(příloha 2)

Jídla, s nimiž jsme se během pobytu setkávali, nás oba velmi uspokojovala, ať už jsme je poznávali v tavernách a nebo se je snažili v improvisovaných podmínkách všemožně napodobovat. Řecká kuchyně je synthesa tureckých, italských a arabských vlivů a např. časté používání česneku bylo zavedeno z arabské kuchyně. V turistických materiálech se píše, že řecká strava je zdravá, chutná, mnohostranná a lákavá i na pohled. Zdravá je zvláště proto, že se připravuje s olivovým olejem vyráběným lisováním za studena a že obecně je většinou provázena spoustou zeleniny. Chutná je proto, že se k masu, rybám a salátům často používají rajčata a cibule, mnoho oregana, petržele, kopru, citronu a čerstvých bylin. Mnohostranná je pak díky bohatému výběru předkrmů, příloh, hlavních jídel, zeleniny a moučníků. Jídla jsou kromě toho velmi příznivě přijímána očima, neboť před vámi na velmi čistém stole s bělounkým ubrusem jen pro vás krásně vypadá všechno předkládané. Všimli jsme si, že jídla se všeobecně nepodávají tak horká jako u nás, v teplém klimatu je to příhodnější.

Jídelní lístky u taveren jsou většinou psány řecky a anglicky a jsou to spíše značně obsažné knihy v tuhých deskách. Uvítali jsme, že je nebylo třeba studovat až u stolu, neboť byly k dispozici již před vstupem do podniku, např. na ulici nebo na nábřeží, na pultíkách, kde v nich bylo možno listovat ve stoje. Některé taverny pak kromě této teoretické nabídky vystavovaly ve vitrínách skutečná čerstvá právě připravená jídla. My jsme byli často po večerech návštěvníky takových výstav, ale dále jsme postupovali podle stanoveného programu, neboť jsme měli několik vybraných jídel, která jsme chtěli okusit. Ta nám většinou chutnala, ale krátký pobyt nám bohužel nestačil k podrobnějšímu se seznámení s řeckou kuchyní. Nicméně jsme zahájili a snad se nám ještě podaří v kulinářském poznávání ať doma nebo v Řecku pokračovat. Láska prochází žaludkem a tak by tomu mohlo být i se vzpomínáním na Krétu. V dalším se uvádějí nejen jídla, která jsme ochutnali, ale i ta ostatní, která můžeme zatím při čtení ochutnávat virtuálně a při tom vzpomínat na krásné dny pobytu.

Řecký salát se nabízí snad zvláště kvůli snadno zapamatovatelnému názvu, v jídelním lístku je obvykle na prvních místech a patří k prioritní volbě turistů. Obsahuje rajská jablíčka, salátovou okurku, cibuli, olivy, ovčí sýr feta a jako koření oregáno.

Choriatiki saláta je možno nazvat jako vesnickou versi řeckého salátu. Obsahuje rajčata, okurku, cibuli, olivy a ovčí sýr feta. K ochucení se používá paprika, ocet, sůl a cukr. Uvádějí v kuchařských materiálech např. tyto dávky:

Tzatziki, je okurkový salát přelitý velkou dávkou řeckého jogurtu, se spoustou česneku a s olivami. Patří k jídlům, které jsme ochutnali v paleochorské taverně, připravili si ho v Nikosu a stále je součástí mého jídelníčku v Příbrami. Doporučují se tyto ingredience a postup:

Melitzanosaláta je pyré z lilku (baklažánu) obsahující rajčata, cibuli, česnek, majonézu, citrónovou šťávu, petržel, olivový olej a sůl. Doporučují se tyto ingredience a způsob přípravy:

Další saláty se připravují z ryb a jiných darů moře.

Tunasaláta obsahuje kromě okurky, rajčat, vajec a oliv mořského tuňáka.

