Je úterý 9.10. - poslední den naší dovolené. V sedm hodin jsem se probudil, je 7:20 a začínáme se připravovat k odjezdu. Kolem půl osmé jsme vyběhli ven se podívat na východ slunce, zajímavé bylo, že ve směru našeho pozorování byl jakýsi obrys lodi, jiné než jsme tady vídávali. Aža si myslí, že to je vojenská loď v souvislostech s událostmi v Afganistanu. Zahlédla prý podobné na severním pobřeží, když jsme přilétávali do Chanie; tam jich bylo zakotveno pět. Když jsme se chystali doma na cestu, slyšela prý od přátel, že na Krétě u Chanie by mělo mít NATO nějakou základnu. V posledních dnech jsme nad Paleochorou také zaznamenali nízké přelety vojenských stíhaček a dostala se k nám nezávisle i zpráva, že Paleochora je prý dobrým orientačním bodem pro letadla.

Je tři čtvrtě na devět a je třeba zaznamenat, co jsme měli k poslední snídani. Byl to chlebíček s paštičkou a hermelínem, k tomu rajský salátek s Nivou, česnekem a hérblsíseninkem, což prý je bylinková směs se solí. Čajíček jsme také měli a to je pro mě důležité, neboť k němu vždy mívám všecky pravidelně užívané léky. A teď se na obvyklý závěr ranního hodování dělá kafíčko.

Vydali jsme se na poslední pochůzku po městečku. Začali jsme ji jako obvykle procházkou po nábřeží a tam si ještě pro album vyfotili dvě s ohledem na náš pobyt významné taverny. Nejprve Corall, kde jsme včera měli a potom ještě Pizzerii Odysseia, kde paní Viamare uspořádala v sobotu dopoledne po našem příjezdu orientační setkání. Tam jsem zdokumentoval detail pecí na pečení pizzy a pak jsem ještě dvakrát ustoupil k zobrazení rozšiřujícího se pohledu do interiéru a nakonec i k znázornění celkového vnějšího pohledu na podnik z nábřeží.

Pak Aža znovu zabrousila do nejbližšího supermarketu, aby se zbavila zbývajících drachem. S okem aparátu jsem ji následoval a zachoval na památku tamní nabídku kosmetiky vyráběnou s použitím olivového oleje, ale také jinou řeckou zvláštnost, jíž je bezesporu med s vlašskými ořechy. Načež jsme se vnořili naposled do centrální oblasti městečka a používali foťák. Zvěčnil jsem taverničku na rohu pod kostelem, kterou celý týden Aža chtěla zdokumentovat, ale ona byla vždy právě bez hostů u chodníkových stolků. Bohužel jsem i při poslední příležitosti k vyfocení dopadl stejně. Lépe jsem uspěl s dalším záběrem, neboť se mi podařilo vyfotografovat na jejím vyhlídkovém stanovišti před domovními dveřmi řeckou babičku celou v černém, která mi včera ze své židle unikla. Nezdá se, že měla velkou radost z mého zájmu – prosím o prominutí.

Dáváme se ještě naposled příčnou ulicí vedoucí od přístaviště k písečné pláži. První zastávka je u výlohy knihkupectví, kde má přednost nabídka hostům. Je tu mapa Kréty, knížky turisticky a příp. historicky zaměřené, ale také o řeckých kočičkách. Zaujal mě kalendář motivovaný těmito tak oblíbenými zvířátky se třemi kočičími krasavicemi na titulní stránce. Nepochopím, jak se mi to mohlo stát a příliš pozdě jsem doma zjistil, co jsem vlastně vyfotil - jsou v albu bez hlaviček. Potom jsem naposled mrknul k nabídce půjčovny nejrůznějších dopravních prostředků, jejíž služby jsme během pobytu nevyužili, nahlédl k novinovému kiosku na rohu před pískovou pláží a přečetl si pár titulků čerstvých zpráv o Afganistanu z vystaveného anglického deníku The Daily Telegraph. Také jsem věnoval pozornost úzkému “supermarketu” poblíž, připomínající mi šířkou spíše naši poněkud protáhlou trafiku.

