předchozí další
24.1. neděle Ostrov
Koh Lanta
Ráno pozvolna vstáváme, nikam nespěcháme. Neprší a to je hlavní. Dopoledne po snídani se jdeme koupat. Ostrov je velice poklidným a romantickým místem, na jehož území se nachází národní park Koh Lanta. Ostrov není zdaleka tak navštěvován jako Phi Phi, není zde žádné rušné turistické centrum. Na ostrově je několik izolovaných resortů, ke kterým náleží i restaurace, aby hosté měli kde trávit večery.
Je teplo, ale ke šnorchlování nic moc. Budeme muset příště vyrazit někam dál, na jiné stanoviště. V půl třetí odpoledne si bereme taxíka od bungalovu a jedeme k přístavu, kde si dáváme kafíčko a měníme peníze.
Nazpátek jedeme místním taxíkem, teréňákem, za 20 BHT zpět k bungalovům Rapala.
Navečer se pak Lešek s Karlem rozhodli, že si půjčí motorku a udělají objížďku ostrova. Na ostrově je to zcela běžný dopravní prostředek a půjčoven je plno. Kluci šli hned k té nejbližší za resortem Rapala na hlavní silnici. Thajští kluci byli rádi, že mají s půjčovným kšeft a raději na veškeré anglicky kladené otázky souhlasně kývali. Kluci tedy vyráží na výlet s přesvědčením, že mají dost benzinu a že je vše OK. Jak se dalo očekávat, vše nakonec bylo trochu jinak. Hned ze začátku bylo jasné, že motorce chybí stupačka, to ale nebyl tak hrozný nedostatek, hlavně, že motorka jede. Výlet na motorce si dost užili a když se vrátili, byli celí rozjaření. Pouze jednu vadu to mělo, benzinu přeci jenom nebylo dost a ve finále jim došel. Motorku, však bylo možné dotlačit zpět k půjčovně, protože už to nebylo tak daleko.
Večer jdeme opět do oblíbené restaurace k američankám a indické placky naan s rajčaty si už dávají všichni. Pozorujeme a já dokumentuji fotoaparátem i kamerou kouzelný západ slunce, v dálce je ale vidět, že nad ostrovy Phi Phi se to pěkně začíná temně zatahovat.
I když jsme před naším odchodem opět preventivně vystříkali bungalov, po návratu se na stěně uvnitř pokoje vyrojilo černo jakýchsi mravenců. Lešek rychle vytáhl Reid ve spreji a postříkal vetřelce. Repelent působil ihned a v mžiku. Naráz spadlo ze stěny celé černé hejno a bylo po nich. Působilo to dost komicky, škoda, že jsem neměla připravenou kameru a nefilmovala, to by byla nefalšovaná reklama!
25.1. pondělí Ostrov Koh Lanta
Přímo u resortu moc nic k pozorování pod vodou nebylo a tak jsme dnes podnikli lodní výlet na okolní ostrovy - Koh Ngai, Koh Chuak a Koh Muk. U recepce resortu jsme každý zaplatili 400 BHT za lodní výlet s občerstvením. Loď byla dost plná, a postupně jsme dobírali další pasažéry z okolních resortů. Mezi turisty byl i němec, který se zřejmě zotavoval po náročném večírku. Nevydržel houpání loďky na moři a perné slunce a nechal se po chvilce raději vylodit zpět na břeh, kde kdovíjak to s ním dopadlo dál. Cesta k ostrovům na long tail boat byla nekonečná a tak příště, jestli nějaké bude, se ubytujeme na jižním cípu ostrova. Párkrát jsme zastavili na šnorchlování a měli možnost pozorovat kouzelný podmořský život na korálových útesech. Bylo to úžasné. Je to až s podivem, jak pestrý je zdejší podmořský korálový svět.
Nezapomenutelným zážitkem bylo proplouvání vápencové jeskyně na ostrově Muk.
