím, že by mi mé gymnasiální vědomosti nebyly nic platné a snažil jsem se srovnávat minulost se současností. Říkal jsem si, že si budu moci jistě bez problému alespoň číst nápisy v alfabetě. Brzy však jsem dospěl k tomu, že řecká písmena, tak jak jsme je poznali se již čtou často trochu jinak. Bohudíky rozdíly nebyly kromě několika málo případů příliš velké. V dalším jsou uvedena písmena z klasické literatury kursivou a v závorce v novořecké výslovnosti:

alfa (alfa)

beta (vita)

gamma (ghama)

delta (dhelta)

epsilon (epsilon)

zéta (zita)

éta (ita)

théta (thita)

ióta (jiota)

kappa (kapa)

lambda (lamdha)

mý (mi)

ný ny)

ksí (xi)

omíkron (omikron)

pí (pi)

ró (ro)

sígma (sighma)

tau (taf)

ýpsílon (ypsilon)

fí (fi)

chí (chi)

psí (psi)

ómega (omegha)

1 - eiz (ena),

2 - dio (thyo)

3 – treiz (trya)

4 – tetarez (téseres)

5 – pente (pénde)

6 – hex (éksi)

7 – hepta (eftá)

8 – okto (ochtó)

9 – enea (eniá)

10 – deka (déka)

20 – eikozi (ikosi)

30 – triakonta (triánda)

40 - tetarakonta (saránda)

50 – pentekonta (penínda)

60 – hexekonta (eksínda)

70 – hebdomekonta (evdomínda)

80 – ogdoekonta (ogdónda)

90 – enenekonta (enenínda)

100 – hekaton (ekatón)

200 – diakosioi (diakósia)

300 – triakosioi (triakósia)

1000 – chilioi (chília)

Ať už je možno najít jistou podobnost, bylo třeba dojít k závěru, že se svou antickou řečtinou bych asi daleko nedošel a proto bylo praktičtější pokládat novořečtinu za neznámý jazyk. Z několika sbírek slov a frází pro turisty jsem sestavil potřebná novořecká vyjádření za jejich českými ekvivalenty. Toto turistické mini-vádemékum rozvíjejme podle situací, do nichž se člověk může dostat.

a nakonec

prominutí / pardon sygnomy

muzeum musyo

A dostaneme-li se k prvnímu nakupování:

poštovní známka grammatossymo

S delším výletem souvisí:

Denně máme příležitost se setkávat s výrazy týkajícími se jídla, pití a stravování. Při studiu jídelního lístku využijeme

Při zdravotních potížích je možno využít k elementární komunikaci: