předchozí další

18.1. pondělí Chiang Mai, Doi Suthep

Ráno po snídani jsme si zaplatili v recepci našeho Guest House návštěvu chrámu Wat Phra Thart Doi Suthep. Od každého z nás vyinkasovali 150 BHT, což nebylo nic levného, ale

minibus byl celý pro nás. Celkem hladce jsme vystoupali serpentýnama asi 800m nad město. Řidič nám zaparkoval před chrámem a dal nám rozchod a pohyb dle vlastního uvážení. Na to, abychom se dostali až do chrámu Doi Suthep položeného ve výšce 1056 m n.m, jsme museli zdolat 290 schodů, které byly lemovány mohutným sedmihlavým hadem Nág. Odtud je prý také krásný pohled na město, ale je mlžno a my nic moc nevidíme.

Chrám, který byl založen v roce 1383, je hojně navštěvován buddhistickými poutníky i turisty. Je postaven ve stylu khmérsko-barmské architektury. V tomto chrámovém komplexu, je podle legendy o bílém slonu uložena relikvie Budhy. Vládne zde atmosféra klidu a pohody. Kvetou zde keře bongenvilií zářivě fialovo-červenou barvou. Obcházíme chrám nejprve zvenčí. Do ticha se ozývá zvuk zvonů, které jsou zavěšené ve výši asi jednoho metru na tyči kolem jedné chrámové budovy. Ty slouží k tomu, aby jejich hlasité zvonění odhánělo zlé duchy. A tak se kolemjdoucí děti činily, aby do chrámu opravdu žádný zlý duch nevtrhl. Musím přiznat, že i já jsem si trochu zaskotačila, ale snad to tu ani nikomu nevadilo.

Chrám je vzorně udržován a hlavní, centrální vysoká zlatá chedi, 24 m vysoká, září novotou. Chrám je tvořen několika objekty, ale ne všechny jsou přístupné. Vcházíme do několika svatyní se zlatými Budhy. Mniši v oranžových rouchách v tichosti meditují před oltáři, zapalují vonné tyčinky a kladou květy lotosů. Možná pozdě jsme se dověděli, že proto, aby jsme se sem ještě jednou vrátili, museli bychom, tak jako mniši, sedmkrát projít uličkou kolem zdejší čedi a to ve směru pohybu hodinových ručiček.

V místním obchůdku s typickou hudbou thajského severu si necháváme přehrát několik audiokazet. Zdá se nám to stále stejné, ale vím podle obrázku na kazetě, že já i Karel si kupujeme každý něco jiného. Na poslech doma to asi moc nebude, je to takový s prominutím „kočičinec“, ve kterém se ani nepozná kdy končí a začíná nová skladba, ale pro dabování videokazety z cesty muziku využiji.

Pomalu scházíme dolů z chrámu na parkoviště. Máme ještě chvilku čas a pokukujeme po stáncích. Karel kupuje tygří mastičky, už pamatuje na dárky, ale to netušil, že se v průběhu cesty mast ještě bude hodit.

Léša si koupil bavlněnou hazuku, lemovanou modrou výšivkou, která trochu připomínala moravský kroj k cimbálovce. Já obdivuji krásné orchideje, které jsou tady hojné tak, jako u nás pelargónie. Kvetou nejrůznějšími barevnými květy a pěstují se v zavěšených, vzdušných kořenáčích, z kterých koukají kořeny.

Odpoledne jsme již zpátky doma a vydáváme se na procházku starým městem. Je dost velké vedro a tak jdeme jen co noha nohu mine. Hodně často vidíme inzerovat možnost využití internetu. Do jednoho z obchůdků jsem zašla, ale spojení přes seznam.cz na moji poštu jsem bohužel nedostala.

Kluci zavítali do krámku s nejrůznějšími sušenkami, které prodávali na váhu a každý si mohl vybrat z obrovských plechových krabic. Koupili hned několik druhů, takže máme co ochutnávat.

Na své pochůzce jsme objevili docela pěkný Guest House s restauračkou. Bylo to trochu stranou od hlavní třídy, nikdo tu moc nebyl. Pěkně se nám tu sedělo a tak jsme zůstali i na večeři. Vše bylo čisté, jídlo bylo servírované v krásném, keramickém nádobí. Příště budeme vědět, kam se ubytovat a kam chodit na jídlo.

Léša chtěl zjistit, co znamená, když si Thajci dávají něco pěkně ostrého. Číšník mu doporučuje polévku Tomjung chicken - byla opravdu „hot“, ale Léša se snažil být hrdinou a dojedl jí celou. Ale běda, kdyby někdo kolem si zapálil, to by bylo zle.

Jako zákuseček večer opět bereme naší antimalarickou prevenci - lariam.

19.1. úterý Odjezd z Chiang Mai do Bangkoku

Dnes večer odjíždíme z Chiang Mai na jih země, na ostrovy Phi Phi. V nedaleké cestovce jsme zakoupili za 850 BHT kombinovanou jízdenku, tzv. join ticket, na autobus i loď. Pojedeme autobusem celkem dvě noci. První den budeme mít na prohlídku Bangkoku a druhý den ráno se dostaneme lodí na ostrov.

Přemístění na jih začíná až navečer a tak, abychom měli kam dát přes den věci a mohli se před dlouhou cestou trochu osprchovat a oddáchnout si, zaplatili jsme si jeden den v pokoji navíc - za těch 150 BHT to stálo za to.