Vracíme se, jak jsme přišli, na rohu s lékárnou odbočujeme vlevo a procházíme hlavní ulicí probíhající paralelně s nábřežím. Po levé straně upoutal mou pozornost obchod s různou nabídkou hostům a jejich dětem. Jsou tam také cinkátka rozeznívající se při závanu větru, takové pomalované kovové trubky, které když s nimi pohybuje vítr, tak o sebe narážejí a cinkají; tuto “muziku” jsem se pokusil zachytit na diktafonu.

Pokračuji dále kolem obchodu s mobily a podobnými věcmi ale také kolem informační kanceláře, která se pravděpodobně nachází v budově městského úřadu. Toto místo však nebylo možno přejít bez povšimnutí, neboť tam je na rozšířeném chodníku umístěna bysta nějaké uznávané osobnosti. Na piedestalu je nápis, který jsem v detailu vyfotil k dalšímu bližšímu určení. V řecké alfabetě se mi podařilo - ne se zárukou - přečíst: Kostantinos G. Kriar?s Genikos Archigos Selino 1826-1869. Při sepisování tohoto svazku jsem se delší dobu pokoušel záhadu slavného muže rozluštit a to především za pomoci internetu. Poslal jsem dva e-maily na paleochorské adresy a jedna mi odpověděla. Není vyloučeno, že se v malém městečku oba adresáti na mě domluvili. Odpověď mi přišla z info@paleochora-holidays.gr a jistý Emmanoel Katsanevakis mi poskytl první informaci o nápisu na podstavci sochy. Latinkou mi ho přepsal na Konstantinos Criaras, genikos archigos… a poznamenal, že je možno o něm najít řadu informací v mnoha knihách o 2. světové válce a o krétské válce.

To mi samozřejmě nestačilo a v Příbrami jsem ani neměl příležitost se poučovat “v mnoha knihách o 2. světové válce” ve vztahu k Řecku a “o krétské válce” i kdyby byly jazykově přístupné. Nedalo se nic dělat, v internetovém pátrání bylo třeba pokračovat. Poradili jsme se s Ažinkou a zosnovali tento další plán. Nejdříve se obrátíme na pražskou adresu naší cestovky Viamare, potom na filosofickou fakultu UK a zkusíme i řecký zastupitelský úřad v Praze. A tak se i stalo.

Z viamare@viamare.cz se mi obratem ozvala jedna ochotná pracovnice: Vazeny pane Stambergu, bohuzel se mi prozatim nepodarilo zjistit udaje o muzi z Paleochory. Neustale vsak na tom pracuji. Hezky den preje Jirina Bilkova. A skutečně přišel již za čtyři dny další e-mail: …zatim mam zjistene pouze zakladni informace o "muzi z Paleochory". je to Kostantinos G. Kriaris - udajne se narodil v Azogires (kousek od Paleochory) a byl to jeden z hlavnich vudcu boju proti Turkum. Kontaktovala jsem primo jednoho Reka z Azogires, ktery mi snad napise vic. Musite byt ale trpelivy, jak znam Reky chvilku to potrva…Sláva! Vlastně by těchto pár údajů docela stačilo, poděkoval jsem však a další informace, které by případně řecký informátor mohl poskytnout jsem neodmítl. Věhlasný Konstantinos nám byl přece svým původem z Azogires, které jsme navštívili, tak blízký.

