|
|
Příprava na cestu
V úterý posledního července roku 2001 jsem dostal ráno od Aži SMSku s tímto překvapivým sdělením: “Tatí, zařizuji letecky výlet na Krétu. Jeli bychom koncem září na 12 dní. Já a ty k moři, jo?? Moře bude fajn a už nebude takové vedro, 28.9.-9.10. Mám to rezervováno do čtvrtka, Paleochora, jihozápadní Kreta. Let 2 hod, pak autobus asi 2 hod. Aža” Má okamžitá odpověď byla velmi stručná a zcela nerozhodná: “???”
Až mnohem později jsem se dozvěděl, s kým Aži jednání probíhalo. Byla to Viamare travel agency
sídlící v Praze 2 ve Francouzské 16, tel. 0420224250894 a pro uživatele internetu určená i e-mailovou adresou (viamare@viamare.cz) a vlastní webovou stránkou (http:--//www.viamare.cz).Aža mě zásobovala po SMSce už příští den dalšími informacemi: “Názvy se píší různě Paleochora, Paleohora, jihozápad Kréty u moře. Přiletí se do Chania, severozápad. Ubytování jednoduché, pokojík u pláže. Je možné dělat lodní výlety. Aža”
V tomto týdnu jsem jel na pár dnů do Prahy a Aža do Příbrami, abych mohl opustit Hakiho. Ke střídání docházelo během čtvrtka. Já jsem byl v Příčné a s Milenkou jsme probírali dosud známé informace a materiály o Krétě. Pomalu jsem docházel k rozhodnutí, že bych měl moji snad poslední příležitost uchopit a u Milenky jsem se vlastně již rozhodl. Situace se pak rychle vyvíjela a Aža jako zkuš
ený organizátor podobných výletů již pokračovala v pondělí 6.8. naší SMS korespondencí s konkrétními požadavky na mě. “Tatí pošli mi prosím číslo pasu a rodné číslo. Koukni se, zda máš pas platný. Díky Aža.” A já jí okamžitě vyhovuji: “Pas platný: 0134705 – rod. čís. 261012/056”Pak již má vedoucí pro mě skrytě ale s profesionální spolehlivostí pokračovala v organizování cesty. V pondělí 13.8. jsem dostal zprávu elektronickou poštou po internetu: “Ahoj tatí, v pátek jsem zaplatila zálohu na Krétu. Doplatek má být do konce srpna. Napsala bych ti tedy čísla účtu a bankovní spojení na KB, kde cestovka má účet, a nebo možná bude jednodušší dát mi peníze na účet spořitelní, poslat a já to vyberu a donesu zaplatit do cestovky. V tomtéž emailu se už starala i o mé cestovní balení a s tím související jiné praktické otázky. Pomalu zjisti, zda máš nějaké plavky. Jinak si myslím, že u Číňanů nahoře v Prajdě určitě mít budou. Kupovala jsem tam s Ančou plavky a byly za dobrou cenu. Jinak v září budou mít jistě slevy letního oblečení, pokud by ti něco chybělo. Třeba pláťáky, šortky... to vše se dá koupit. Boty do vody... Nevím co ještě, plátěnky nebo botasky. Možná, že bychom si i na Krétě mohli půjčit kolo na den. Zatim Ahoj, Aža
SMSkou se ozvala za další týden, bylo to pondělí 20.8. “Tatí, prosím zašli mi na účet na Krétu 10000 Kč. Zbytek sponzoruje M. Půjdu to zaplatit příští pondělí. Aža” Provedl jsem svůj úkol ve středu 22.8. podle již pro mě běžných zvyklostí, které jsem si při kapitalistickém vedení sporožirového účtu Českou spořitelnou osvojil. Vyplnil jsem doma v klidu předepsaný tiskopis, kde jsem dával příkaz, aby ona částka byla převedena z mého účtu na účet Aži. Potom jsem zašel do spořitelny a bez čekání u přepážky jsem ho vhodil do příslušné schránky. Před polednem jsem se vrátil a Aže SMSkoval: “Money poslaný, otec” Co by dup tady byla odpověď: “Díky za zasláni peněz, v pondělí vyberu a zaplatim to. Aža”