Všichni jsme dostali na sebe oranžové plovací vesty a hurá přes palubu do vody. S námi plaval i thajský průvodce, který ukazoval směr. Prvotní nadšení nás ale přešlo v okamžiku, kdy nás začaly ve vodě pálit žahavá vlákna a omotávat se kolem těla. Byl to dost nepříjemný pocit a nebylo moc jednoduché se z objetí „slizovky“ hned tak dostat. I přes všechno jsme následovali našeho průvodce a vpluli do jeskyně. Všude tma, pouze úzký kužel světla od jedné baterky, kterou průvodce zaměřoval na strop a upozorňoval nás na různé jeskynní útvary a netopýry. Moc jsme z toho odvázaní nebyli, protože jsme taky nic moc neviděli a žahavky pálily stále. Přece jenom se nám nakonec podařilo proplout jeskyni na druhou stranu a ocitli jsme se v kouzelné laguně ostrova. Vylezli jsme na malé pláži obklopené tropickou bujnou vegetací, sevřenou vysokými sklaními stěnami. Jako vymodelované pro filmaře, je to přímo neskutečná scenérie. Zřejmě tak nějak vypadá ráj na zemi. Kochali jsem se krásou, ale čas nás neúprosně hnal dál, opět jsme museli naskákat do vody a absolvovat průplav „žahavou“ jeskyní. To, že tady jsou tyhle potvory museli Thajci vědět. Na těle nám zůstaly červené skvrny a snad nejhůře dopadl Karel, který měl široký, spálený pás na zádech, který mu vydržel ještě dalších asi 14 dní, snad až do Prahy.
Na lodi jsme dostali čerstvé ovoce, což nás trochu naladilo. Domů jsme přijeli před pátou hodinou odpolední a opět šli na výbornou placku se sýrem a rajčaty. Popíjeli jsme pivínko a rozmlouvali o životě. Dnes jsme také brali naší antimalarickou prevenci, pilulky lariam.
26.1. úterý Zpět na ostrovy Phi Phi
Hned ráno v osm hodin jedeme lodí na ostrovy Phi Phi. Platíme stejně jako při cestě na Koh Lanta, 150 BHT. Na ostrově Phi Phi , jak už víme, bylo kouzelné šnorchlování a to rozhodlo, že se tam dnes vracíme.
Snídáme až na ostrovech Phi Phi, v již známém baru. Ubytování si zajišťujeme v Charley Resortu. Což je o třídu lepší kategorie ubytování, než jsme byli předtím. Zaplatili jsme vlastně stejnou cenu (950BHT) za jeden bungalov a noc jako v Bangkoku za hotel s mramorovým schodištěm. Okolí je vzorně upravované, zametené a uhrabané cestičky, sestříhané kvetoucí keře a taky je to tu hlídané i v noci. Chatička uvnitř představuje prostornou jednu místnost s vykachlíkovanou světlou podlahou, sprchou a záchodem.
Krásu tropických ostrovů lze obdivovat nejenom pod vodou, šnorchlováním mezi korálovými útesy, ale i na souši. My jsme se vydali na přechod ostrova přes kopec, nejvyšší bod ostrova, na kterém je krásná vyhlídka, zcela srozumitelně označovaná jako „View point“. Je úmorné vedro a do kopce se hrozně vleču, ještě že stromy tvoří přirozený stín. První úsek cesty jde strmě po schodech nahoru.
Potkali jsme opice, které byly dost drzé, povykovaly a dorážely na Marcelu a Mirka. Očkovaný proti vzteklině nejsme nikdo, tak se raději držíme zpátky, abychom opice více neprovokovali. Z místní flory se daří identifikovat pouze pár jedinců - kokosové palmy a banánovníky. Na vrcholu je udržovaný park s krásně rozkvetlými bongenviliemi, zářícími červeno fialovými barvami. Odtud je krásný pohled na úzkou šíji ostrova, která nás první den tak zmátla. Z jedné strany je zátoka s pláží Tonsai, kam připlouvají lodě, druhá zátoka Lodalam, vypadajíc obdobně, je hned naproti. Na vyhlídce je i malé občerstvení pro turisty. Jako jediní se vydáváme dolů druhou stranu. Cesta vedla bez přehánění pravým, tropickým pralesem. Nebyla jsme připravena na takovou túru, měla jsem pouze gumové boty do vody a tak jsem se bála, abych si je moc nezničila a taky abych nešlápla na nějakého obojživelníka či plaza. Rostlinstvo je vpravdě exotické, poznala jsme pouze monsteru pnoucí se po kmeni nějakého stromu. Zaujala mě kůra stromu s výraznými širokými trny pravidelně rostoucí na kmeni, ale co to bylo nevím. Sestupujeme z kopce dolů, dávám opatrně pozor, kam šlapu. Hady jsme naštěstí nepotkali, pouze dvě ještěrky nám přeutíkali přes cestu.
