A-prev.gif (1097 bytes)

Předchozí

Obsah

Další

A-next.gif (1095 bytes)

 

Druhá paleochorská orthodoxní neděle

Takže je neděle sedmého října, devět hodin dopoledne a končíme se snídaní. Dnes jsme spali o něco déle, poněvadž jsme šli spát po jedné hodině; to už tady bylo řečeno proč. Co jsme to měli při snídani k jídlu? Zase müsli s hroznovým vínem, pak jsme měli chlebíček s českým sýrem a suchým salámem. Jo, ten salám byl také český a je naplánováno, aby nám jeho šiška vydržela na celý pobyt. Pak by tu byl ještě čajíček a taky budeme užívat mléčný multi vitaminový nápoj Olma fortuna -“radost už od rána”, jak se praví na jeho obalu. Je to 200 ml takového dětského osvěžujícího nápoje.

No a co dál? Jakmile se trochu vzpamatujeme, tak vyrazíme a protože je neděle, tak se stavíme v ortodoxním kostele. Pak jsme si říkali, že bychom mohli udělat takovou závěrečnou procházku nad Paleochorou po silnici, kterou jsme poznali včera večer při výjezdu do Azogires. Je to vlastně vyhlídková trasa a měla by odtamtud být docela pěkná vyhlídka na celé město položené na poloostrově i na obklopující ho moře. Odhadoval jsem takový pěší výletek asi na hodinu.

Ve smyslu našich dobrých úmyslů jsme šli směrem do kostela a tam jsme přišli po 10. hodině. Moje dosavadní zkušenosti s ortodoxní liturgií byly, že sváteční bohoslužby jsou mnohem delší než naše katolické. Na místě však jsem se poučil, že paleochorská “osmá” trvá jen necelé dvě hodiny. Když jsme totiž dorazili, bylo už vše skončeno a byl tam jen jakýsi kostelník v civilním oblečení. Vlezli jsme mu do chrámu kolem židle postavené výmluvně v cestě při vstupu hlavním vchodem a chviličku jsme strávili v osobní pobožnosti. Potom jsme vyšli ven a uviděli jsme, jak lidé sedí u stolku v nejbližší taverně pod kostelem a pojídají něco, co si pravděpodobně přinesli z kostela. Když jsme v roce 1970 projížděli Rumunskem, tak jsme se poučili, že pravoslavní věřící vycházeli v neděli z kostela a nesli velké šišky chleba. Poznal jsem tak, že místo malých katolických hostií pojídaných přímo v chrámě, ortodoxní liturgie je spojena s posvěcením chlebů, které se stávají součástí pozdějšího pokrmu. Podobně jsem porozuměl i chování řeckých ortodoxních křesťanů. Asi také jedli nějaké chleby posvěcené v kostele. Kromě toho měli ještě něco v sáčku, co pojídali lžičkou a co bylo podle Aži asi sladké. Podle našeho povrchního pozorování tudíž dokončovali nedělní bohoslužbu sedíce u stolečku před restaurací.

Trvalo by asi velmi dlouho, kdybychom se měli lépe seznámit s prožíváním řeckého ortodoxního náboženství a v krátkém pobytu se nám to dařilo jen v určitých drobnostech. K jedné naší zkušenosti jsme dospěli čtením informačních materiálů poskytnutých nám v Nikosu naší cestovkou Viamare. Praví se tam: V Řecku se pravděpodobně vůbec nesetkáme s používáním bazalky k úpravě pokrmů a důvody jsou náboženské. O jednom svátku, vynášení sv. Kříže 14.září, se ve všech kostelích zdobí bazalkou kříž, neboť název této rostliny v řečtině znamená “příslušící králi”. Podle pověsti byla tato aromatická rostlina objevena na místě, kde sv.Helena, matka císaře Konstantina, údajně nalezla pravý kříž, na kterém byl Ježíš ukřižován.

Měl bych na tomto místě za pomoci encyklopedie Universum alespoň pár dalších podrobností o této Heleně. Narodila se asi v roce 257 v krajině na severozápadě Malé Asie při Černém moři, Bosporu a Marmarském moři, tj. v dnešním Turecku. Byla to římská císařovna, matka Konstantina I. Velikého, který jí udělil císařský titul Augusta. Byla křesťankou, věnovala se charitativní činnosti, zakládala mnoho chrámů a na jedné z poutních cest do Jeruzaléma prý objevila Kristův kříž, svaté kopí a svatý šat Kristův. Byla prohlášena za svatou a její svátek se slaví podle ortodoxního kalendáře (21. 5.) i katolického (18. 8.). Vraťme se však k naší bylince a k popisu v materiálech Viamare.

Návštěvníci kostela si jako při většině ostatních svátků mohou odnést větvičku této rostliny a bazalku je možno často vidět v květináčích postavených před domovními dveřmi. Již od starých dob byla tato rostlina považována za posvátnou a z tohoto důvodu nebyla nikdy používána v řecké kuchyni. My jsme zahlédli v květináčích plno bazalky třeba před jednou restaurací u jídelního lístku a Aža si to vysvětlovala, že ji mají stále čerstvou k použití v kuchyni. Teprve později jsme si v turistických materiálech přečetli zmíněnou skutečnost, že to je spíše posvátná bylina.