Dobře se rozvíjí pátrání na filosofické fakultě. Na jejich webové stránce jsem sice marně hledal odborníka pro náš problém, ale proč bych virtuálně nenavštívil vyšší fakultní úřad. A tak jsem poslal e-mail na adresu milena.nicova@ff.cuni.cz, tj. sekretářce Akademického senátu filosofické fakulty paní Ničové. Odpověděla mi obratem a to velmi konkrétně: Vážený pane, oblastí Vašeho zájmu se zabývá dr. Hradečný, pracovník Historického ústavu AV. Protože ho osobně neznám, nemohu Vám s ním navázat kontakt, a proto posílám o něm informace z webové stránky HÚ. Doufám, že Vám tato informace postačí. S pozdravem Ničová. Následovala pak zevrubná informace o doporučeném odborníkovi - Hradečný Pavel, PhDr., CSc. - E-mail: hradecny@hiu.cas.cz - telefon: (02) 86 88 21 21 linka 248. Bylo mi sděleno, že je to vědecký pracovník oddělení obecných dějin 19. a 20. století s badatelským zaměřením charakterizovaným jako “nové a nejnovější dějiny Balkánu, zvláště Řecka a Albánie”. Působí pedagogicky na pražské a brněnské universitě, má bohatou redakční činnost a je členem grantové agentury UK. Tak jsem se od kováříčků dostal rovnou k největšímu kováři, snad se skloní k mému přízemnímu problému. Poslední můj email směřoval v anglickém znění na greekemb@czn.cz, tj. na řecké vyslanectví v Praze a za pár dnů jsem dostal odpověď: Vážený pane Stamberg! S ohledem na Váš dotaz, bysta, kterou jste viděl, byla muže Konstantinos Kriaris. Ten byl příslušníkem slavné krétské rodiny z oblasti Selino, jejíž členové se účastnili událostí krétského povstání proti Turkům. Narodil se v Koutsogerako na Krétě 1798 a zemřel v Athénách 1884. Účastnil se pevninského povstání 1821-24 a potom šel jako důstojník řecké armády na ostrov Krétu bojovat s Turky. Krétským kongresem byl zvolen Generálem v Selino (řecky titulován Genikos Arhigos) a bojoval během celého povstání až do 1869, kdy byl zajat. Naši spojenci žádali jeho osvobození a on se vrátil do Athén. 1878 opět bojoval jako Generál oblasti Selino. - Doufám, že Vám bude tato informace užitečná. E. Maniati

Veškerou tuto aktivitu zahájilo mé vyfotografování bysty na hlavní paleochorské avenue (385).

Z místa činu jsem se vracel domů již sám, neboť Ažinka měla pomyšlení spíše na praktičtější věci a odešla nezávisle již před tím. Já jsem k Nikosu opět přicházel zadem kolem domku zcela obklopeného kytkami, kromě nichž měl kolemjdoucí zaujmout především černě na žlutém podkladě ručně psaný nápis ROOMS. Podíval jsem se na naši verandu, která již byla ve stínu a odtamtud mi do objektivu zamávala Aža, která se mezi tím již vrátila. Zašel jsem ještě ke vchodu do sousední ubytovny mrknout na teploměr a přesvědčil se, že i v posledním dnu našeho pobytu bylo letních 26,5^o C.

Asi ve čtvrt na jednu jsme vyklidili pokoj, nechali zavazadla na chodbě a vzali v úvahu, že až do opuštění objektu máme k disposici pokoj číslo 1 pro použití jako WC, nebo také sprchu atd. Při tom jsme zjistili, že jednička má výhled na moře podobně jako sedmička a pětka. Před odjezdem jsme se šli ještě rozloučit s mořem a společně s Ažinkou jsme konstatovali, že je tu “nějakej děsnej hic” – a to 9.října.

Je tři čtvrtě na jednu, já sedím jako bezdomovec na oblázkové lavičce pod rozkvetlým tamaryškem blízko u břehu a Ažinka na velikém oblázku s nožkami v křišťálově čisté teplé vodě. Jsme stranou, spíše na opuštěném místě a občas tu doznívají drobné vlnky, poslední pozdravy Libyjského moře. Snažím se zachytit řeč příboje na diktafonu. To snad není možné, že už končíme a zbudou nám jen vzpomínky. Celý pobyt se nám znovu promítá na hladině moře. Je to možné, že to tak uteklo?