Po hodince se před námi otevřel pohled na moře a novou, krásnou písečnou, osamělou plážičku. Na okolní květeně poletují velcí, modří motýli. Jsem úplně říčná z vedra, ještě že jsme v cíli. Míříme rovnou do jednoduché, dřevěné boudy, před kterou jsou lavice se stolečkem a pod přístřeškem se osvěžujeme chlazenou coca-colou.
Když jsem se trochu aklimatizovali vběhli jsme do vody. Bylo to tu krásné. Kousek od břehu bylo možné vidět spousty barevného, podmořského světa. Viditelnost byla vynikající. Šnorchlujeme a potápíme se, nemůžeme se nabažit té krásy. Mě s Leškem se dokonce poštěstilo uvidět perutýna, krásnou, ale jedovatou rybu pomalu se vznášející hluboko pod námi.
Abychom se nespálili celodenním pobytem na slunci i do vody jsme lezli v tričku. Na pláži jsem hledala a sbírala škebličky na památku. Snad abychom si upamatovali, že u nás doma je pěkná zima, je leden, dali jsme se s Leškem do koulování ovšem koulemi písečnými. Ani nevím, kdo vlastně v boji zvítězil, ale možná, že nakonec, když už boj byl dost nerovný a soupeř neměl slitování, chytřejší ustoupil.
Zpáteční cestu přes kopec po souši už nepodnikáme, průchod pralesem dnes jednou stačil. Domluvili jsme se s místním ochotným lodivodem, který nás za 80 BHT dovezl zpět k bungalovům.
Já pak už vzdávám emailování a volám z místního telefonu taťkovi domů do Příbrami. Je tu hodně cestovek, které nabízí volání do „oversea“ – za moře. Jednu minutu obyčejně účtují za 70 BHT.
Večer jdeme na pár pivínek do Charley baru a pak zase na čerstvě uloveného mečouna. Rybu měli vystavenou a částečně naporcovanou na stolečku před restaurací. Rybě byla ponechána hlava i s dlouhatánským bodcem. Byl to slušný kousek, o strach ho potkat v moři. Jedna porce nás přišla na 100 BHT. Spokojení po výborné večeřičce usínáme v bungalovech.
27.1. středa Odjezd do Phang Nga
Ráno po snídani sjednáváme s domorodcem odvoz lodí na včerejší pláž. Máme přislíbeno, že nás tam odveze a ve 12.30 hod pro nás zase přijede. Platit ale budeme, až na zpáteční cestě, to aby nás tam nenechal. Dohodli jsme se na ceně 600 BHT pro všechny.
Dnes je ale větrno, moře je zakalené a viditelnost na pláži slabší. Ale i tak jsme si to tu užili.
Ve tři čtvrtě na dvanáct, se zpožděním, pro nás Thajec s long tail boat opravdu přijel, ale byli jsme trochu netrpělivý, zda opravdu dorazí a zda stihneme dnešní trajekt z ostrova na pevninu do přístavního městečka Krabi.
Po návratu z pláže v Charley resortu kupujeme lodní lístky, na pevninu do Krabi, za 150 BHT. Phi Phi opouštíme ve odpoledne ve 14.20 hod. Plavba byla bezproblémů, ale v Krabi je to s další dopravou trochu dramatické. Hned se na nás sesypali Thajci a nabízeli odvoz do městečka Phan Nga. Cena je pro nás ale nepřijatelná. Máme zjištěno, že je možné využít z autobusového nádraží veřejnou dopravu a to o dost levnější. Stojíme tedy na svém, že chceme dovést pouze k nádraží, i přes to, že nás ubezpečují, že dnes už žádný autobus do městečka nejede. Hned nabízí i ubytování v Krabi a na další den pohodlný minibus do Phang Nga. Místní jsou prostě šikulové, mají to pěkně vymyšlené. Hlavním cílem je polapit turisty a nabídnout kompletní služby - ať platí. Ale jinak jsme v zemi budhistů, kteří jsou povzneseni nad takové věci jako jsou peníze. Možná, že se na to dívám moc evropskýma očima a jsou pouze tak nezištně přátelští a ochotní pomoci v nouzi.
