Ráno ve středu 10.10. jsem na Petřinách vstával poněkud později než Aža, která odcházela do práce, jako by se nic nestalo. Dopoledne jsem probíral s Kathi její rodopis a společně jsme připravovali pátrání po jejích prarodičích, kteří pocházeli ze Slovenska a z Ukrajiny. Ani jsem se nenadal a už bylo 11 hod. Snažil jsem se proto co nejdříve vypadnout do Příbrami, kde už na mě jistě Milenka jako Hakínkův baby sitter netrpělivě čekala. Znovu jsem začal využívat dobrodiní vlastního mobilu, který po celou dobu mé dovolené zahálel na Petřinách na starém rodinném psacím stole zděděném po otci a nyní používaném Ažou. První SMSku jsem odeslal z autobusu Praha-Příbram Milence, abych jí sdělil, kde se právě nacházím a Aže, abych jí kromě toho oznámil, že jsem již vybral peníze z automatu a dva tisíce, které mi “půjčila” na mé dárky pro ni, jí po Milence pošlu, protože jsem je ve spěchu nechal v “ledvince”.

V Příbrami jsem vyprávěl Milence pln nadšení své první dojmy z Kréty páté přes deváté. Jaksi jsem zapomněl na říjnové období, přecenil sluneční den a oblečen skoro jako v Paleochoře, jsem v kuchyni při otevřeném okně docela obstojně nachladl. Můj zdravotní stav však byl v těch dnech především zasažen slunečními popáleninami, které se zhoršovaly. Nárty byly plné velkých puchýřů a těžko jsem se pohyboval. Do bot jsem se už prakticky nemohl dostat a musel jsem žít pouze z ledničky a mrazáku. O weekendu mi Ažinka přispěchala do Příbrami na pomoc. Snažili jsme se situaci řešit pícháním puchýřů, ale ty se stále obnovovaly a zvětšovaly, takže jsme se rozhodli navštívit chirurgickou pohotovost v nemocnici. Na chůzi to už nebylo, tak jsme přivolali sanitku, která mě zafačovaného přivezla i zpět s doporučením, abych se obrátil v pondělí na chirurgickou ambulanci na sídlišti. S určitými potížemi jsem si toho dne sám sehnal sanitku prostřednictvím mé obvodní lékařky Dr.Rejlkové. Ošetřování se ujala velmi sympaticky mně již známá paní Dr.Mandlíková, chodil jsem brzy na převazy po svých a po dvou týdnech se moje problematické zakončení celoživotně nejkrásnější krétské dovolené vyřešilo. Moje dcerunky se o mne staraly s doplňkovou léčbou a zásobily mě vitaminem C i zinkem podporujícím regeneraci pokožky a různými krémy a mastmi, které jsem nutně potřeboval na zničené nohy. Dotírající virosu jsem odehnal svými klasickými prostředky, tj.zvláště česnekem, vitaminem C a acylpyrinem.

A tak jsem se mohl za pár dnů již plně věnovat příjemnějšímu zakončování dovolené. Ze 400 digitálních fotografií jsem vybral sedm záběrů a ty jsem pak rozesílal svým emailovým korespondentům. Bezodkladně jsem se pustil do vlastního sepisování. Nejprve bylo třeba přepsat a upravit asi 20 stran diktafonového záznamu, pořídit soupis 400 fotek s jejich stručnou charakteristikou a dát do počítače tzv. reálie o místě pobytu. Nejprve to byly výpisky z různých turistických materiálů doplňovaných nejprve na internetu a později také vydatně z počítačové verse enyklopedie Universum, kterou jsem našel pod stromečkem. Pak došlo k vlastní kompozici, která byla ve srovnání se sepisováním jiných svazků komplikovanější vzájemným propojováním audio-, foto- a video-pramenů a vzájemnou spoluprací s Ažinkou. Je to jakýsi první stupeň k mojí multimediální edici směřující k internetovému přenosu.

xxx

Dostáváme se až k těmto odstavcům, kde bychom se měli pokusit o stručné shrnutí celé cesty. Osobně nejsem na pochybách, že to byla nejkrásnější dovolená v mém životě a to z řady důvodů. Řecko jako dosud mnou nenavštívená země bylo mým celoživotním dluhem. Přípravou ke vstupu do života bylo navštěvování osmiletého klasického gymnasia s intensivní výukou latiny a také řečtiny. Byť jsem byl nezdárným synem této alma mater a jako jednostranně oddaný své zamilované chemii se nesmírně těšil na poslední den prožitý ve škamnech humanisticky zaměřeného ústavu, přesto jsem prostě dýchal jeho atmosféru a nikdy jsem nemohl tento vliv z celého dalšího života vyloučit. Bylo mi mnohem snadnější než současným absolventům středních škol pochopit vztah evropské kultury k antice. Skoro celých osm let přípravy ke vstupu do života bylo proniknuto řeckým a římským starověkem, jeho mytologií, literaturou, filosofií. Profesoři těchto starodávných jazyků nás vyučovali nejen v lingvistice, ale snažili se přiblížit nám občas v ucelené formě tzv. reáliemi veškerý styl antického života v rámci lepšího pochopení překládaných klasiků. Dnes se snad občas přiznává důležitější role římské antice, mně však je jasná priorita Řecka.