Odcházíme ještě do rohové taverny na nábřeží nedaleko od Nikosu, kde jsme dosud nebyli. Za poslední řecký peníz si dáváme jeden řecký jogurt s medem a dvě ledové kávy frapé s čistou řeckou vodu. Přečetli jsme si SMSku od Jiřího z Hradce Králové, kde nám stručně sděloval, že Američaní už útočej i ve dne. To znamenalo, že při nočních náletech zničili dostatek protiletecké palebné talibánské síly, aby si to mohli dovolit. Znovu jsem si v této souvislosti připomněl, že když jsem šel při poslední vycházce po městě kolem novinového stánku u písečné pláže, tak tam zrovna dávali do stojanů anglické a německé noviny ze včerejška. Bylo jich nějak víc než normálně a lidi se tam shlukovali. Stačil jsem si v titulcích přečíst, že sice Ben Ladin se přiznal ke své vině za krutý nálet na New York, ale že stále Američanům uniká. Je zřejmě v dobrém úkrytu a honička na něho bude jistě trvat ještě velice dlouho.

Vyšli jsme z hospůdky, kde jsme se rozloučili s řeckými specialitami a také s posledními zbytky řecké měny. Mimochodem už nebudeme mít možnost se s ní potkat, neboť také Řecko bude s dalšími státy EU od ledna 2002 přecházet na společnou měnu euro. Ažinka si zapsala, kolik jsme nakonec utratili a ohlásila mi celkem vyrovnaný cestovní rozpočet. Pravila, že to akorát vyjde na jeden pohled za “osmdesátník”, tj. za osmdesát “šprdlíků” a dva koláče po dvou stech, takže měla čtyři sta osmdesát drachem. Je třeba je ještě utratit – tak jdeme na to. To jsme šikulové, co? Konstatuje s uspokojením moje ministryně financí do magnetofonu. Skočili jsme tudíž na hlavní ulici pro nějaký dobrý řecký rohlík a já jsem využil poslední příležitost, vyfotit si ceny ve výloze jednoho internet caffe za používání PC při odesílání a příjmu e-mails. Takže pro předběžné kalkulace související s příští návštěvou Paleochory je možno použít tuto přehlednou tabulku cen platnou v říjnu 2001v INTERNET CAFE ERATO:

Min. drachmy euro

15 500 1,47

30 900 2,64

45 1300 3,82

60 1500 4,40

Tím jsme zakončili návštěvu městečka, které jsme si zamilovali. Pak už jsme dali všechna svá zavazadla před Nikos na chodník, vždyť muselo být již těsně před odjezdem. Při čekání na bus jsme si zvěčnili “paní domácí” Zoru, zvanou námi Kalimera podle řeckého pozdravu “dobrý den”, který jsme si s ní denně vyměňovali.

Zakončení naší cesty pak mělo rychlý spád. Tamního času v 7 hod. jsme nastoupili do letadla, brzy jsme startovali a většinu doby se náš koráb pohyboval ve tmě. Během letu jsme měli dobrou večeři, kterou bych měl alespoň neurčitě připomenout. Byly to nějaký nudličky, nějaká zelenina a nějaké masíčko, pak taky žemlička a k ní máslo i sýr. A pak jsme měli ještě kafíčko a k němu malou sladkou trubičku. Taky jsme dostali flaštičku dobrého červeného vína a české noviny, abychom se uvedli do situace, která byla plná mezinárodních událostí. Před desátou hodinou řeckého času. jsme už přistávali v Praze a tam jsme si prodloužili den o jednu celou hodinu.

Aža hned mluvila v 9 hod. pražského času po mobilu s Ivanem, takže když jsme asi za dvacet minut po příletu získali zpět svoje zavazadla, tak už na nás čekal a bleskurychle nás dopravil na Petřiny. Tam jsem se seznámil s Američankou Kathi, která u Aži přechodně bydlela, a následovalo trochu nezbytného povídání. Hlavně však jsem ocenil, že jsem po určité době opět mohl ulehnout a to docela do své staré pražské postele.