Taramosaláta je specialita, které se věnuje náležitá pozornost a výchozí složkou jsou nasolené kapří jikry nebo mlíčí. K přípravě asi 2 šálků se používají tyto komponenty a postup:

Jemista patří k zeleninovým předkrmům, je to masem plněné rajče nebo paprika.

Musaka je lilek s mletým masem a s bramborami. Postupuje se takto:

Pastício jsou makarony zapečené s mletým hovězím masem a zalité bešamelovou omáčkou. K přípravě je třeba:

Postupuje se takto:

Maso se osmaží do hněda s nasekanou cibulí a česnekem, přidá se podle chuti koření, cukr a odkapaná rajčata. Směs se nechá podusit 30-45 min., vmíchají se uvařené těstoviny a vše se dá do pekáče. Předtím se připraví směs k pokrytí pokrmu. Na pánvi se roztaví máslo nebo margarin a přidá mouka k vytvoření kaše. K ní se dá mléko a zahřívá za mírného míchání, až směs ztuhne. Pak se přidá několik lžic parmezánu a 6 uncí (170 g) rozdrobeného sýru feta a dále míchá, až se roztaví. Tuto směs je třeba nechat úplně zchladnout a pak se k ní přidá našlehané vejce. Vše se pak nalije na maso a těstoviny. Peče se asi 45 min. při 177-190^oC nebo až povrch zhnědne. Místo rajčat z konservy se dá použít 1 až 1 1/2 šálku rajského protlaku.

Dolmádes jsou zapečené vinné listy plněné rýží, hovězím masem a omáčkou z vajec a citronů.

Briam je zeleninová polévka, spíše guláš s cuketou, bramborami a rajčaty, pro 6-8 osob se doporučují tyto dávky a podmínky:

Genistes jsou zapečená rajčata nebo papriky plněné rýží a hovězím masem.

Gyros je opékané vepřové maso, u nás asi nejznámější řecká specialita, ale ani ten sebelepší gyros zakoupený v zaručeně řeckých pouličních pražských prodejnách nechutná prý tak dobře jako jeho originál v Řecku.

Suvlaky je maso připravované na jehle, obvykle ze skopového, ale také z vepřového nebo drůbežího masa.

Brisola jsou grilované vepřové kotletky.

Kokoretsi patří k místním lahůdkám, jedná se o kůzlečí vnitřnosti, které se nejprve 24 hod. marinují a ochutí olivovým olejem, vínem a oreganem. Zabalené do střev se na jehle pomalu pečou na rožni 6 hodin. Je to tradiční jídlo podávané o velikonocích.

Keftedes jsou kuličky z hovězího masa v omáčce. Pro 5-6 porcí je třeba:

Postupuje se takto:

V jídelníčku je velký počet masných jídel, ale je třeba se orientovat podle řeckých termínů. Pajdakias je skopová kotleta, arnýz skopové maso, moskari telecí maso, chirina vepřové maso a kotópulo kuře. Hříchem by prý bylo neochutnat některou z místních rybích specialit. Údajně vynikající mají být nejen různé druhy ryb, ale také smažené sépiové kroužky obalené v těstíčku a malé chobotničky. My jsme se však zatím k této pro neznalce darů moře extravaganci neodvážili. Snad někdy příště a zatím jen teoreticky.

Glossa je název pochoutky, kterou jsem pro nedostatek údajů nemohl přímo určit, doufám však, že se mi to podařilo alespoň oklikou. Našel jsem ve slovnících, že anglické slovo glossa znamená v lékařské terminologii jazyk a proto jsem usoudil, že se jedná v řeckém jídelníčku asi o mořský jazyk, znamenitě chutnající rybu z řádu platýsů, která žije také ve Středozemním moři. Gobes se nazývají malé smažené rybky, lipixari jsou prý ryby, oktopody, sepie nebo chobotnice a lamaria malé sepie smažené v oleji.