O druhé zářijové neděli, 9.9., Aža kromě jiného SMSkovala: “Ahoj tati, tak už, abychom byli v teple na Krétě… Info o odletu: PRG 13:30 hod – Chania 17:20 hod 28.9., cesta zpět: Chania 19:05 hod. Praha 21 hod 9.10. Aža”
V úterý 11.9. příštího týdne, tj. v den, kdy teroristé napadli USA, psala Aža v SMSce: “…mám půjčený průvodce česky, západ Kréty. Emailem pošlu další stažené inf. Aža” A pokračovala emailem, který jsem si otevřel večer. “Posílám něco z internetu o Krétě. Tento týden vyměním nějaké peníze a vemu sebou marky DM, abychom je utratily, končí jejich platnost. Mám dokonce asi 200 DM v šecích American Express. Pokud máš nějaké DM či šilinky AUS, tak dej vědět. Musí se s tím něco udělat kvůli Euru. Dám ještě vědět, kdo a kdy přijede do PB a pomůže zabalit a rozhodnout co koupit ještě na cestu. Příští víkend mám určitě volno. Vemu nějaké laskominy a něco k jídlu, jinak si tam asi něco dopřejem. Možná by bylo dobré vzít tu tvou varnou konvici malou. Na snídaně a na instant polévky se bude hodit. Jinak budu brát šnorchl a brýle, zkusíme se potápět, je tam průzračná voda, bude asi na co koukat. Ty jsi někdy šnorchloval? Milík to minule na Kanárech dost úspěšně zkoušel. Možná, že by to chtělo pořídit i lehčí šortky, slabší. Už máš nějaký seznam co zabalit? Kterým bych se mohla inspirovat, popřípadě doplnit? Foťák a filmy koupím. S kamerou nevím zatím jak bude. Novou se mi k tomu moři moc nechce brát, kvůli slané vodě a se starou jsou teď problémy, které se pokusím vyřešit. Aža
V rámci příprav jsme si prohlíželi turistické materiály Viamare, půjčovali jsme si literaturu od známých a užitečné informace jsme získávali také po internetu. Znali jsme již základní požadavky na vycestování týkající se pasových formalit a výměny peněz. Kurz řecké drachmy se v té době pohyboval na hladině 100 GRD = 10,96 Kč. Vybavovali jsme se také předběžnými informacemi o možnosti půjčování auta.
Připomínaný seznam na balení jsem podle svého zvyku již delší dobu doplňoval a v posledním stavu vypadal odpovídající soubor v mém počítači asi takto:
Dovolená na Krétě 2001
osobní potřeby
v příruční tašce:
náprsní taška obsahující cestovní pas, řidičák, cizí peníze,
adresy a telefonní čísla (Kája, Liba, Felcmanovi, Calgary, Seidl)
pouzdra na brýle s otvory, na dálku, na blízko
diktafon, nabiječka baterií, kasety
trochu vybrané literatury ke čtení a k poučení
(zvl. něm. a angl. beletrie, slovník, materiály o Krétě)
deštník a silonová taška s PE sáčkem na nákupy
v hlavní velké cestovní tašce:
- kožená taštička jako necesér
(tužka a propiska, nůž, nůžky na manikúru a pedikúru,
sirky, zápisník, baterka plochá, náhradní tužkové baterie pro diktafon)
- malá elektrická varná konvice
- igelitová “zdravotní” taštička obsahující
léky (lusopress, rhefluin, KCl, E-vitamin, A-vitamin, rohypnol, acylpyrin,
selesan, koenzym Q 10, vápník, česnek, sůl, ibuprofen, rohypnol, lactovita),
holení, Pitralon, hřeben, zubní kartáček,
nádoba na zubní protézu, toaletní papír, mýdlo)
- oblečení, prádlo, textil, tj.
béžové kalhoty+pásek, béžová mikina, flanelová košile made Milik,
košile s krátkým rukávem, tričko s krátkým rukávem
otevřené páskové boty, dvoje ponožky, v
a kapesníky,tepláky, domácí obuv, plavky, boty do vody (kecky)
pyžamo a ručník
při tom jsem bral v úvahu, že na sobě budu mít:
kabát, kšiltová čepice, kalhoty kapsáče
svetr černý, slabý rolák šedý, tílko, ponožky a botasky,
v kapse kapesník a u pasu “ledvinku” s peněženkou, doklady apod.