Potom jsme pokračovali z kostela o ulici níže a zašli do pekárny, kde jsme si koupili dva kousky pečiva, které jsme si vybrali jako doplněk dnešního svátečního oběda. Při tom jsem využil naší návštěvu ke zdokumentování nabízeného sortimentu. Vyfotil jsem především jejich nenapodobitelné dorty určené zřejmě dětem bohatých rodičů, které byly různého druhu. U toho jistě nejdražšího – cenovky tam v celém obchodě neměli – byl na piškotovém corpusu znázorněn terénní motocyklový závod a na něm se prohánělo pět cukrových závodníků s bezvadně do všech možných podrobností vyvedenými závodními stroji. Jejich dráha vedla kolem palmami obrostlého oasového jezírka se čtyřmi labutěmi. Jiné dorty byly jednodušší. Mezi palmami se např. procházely tři zebry a nebo se již více podobaly těm prodávaným v našich cukrárnách. Ve stejném krámě bylo k dostání pekařské i cukrářské zboží od obyčejného chleba, pečiva slaného i sladkého až po dorty, nejrůznější dortové kousky, ale dokonce i bonbony (295).

 

Aža vybírala ve středu nabídky a koupila něco ze sýrového pečiva i specielní kousek zřejmě sladký, sestávající z jakýchsi chomáčků slabounkých nudliček. A já jsem fotil a fotil pro naše zvědavé digitální album, všechno, co bylo na regálech, ale i paní prodavačku. Aža se velice divila, že si něco takového dovoluji. Později poznamenala, že se obávala, že po mně něco hodí. Ale ne, ona byla přece docela ráda, jenom trošku se zarazila, že budí moji pozornost.

Pak jsme ještě zašli do takového malého obchůdku, kde prodávali multimediální CD ROMy. Nabízeli tam řecké lidové hudební skladby s 50 obrázky a já jsem se rychle rozhodl jeden koupit jako osobní pozornost dcerušce za její velký přínos k mému pobytu, vlastně ke zcela mimořádné oslavě mé pětasedmdesátky. Aža si vybrala ještě druhý dárek podle vlastního vkusu, totiž kalendář, který by jí po celý rok 2002 připomínal Paleochoru, Krétu a celé Řecko (300).

Měl bych ovšem podotknout, že Aža kalendář i CD zaplatila vlastně sama a já jí tento výdaj vrátil, až když jsem se doma dostal k vlastním penězům. Povídali jsme si v tomtéž krámku anglicky s paní prodavačkou a já se dozvěděl, že mezistátní fotbal (Anglie/Řecko) včera dopadl pro Řeky špatně. Bohužel v poslední minutě dostali vyrovnávací branku na 2:2, což pro ně znamenalo konec dalšího postupu na světové mistrovství. Podle svého zvyku jsem paní prodavačku požádal, zda bych si ji směl u stolku v krámku vyfotit a ona mi to ráda dovolila.

Šli jsme pak po promenádě kolem moře a občas jsme něco vyfotili podle Ažinky doporučení. Líbily se jí budovy s běloučkými stěnami, modrými okny a dveřmi, modrý nábytek před tavernami a vegetace v malých až největších květináčích. Došli jsme domů, převlékli se a rozhodli, že se půjdeme vykoupat. Další program byl upřesněn tak, že po vykoupání půjdeme domů se naobědvat a potom vyrazíme na plánovanou procházku kolem Paleochory.

Koupání proběhlo podle očekávání v obvyklé “letní říjnové paleochorské pohodě”. Když jsme se vraceli z pláže domů - v posledních dnech obvyklou obchůzkou - tak jsme se zašli před Nikosem podívat na teploměr ke vchodu jiného rekreačního objektu používaného nějakými skandinávskými rekreanty. Včera tam měli 29o C a dnes 28o C, což jsou na 6. a 7. října pro Čechy docela fajn teploty. S obědem jsme začali - v pozvolném přechodu na krétský denní režim - ve tři čtvrtě na čtyři. Napřed byla instantní polívčička, já měl slepičí a Ažinka česnekovou. Teď připravuje kuskus s rybičkami v tomatě a dále pokud odhaduji správně, nás čeká ještě jeden sladký kousek koupený dopoledne v pekárně, jedno kafíčko a pravděpodobně i ovoce. Konsumovali jsme na verandě a dceruška si nenechala ujít příležitost zdokumentovat fotoaparátem nejen specielní zákusky, ale i mé zcela spálené tělo.

 

Navečer jsme se pokusili o procházku kolem Paleochory, ale daleko jsme nedošli, protože jsme zvolili špatnou cestu. Vydali jsme se po nám známé cestě kolem hřbitova, zatímco jsme měli vyrazit paralelní výpadovkou na Chanii položenou více vlevo, kudy bychom se snadno dostali odbočením před pobřežními kopci doleva na žádoucí “vyhlídkovou trasu”. Po mylně zvolené cestě jsme došli až ke kempinku jako při našem prvním pěším výletu před týdnem a pak už se začalo pomalu stmívat. Bylo třeba myslet na návrat zpět a původně plánovaný výlet odložit na zítřejší pondělí. V náhradním programu jsme ještě věnovali fotografickou pozornost všudypřítomným řeckým číčám, které jsme potkávali všude ve městě i v jeho nejbližším okolí.

Večer ještě Aži přítel Jiří poslal z Hradce Králové SMSku tohoto znění: TV hlásí, že Amík spustil útok na Talibán. Takže s touto velkou událostí mezinárodní politiky jsme šli spát. Po dnech prožitých v klidu jsme se opět blížili k napětí příštího nastávajícího období.

A-prev.gif (1097 bytes)

Předchozí

Obsah

Další

A-next.gif (1095 bytes)