Když jsem se připravoval na tuto cestu, poněkud jsem mohl své mlhavé představy upřesnit. Dnes mohu dokonce dodat, že kolébkou evropské civilizace je Kréta. Mohl jsem si také připomenout situaci, k níž docházelo s naším letopočtem. V době, kdy se Řím urputně bránil nastupující éře křesťanství, docházelo na řeckém území k prvotní misii Kristových apoštolů a radostná zvěst – evangelium – byla psána ve staré řečtině. Velmi silně jsem si během pobytu uvědomoval, že jeden z největších apoštolů sv.Pavel navštívil v šedesátých letech prvního století Krétu a založil tam křesťanskou obec. Když jsme pak pravidelně sledovali v Paleochoře při zapadání slunce osvětlení pobřežních hor na východě, představoval jsem si jak kdysi před dvěma tisíciletími se na obzoru objevila loď, která právě odvážela sv.Pavla do Říma k soudu a následujícímu umučení.

Dovolená na Krétě byla pro mě osobně zcela mimořádná tím, že byla darem mých dětí k 75. narozeninám. Byla současně velkým potvrzením našich vzájemných rodinných vztahů, které neporušil odchod naší maminky na věčnost. Všichni jsme si vždy uvědomovali její přítomnost v našem kruhu, i když by se moderně řeklo virtuální. Taková byla také účast Milenky na našem pobytu, neboť se v té době starala o Hakiho i o náš domeček v Příbrami a stále byla s námi v kontaktu prostřednictvím mobilu. Zcela nevirtuální bylo Ažinky pobývání se mnou na Krétě, neboť byla faktickou organizátorkou pobytu a podařilo se jí neskutečné. Tři čtvrtě století starý otec se cítil s její pomocí zcela jistě nejen v aerobuse ČSA a autokaru na horských úbočích krétských Bílých Hor, ale byl jí stále zásobován veškerou potravou, po deseti letech se koupal v tom nejkrásnějším moři a velmi se těšil z toho, jak o něho dcerunka pečuje. Vlastně jsem se při psaní tohoto svazku dopouštěl opakovaně chyby, když jsem ji neuvědoměle pojmenoval Jirka, jako by to byla naše maminka.

Je však třeba zvláště uznat, jak zcela mimořádné místo bylo pro náš pobyt vybráno. Paleochora má 321 slunečních dnů v roce s průměrnou měsíční teplotou pohybující se od 13°C v únoru do 27°C v srpnu. Pro říjen se udává průměrných celodenních 21°C – včetně dne i noci - a my jsme měli možnost si užívat skutečně jen horké letní dny, denně s modrou oblohou bez mráčků. Paleochorské moře mělo křišťálově čisté vody, skvělou písečnou pláž přímo ve městě, výborné restaurace s řeckou nebo tradiční krétskou nabídkou jídel. Laskavá pohostinnost, sympatičtí lidé, přátelská atmosféra a chování lidí zde žijících se hluboko zapsalo do našich vzpomínek právě tak jako klidné prostředí ničím nerušené a odpovídající skutečně lázeňskému.

Krátkých deset dnů by jistě bylo možno si plně užít koupáním na krásně vybraném poloostrově jihozápadního pobřeží, my však můžeme vzpomínat i na vycházky do okolí města a na celou řadu výletů v autokaru i na lodi. Otestoval jsem si svou nevalnou fyzickou kondici a dospěl k pevnému rozhodnutí, že se s tím musí něco udělat. Lodička nás ve vlastní režii dovezla na nedalekou úžasnou k brouzdání užívanou pláž Elafonisis a při organisovaných zájezdech jsme navštívili pirátský ostrov Gramvousu na nejsevernějším bodě Kréty, Ažinka si otestovala svou fyzičku v nejdelší evropské rokli Samaria a společně jsme podnikli noční výlet na ortodoxní církevní slavnost v Azogires.

Jak jednoduché by bylo se na Krétu do Paleochory vracet…