Nakonec jsme dosáhli svého a dovezli nás na nádraží. Za tuk tuk jsme každý zaplatil 20 BHT, vystoupili jsme a vidíme ještě neodjetý autobus. Rychle kupujeme lístky a utíkáme na stanoviště. Vše jsme naštěstí stihli a to ještě za levný peníz 52 BHT na osobu. Autobus odjížděl v 16.25hod, byl klimatizovaný a celkem pohodlný. Možná, že to i poslední autobus byl. Pasažéři byli převážně místní.
Do městečka Phang Nga jsme přijeli v 18.00 hod. Je hlavním městem provincie Phang Nga, která se nachází 788km na jih od Bangkoku. Je to převážně hornatý kraj, kde jsou doly na cín. Zaujímá rozlohu více jak 4000 km2 a z toho 57% tvoří mangrovové porosty se zeleným lesem. Po příjezdu se v turistickém středisku na nádraží u cestovky Mr. Kean Tour informujeme o výletech a koupi dalších jízdenek na ostrov Koh Samui. Na zítra si kupujeme celodenní výlet lodí a reservujeme na pozítří lístky na Koh Samui, na druhou stranu Malajského poloostrova. Nabízí nám i ubytování v hotelu Rat Tana Pong v centru městečka. Hotel je blízko a tak k němu jdeme se všemi zavazadly pěšky. Je to taková velká betonová krychle s obrovskými balkony. Nic dekorativního, čistě účelové zařízení. Platíme pro tři osoby za pokoj 280 BHT. Místnost je velká, každý máme svoji postel, sprcha a záchod je také na pokoji za stěnou. Balkon je prostorný, s výhledem bohužel nikam.
V bezprostředním okolí hotelu je velký trh. Kupujeme čerstvý ananas, banány a hroznové víno. Je vidět, že se nejedná o žádné turistické centrum a že ceny jsou nižší než na ostrovech Phi Phi, odkud jsme dnes přijeli. Na hlavní třídě je spousty obchodů a taky první supermarket nebo je to spíše taková větší samoobsluha, kterou jsem v Thajsku viděla. Koupila jsem tu originální jasmínový čaj, sypaný v plechovce, který snad v pořádku dovezu pro Milíka jako dárek.
V přízemí hotelu je velká restaurace, kam jdeme na večeři. S povděkem kluci kvitují, že velký Chang je za pouhých 40 BHT.
28.1. čtvrtek Phang Nga
Ráno vstáváme již v 7 hodin, po snídani nás čeká celodenní výlet po ostrovech zátoky Phang Nga. Od hotelu jsme se místním taxikem dovezli k přístavu Than Dan, odkud jsme vyplouvali motorizovanou loďkou.
Phang Nga Bay je zátoka, která se nachází 75 km severovýchodně od Phuketu a celých 400km2 je chráněno zřízením národního parku. V zálivu je roztroušena spousta vápencových ostrovů, vystupující z moře až do výšky 300 m. Jsou téměř nedotčeny člověkem a převážná většina z nich je i neobydlena. Zátoka je lemována hustými, tropickými mangrovníky, které dříve byli útočištěm pirátů a pašeráků. Dnes sem jezdí okukovat krásnou přírodu spíše turisté. Mangrovníky rostou v místech, kde je souše střídavě zaplavována přílivem. Stromy jsou zakotveny v půdě široce rozloženými kořeny, které jsou za odlivu odhalené. Mangrovníky mají zajištěný zajímavý způsob rozmnožování. Mnohé z nich jsou tzv. „ živorodé“. Jejich plody klíčí přímo na stromech a odpadnou, až když mají asi 40 cm dlouhý kořen. Loďkou proplouváme úzkou vodní cestou mezi mangrovníky.
Po 15 minutové plavbě se dostáváme ze sevření mangrovníků a vyplouváme na otevřené moře. Před námi se objevují velice působivé vápencové monolity, bohatě porostlé tropickým rostlinstvem. Na ostrovech jsou k vidění četné jeskyně. Nejznámější, kterou jsme viděli byla Tham Lod, jejíž ústí bylo 50m široké a 40m vysoké, takže i s naší loďkou jsme pohodlně propluli.Vápencové útesy ostrovů vytváří pestrobarevné, různě bizarně tvarované převisy a závěsy. Pod leckterými se dá dostat pouze s kajaky. Proto je zde velice rozšířeným sportem tzv. mořský kajaking. Nejvhodnějším místem pro projížďky s kajakem jsou ostrovy Koh Panak a Koh Hong. Některé z ostrovů nám dovolily zajet s lodí do jejich nitra, do krásných lagun. Ocitli jsme se tak v obklopení vysokých útesů, které byly porostlé krásnou tropickou vegetací. Průzračná voda lákala ke šnorchlování, ale v našem itineráři bohužel nebyl na to vyhrazen čas.