Velkou cestovní tašku jsem si připravil v pokoji, skládal do ní věci a v seznamu je podtrhoval. Tašku jsem totiž musel mít v pohotovosti o posledním weekendu před odjezdem, aby mi ji děti mohli převést do Prahy autem.
Ve čtvrtek 20.9. jsem od Aži dostal poslední emailovou zprávu vztahující se k cestě. “Odlétáme 13.30 hod., předpokládá se že pojedeme 4,5 - 5 hod. Měj se fajn, Aža”
A to již tu byl týden našeho odletu. Poslední mobilové texty proběhly éterem ve středu 26.9.01. Milenka si žádala autobusové spoje do Příbrami a Aža mě ujistila, že vše je s naší cestou i přes nejistou situaci s teroristy v pořádku. “Volala jsem na cestovku. Odbavení probíhá bez problému. Stačí 2 hod. předem, Aža.”
Ve čtvrtek pak proběhla výměna stráží pečujících o přítele Hakiho. Já ho měl opustit do nejisté budoucnosti a Milenka si vzala na celou dobu naší cesty dovolenou, aby se o něho v Příbrami starala. S pečlivostí mně někdy vlastní jsem pro ni připravil pokyny, jak zvládnout pobyt v mém bejváčku. Vydal jsem pro ni soubor, který jsem dvakrát vytiskl. Jedno pare jsem jí osobně předal a druhé nechal v kuchyni na stole. Mé rady se týkaly obsluhy plynového i elektrického topení, radia, televize včetně videa a satelitu. Požádal jsem ji, aby mně nahrála v pondělí pokračování seriálu “Šípková Růženka” na připravenou kazetu. Další mé doporučení se týkalo spotřebování potravin v ledničce, v mrazáku, ve sklepě, zvláště toho, co by se mohlo zkazit a na co by měla chuť. Další můj vzkaz se týkal zpracování zeleniny, pokud nějakou nechám na stole a která patří po úpravě v polyethylenových sáčcích do mrazáku. Konečně následoval podrobný výpis, jaké požadavky na stravování má můj přítel špic Haki.
Ráno jsem si nacpal plnou tašku zbývajícího cestovního balení, hodil ji přes rameno a krátce po deváté jsem již seděl v Šálkově autobusu. V Praze jsem jel přímo do motolské nemocnice, kde jsem měl splnit dva úkoly. Zaprvé navštívit asistenta Dvořáka na imunologii na pravidelnou prohlídku a za druhé se ještě setkat s Milenkou, rozloučit se a předat jí jedno pare mých instrukcí pro Příbram. Ona mi také předala velmi důležitý přístroj, který jsme při cestě intensivně využívali, totiž zázrak rozvíjejícího se snímání obrázků, digitální foťák. Poskytla mi krátkou instruktáž. Sama pak brzy po obědě odjela do Příbrami za Hakim.
Já se přesunul na Petřiny, kde jsem měl něco od Ažinky připravené k obědu a naše společné soužití jsme zahájili již v podvečerních hodinách, kdy přišla z práce. Já jsem v této době zahájil soustavné využívání svého kapesního diktafonu jako magnetofonového akustického zápisníku. První záznam byl: “27.9.2001 před odjezdem na Krétu, jsem na Petřinách, Ažinka připravuje večeři. Zítra budeme odjíždět, odlet je 13.30 a dvě hodiny před odletem máme být na letišti, takže z Petřin pojedeme krátce před 11. hodinou.”
Zahájili jsme také obrazovou dokumentaci třemi záběry s digitálním foťákem. Aža připíjela na zdar cesty, já s vážným výrazem ve tváři odpovídajícím situaci a moje vedoucí přijímající na mobilu SMSku. Budiž zde uchovány první i druhý záběr, vystihující naše rozpoložení při očekávání věcí příštích.
|
|