K večeři v taverně patří víno. My jsme ovšem skoro při žádné večeři tuto skutečnost bez ohledu na druh pokrmu nevynechali. Většinou jsme si dávali konvičku domácího vína, nabízeného německy Hauswein, ale je třeba upřesnit, že bílé i červené víno se řecky nazývá krasy a bílé víno také retsina. Ani jsme si nevšimli, že bychom si mohli objednat pivo, což je řecky bíra. Také jsme vlastně jen jednou ochutnali známý řecký likér anýzovku, ouso, podle níž jsou nazývány restaurace jako ousery, asi v podobném odvození jako u nás podle piva pivnice. Anýzovka je bezbarvá, ale s vodou nebo ledem okamžitě zbělá, zřejmě obsahem etherických olejů nemísitelných s vodou. V ouseriích se doušky ousa prokládají slanými zákusky, jimiž může být všelicos od oliv přes kus sýra až k porci smažených sepií či chapadel chobotnice. Řekové říkají podobným intermezzům mezedes. Posezení v ouserii prý může přijít dráž než večeře v jiné restauraci. Káva se řecky řekne jako u nás kafé, v taverně však jsme si dávali spíše frappé, což je studená instantní káva se zmrzlinou a napěněnou smetanou. Pokud bychom byli chtěli samotnou zmrzlinu a obsluha nerozuměla anglicky, požadovali bychom pagoto. Nesetkali jsme se při objednávání s džusem, což je chimo a nechtěli jsme ani nero, jak prý se nazývá obyčejná voda. S těmito nápoji jsme byli na pokoji dostatečně zásobeni z vlastních zdrojů.

Zákusky a dezert

Naši pozornost lákaly v řecké kuchyni pochopitelně i zákusky a některé z nich jsme ochutnali. Nebylo to z důvodů šetření v taverně, ale ke svátečnímu obědu připravenému na pokoji jsme si koupili něco v pekařsko cukrářském obchodě. Dodatečně jsem pátral na internetu a byl tam upozorněn na máčené sladké pečivo baklava a kataífi. Jsou z lískového těsta a obvykle plněné strouhanými ořechy, mandlemi nebo pistáciemi. Budiž zde uveden jeden příklad, co je potřeba a jak je možno baklavu připravit:

Jaútry me méli je hustý bílý jogurt s medem, který se v tavernách nabízí jako neobvyklý dezert. Zcela na závěr pobytu jsme si tuto specialitu dopřáli a nemohli jsme si stěžovat.

Nutným doplňkem řecké stravy je ovoce, ale to jsme si dopřávali vlastním nákupem v obchodech. Většinou to byly výborné řecké hrozny bez peciček, nektarinky nebo meloun, zvláště žlutý. Kdybychom byli chtěli při nákupu řecky mluvit a ne jen ukazovat, bylo by hroznové víno stafília, broskev rodákino, meloun karpúzi, a ten žlutý peponi.

Nikdy jsme nebyli postaveni jako ne-Řekové před problém nedorozumění se v taverně. Stačila angličtina, němčinu jsem nezkoušel vzhledem k možnosti připomínání těm starším 2.světovou válku, kdy se nedaleko Paleochory hitlerovci projevili podobně krutě jako u nás v Lidicích. Snad jen pro úplnost tu doplňuji hlavní řecké pojmy pro komunikaci s lidem číšnickým. K ochucení jídla by bylo možno si vyžádat aláty – sůl, bipéry – pepř, záchary – cukr, lády – olej, nebo xídy – ocet. K příboru patří mechéry – nůž, pirůny – vidlička, kutály – lžička a ubrousek se řekne mandíly. Na závěr pak, kdyby po nás sami nechtěli platit, tak bychom neměli utéci, ale požádat o logariazno, tj. o účet. A když už jsme v tomto dorozumívacím minimu, tak bychom mohli vědět, že se Dobrou chuť! řekne Kali orexi!

A snad ještě na úplný závěr této kapitoly budiž poznamenáno, že na internetu je možno dále pátrat po nejrůznějších jídlech přebohaté řecké kuchyně, např. na adrese: http://www.recipesofgreece.com.