Nejatraktivnější byla zastávka na známém ostrově Jamese Bonda (Koh Ping Kan), který byl proslaven díky natáčení filmu „The Man With Golden Gun“ o agentovi 007, Jamese Bondovi. Na ostrově je zřízen národní park a tak nás hned při vstupu obrali o několik málo Bathů (20BHT). Nejvíce fotografovaný je vysoký, štíhlý vápencový monolit, do výšky se rozšiřující, Ko Tapu - „Nail Island“, čnící z mořské hladiny v těsné blízkosti ostrova. Je 200 m vysoký a je připodobňován ke startující raketě. Na ostrově procházíme jeskynními útvary a na plážičce sbíráme mušličky, které tady tvoří úplné vrstvy. Je tu mnoho suvenýr obchodů, kde prodávají výrobky z mořských mušlí či zarámované obrovské motýli na pověšení. Nic z toho nás až zas tak nezaujalo a nic jsme nekoupili.
Kolem poledního stavíme na úplně opuštěném ostrově na oběd. Každý jsme od lodivoda vyfasovali láhev vody a malou polystyrénovou vaničku, ve které byla výborná rýže s mořskými potvůrkami. Máme na to půl hodinky abychom se najedli. Vystupujeme z lodi a jdeme po pláži najít vhodný kout, pro občerstvení. Měli jsme i čas prozkoumat místní exotickou floru a nasbírat škebličky na památku.
Oblast Phang Nga opravdu svádí k romantickým projížďkám mezi ostrovy, ale plavba s touto motorizovanou, velice hlučnou lodí zdejší poklid trochu ruší. Už teď nám je jasné, že výlet na půl dne by úplně stačil. Hlavní pozoruhodnosti jsme už viděli. Nicméně po krátké přestávce po obědě odevzdaně nasedáme a plavba pokračuje dál. Míjíme i ostrov Kow Khien , jehož skalní stěny jsou vyzdobeny primitivními kresbami znázorňující ryby, vodní ještěrky a delfíny. Odborníci se domnívají, že jde o výtvory staré i několik tisíc let. Kdo ví?
Na zpáteční cestě jedeme okolo muslimské rybářské vesnici - Koh Panyi - Muslim Fishing Village označovanou také jako Sea Gypsy Island - cikánský ostrov. Zde na jihu žije převážná většina muslimů Thajska, kterých je 5%. Ve vesničce je asi 500 dřevěných domů postavených na vysokých pilotech v moři. Jednotlivé domy jsou propojeny dřevěnými mosty. Mají tady jednu školu a mešitu s pohřebištěm. My zde ale nestavíme, protože spěcháme do banky vyměnit ještě dnes nějaké peníze a celodenní plavby už prostě máme dost.
Večer jdeme do naší hotelové restauračky. Já si dávám rýži s mořskými „shrims“ - bylo to opravdu výborné. V televizi běží HBO a jedním okem během večera sledujeme film Back to the Future a letecký katastrofický film Turbulence. Zábava se docela rozproudila. Počet vypitých Changů se zvyšuje a Karel začíná bavit okolí. Přisedl si k nám i pan hostinský a Karel s ním anglicky hovoří o Česku, pivu, o našich tenistech, hokejistech, což dokládá i náležitými dalo by se říci již divadelními vystoupeními. I pana hostinského to začalo bavit a přinesl nám k ochutnání nakládané, zajímavé, zelené plody, něco jako hruštičky. Moc se jich ale sníst nedalo a i přesto nám po nich bylo dost těžko. Spát jsme šli až v půl dvanácté.
29.1. pátek Cesta na ostrov Koh Samui
Ve Phang Nga jsme zakoupili kombinované jízdenky na autobus i trajekt. Dnes se totiž máme přemístit na druhý, východní břeh Malajského poloostrova k jihočínskému moři a přeplout na ostrov Koh Samui. Odtud druhý den budeme pokračovat na další ostrov Koh Tao.
Po snídani jsme zabalili baťohy, prošli ještě městečko a místní trh a kolem 10 hodiny jsme se vydali na nádraží. Na autobusovém nádraží je co pozorovat. Přijel sem kluk s pojízdným vozíkem, cinkal a nabízel pestré umělé květiny, vázičky a další dekorační předměty. Dle nás, takové kýčové, pouťové zboží. Mladá pani ve fialovém kostýmku, která prodávala jízdenky si hned koupila puget kytic na stolek a byla spokojená.
Když přijede nějaký autobus, objeví se servírka s podnosem dobrot, prochází autobusem a nabízí cestujícím občerstvení. Náš autobus ale nikde, začínáme být trochu nervózní, abychom stihli přípoj na trajekt. Odjezd byl o půl hodiny opožděný, odjížděli jsme až ve 12 hodin. I když jsme měli místenky, nepodařilo se nám je v autobuse uplatnit, ale hlavně, že jsme nakonec všichni seděli. Během jízdy stavíme několikrát na občerstvení. Přímo u parkoviště je několik stánků, kde se nabízí teplé jídlo – polévky, rýže s něčím, či čerstvé ovoce.
V Surotani jsme měli s autobusem delší přestávku. Nejprve jsme byli trochu desorientovaný, protože jsme nevěděli, zda máme všechna naše zavazadla z autobusu vyndat či zda cesta po přestávce bude pokračovat stejným autobusem. Nikdo nám to nedokázal zodpovědět a tak věci raději vyndáváme a necháváme v kanceláři. Měli jsme čas na malé občerstvení v restauraci. Nakonec jsme ale opět naskládali věci do stejného autobusu, akorát k nám přistoupilo plno mladých značně hlučných turistů s množstvím zavazadel, takže se v autobuse nedalo ani pohnout. Hlavní, že jsme ale seděli. Jeli s námi k trajektu jedoucímu na ostrov Koh Samui.
Konečně jsme přijeli do přístavu, počasí se ochladilo, bylo zataženo po dešti. V šest hodin odpoledne odjíždíme trajektem na Koh Samui. Do obrovského trajektu najížděla spousta aut, autobusů a náklaďáků. Míst k sezení na palubě bylo dost, cestovalo hodně turistů i místních. Sledovali jsme jednoho místního kluka, který si držel vyfešákovaného kohouta, zřejmě to byl nějaký šampión kohoutích zápasů.
Moře bylo díky počasí mírně neklidné a pro navození té správné atmosféry Karel začal připomínat kdejakou trajektovou katastrofu posledních let. Už se začíná stávat tradicí, že při našich přesunech na ostrovy stojí počasí pod psa a i v zimní suché sezóně prší.
Cestu trajektem jsme přečkali bez větších problémů a až za tmy připlouváme k přístavu ostrova Koh Samui. Chytli jsme si taxíka- což byl malý náklaďáček. Přeprava osob i zavazadel byla na korbě. Tam bylo ovšem plno vody, nastupovat jsme odmítli a pan řidič byl nucen ji nejprve vylít. Moc se ale nenadřel. Sklopil postranici náklaďáku, vyrazil dopředu a vzápětí rychle zabrzdil. Voda tak sama docela dobře vyšplouchla ven. Teď už jsme nasedli a vyrazili na šílenou jízdu, jel jako by nás ukradl a ještě poprchávalo a byla zima. Řekli jsme, že chceme ubytovat, takže k hotelu. Několikrát nám stavěl, my jsme se zeptali na cenu, ale první nabídka se nám nezamlouvala. Po chvilce hledání jsme přeci jenom kápli na přijatelné ubytování - v hotelu nám nabídli 2 pokoje. Pro nás tři to byla velká místnost s koupelnou i sprchou. Zaplatili jsme 380 BHT za pokoj a byli rádi, že bydlíme. Dlouho jsme se v pokoji nezdržovali a vyrazili na obhlídku okolí a na něco dobrého k večeři.
Našli jsme docela fajn restauraci, takový rodinný podnik, kde jsem si dala osvědčené
„chicken and garlic“ kuře s česnekem.
Po celodenním harcování jsme rádi zalezli do pelíšků a spali.
30.1. sobota Odjezd
na ostrov Koh Tao
Ráno jsme vyrazili na snídani a obhlíželi možnosti přepravy na další ostrov Koh Tao. Ostrov Koh Samui je pro nás pouze přestupní stanicí, kde se nebudeme zdržovat. Zakoupili jsme lodní lístky za 345 BHT na tzv. express boat s jedním přestupem na ostrově Koh Phang Nga. V té samé kanceláři jsme viděli inzerát na potápěčskou školu „Buddha View“. Zavolala jsem tam a zjistila, že mají dvě místa do kursu na tento týden volná. Podle hlasu byli provozovatelé docela sympatický a tak jsme si Lešek a já kurs zarezervovali.
Po snídani jsme všichni spěchali na pokoj, zabalili věci na cestu a ještě dopoledne jsme se vydali na moře. Přijela pro nás strašná, odporná loď. S notnou dávkou nedůvěry jsme nastoupili a čekali, co bude dál. Byla to opravdu cesta hrůzy. Na širém moři nás provázelo ještě ke všemu, jak jinak, značně nevlídné počasí. Vysoké vlny házely s dřevěnou, chatrnou, starou loďkou.Voda tekla všude - stropem, rozbitými okénky i z paluby. Do podpalubí stříkala voda, lidi ječeli. Během jízdy přestaly fungovat větrníky a začalo probíjet i kovové zábradlí. Scéna jak z katastrofického filmu. Ptala jsem se chlapíka sedícího vedle mě, co tomu říká. Znalý místních poměrů se vyjádřil:“Normální to není, ale mohlo by to být ještě horší“. Trochu mě tím uklidnil. Mezipřistání bylo na ostrově Koh Phang Nga, kde jsme přestoupili na další, ještě menší loď přibližně stejné kvality. Tou jsme se měli dostat až do cíle naší plavby na Želví ostrov Koh Tao. Plavbu na neklidném moři jsme už brali jako něco, co prostě vydržet musíme.
Na ostrově Koh Tao jsme se šťastně vylodili ve čtyři odpoledne. Nikdo nepředstíral radost z toho, že stojí na pevné zemi. Ostrov leží v Jihočínském moři, což znamená, že jsme na východním pobřeží Malajského poloostrova, na opačné straně než byly ostrovy Phi Phi.
U přístavu nasedáme všichni do taxíku, lépe řečeno na korbu náklaďáčku, který nás veze do potápěčské školy „Buddha View.
Ubytování jsme si mohli vybrat přímo ve školícím středisku a to buď v bungalovech z přírodního stavebního materiálu nebo ve zděném hotýlku. Zvolili jsme tu méně atraktivní a jistě i méně romantickou variantu a usídlili jsme se všichni v přízemí do dvou pokojů v bíle natřeném baráčku. Vybavení bylo jednoduché, široká postel normálně pro dva, skříňka, peřiňák. Záchod a sprcha byla za zděnou přepážkou na pokoji. Lůžkoviny jsme připravené na postelích neviděli a tak jsme vytáhli vlastní spacáky. Polštářek bez povlečení jsme si raději z hygienických důvodů potáhli již onošeným tričkem. Trochu nás to sice zarazilo, ale za ty peníze jsme usoudili, že nemůžeme chtít komfort několika hvězdičkového pokoje. Pro účastníky kurzu za ubytování byla opravdu cena symbolická a k tomu jsme my tři využívali vlastně pokoj jen dvoulůžkový. Na to už jsme během naší cesty zvyklí byli.
Potápěčské centrum - 5 star Diving center, kde budeme absolvovat 4 denní PADI kurz pro „open water diver“ pro potápění na otevřeném moři, spravují Evropané. Náš instruktor byl blonďatý Holanďan. Výuku zde mají připravenou v několika jazycích. Nám byla z nabídky nejbližší angličtina. Ihned po příjezdu do centra jsme se do kurzu zaregistrovali a dostali k zapůjčení studijní materiál pro potápěče. Nebyl ani čas na rozkoukání a na pátou hodinu odpolední téhož dne jsme již byli pozváni na výukové video seznamující nás s prvníma dvěma kapitolama učebnice. Večer jsme měli za úkol si kapitoly prostudovat i z učebnice „PADI Open Water Diver Manual - The fun and adventure of learning to Scuba dive (metric version)“.
Ve zdejším centru mají restauraci a bar, kde se promítá výukové video či dokumentární záběry z potápění studentů předešlého dne. Na stravu je to tu trochu dražší, ale zase je to velice romantické místečko. Sedí se u dřevěných stolů s lavicemi s výhledem přímo na moře a bílou písečnou pláž lemovanou palmami. Po večeři jdeme já a Lešek na pokoj vzorně studovat, abychom byli připraveni na zítra do školy. Ostatní se zůstávají bavit v restauraci.