Během dne jsme se vydali na denní market, brouzdali po městě a absolvovali tradiční thajské masáže.Byl to opravdu skvělý zážitek. Lešek si nechal zmasírovat celé tělo, Karel chodidla a mě Karel galantně zaplatil masáž obličeje. V místnosti, kde se masáž prováděla byla na zemi deka s podhlavníkem, nikdo jiný tam nebyl, pouze já. Pro zpříjemnění prostředí zde hrála musika a byl zapnutý ventilátor. Z vedlejší místnosti, kde probíhala celotělová masáž se ozývala živá diskuse.

Masáž obličeje trvala hodinu a byla to opravdu skvělá zkušenost. Thajka nejprve provedla čištění pleti, pak na mě patlala různé mastičky, jednou chladivé, pak zase hřejivé. Mezi tím vším masírovala obličej kruhovými pohyby. Vše zakončila okurkovými obklady. V duchu jsem si říkala, že tohle všechno moje citlivá pokožka nemůže zvládnout a že budu hrozně flekatá a nebudu moc po výkonu mezi lidi. Mezi pánským osazenstvem jsem ale sklidila úspěch. Prý jsem omládla o deset let - lichotnící jedni. Ale potěšilo to. A flekatá jsem opravdu nebyla - co to všechno muselo být za mastičky, to by mě zajímalo. Prostě to asi opravdu umí.

Na oběd jsme si došli do naší oblíbené restauračky a odpoledne jsem tentokrát konečně úspěšně internetovala a posílala zprávy domů a do práce. V půl sedmé večer byl plánován odjezd od hotelu mikrobusem na stanoviště autobusů jedoucích do Bangkoku. Čas se naplnil a mikrobus nikde, trochu jsme znejistili. V cestovce, kde jsme kupovali lístky, nás však ujišťovali, že je vše OK, mikrobus je jistě na cestě k nám a máme vydržet.

Opožděný mikrobus opravdu dorazil a odvezl nás na stanoviště autobusu, odkud pojede dálkový VIP autobus do Bangkoku. Bylo zde plno čekajících lidí, převážně turistů. Dalo se tu sednout ke stolečkům a koupit si občerstvení. Pobíhal tu postarší chlapík, který dělal dojem, že má vše pod kontrolou, měl jakýsi blok, kam zapisoval příchozí. Přestože bylo již dlouho po tom, co měl autobus odjíždět, všichni byli v pohodě. Asi aby nám ukrátil chvíli, dal se s námi do řeči a vyprávěl různé vtipy. Byl to Evropan, který už zde několik let žije.

V cestovce nám při koupi lístků slibovali VIP třídu a autobus Mercedes - co více bychom chtěli! S netrpělivostí vyhlížíme náš autobus. To co přijelo, ale předčilo naše očekávání. Mercedes to byl, to jo, ale z jakého roku, těžko říci. Byl značně použitý, starý, hlučný, ale za to klimatizace fungovala na plné pecky. Což jsme ale moc neocenili, protože jsme si nevzali do příručního zavazadla na zahřátí spacák.

Noční jízda byla nekonečná a ke všemu se autobus v noci porouchal. Dva řidiči se pokoušeli mašinu opravit, hrabali se v ní, ale úspěch byl pouze krátkodobý. Po ujetí několika málo kilometrů jsme opět museli zastavit a opravovat. Ale ani toto nebyl moc úspěšný zásah a autobus opět vypověděl službu. Už nám trochu začali téct nervy. Proč nezavolají servis, nebo nepošlou nový autobus. Na to asi peníze nejsou a proto se to musí všechno řešit takto provizorně.

Během noci taky stavíme na občerstvení. Přímo u silnice jsou zřejmě celou noc v provozu vývařovny a krámky nabízející různé sušenky, krekry, křupky, pití a kdo ví co ještě. Každý jsme si koupili něco jiného. Já nějaké rybí chipsy, no pochoutka, kterou jsem musela nechat pro psy, ti mají rádi zapáchající, smradlavé věci. Léša si zase koupil sezamové sušenky, jejichž hnusnou chuť si pamatuje prý dodnes a vypěstoval si tím odpor k sezamu. Útrapy noci s porouchaným autobusem nepřestávali a jen jsme si přáli ať už jsme v Bangkoku.

20.1. středa Bangkok, přejezd na jih

Do Bangkoku jsme přijeli s tříhodinovým zpožděním až ve třičtvrtě na deset dopoledne. S bagáží jdeme k AB travel agency, kde si necháváme zavazadla přes den. Znepokojeně sděluji naše problémy s autobusem a chci vědět, který autobus nás bude čekat tuto noc. Opět nám ukazují krásný obrázek vyvýšeného, prostorného VIP autobusu. Musíme jen doufat, že budeme mít větší štěstí než při cestě z Chiang Mai.

Dnes jsme si naplánovali návštěvu Velkého královského paláce - Grand Palace. V úmorném vedru jdeme k němu pěšky. Přecházíme rušnou třídu, aut je spousta, úplná valící se lavina, která nebýt světel by asi neměla konce. Jako první na zelenou vyráží motorkáři, pak se dávají do pohybu čtyřkoláky a trojkolky tuk-tuk. Leckterá auta jsou západního stylu, žádné plechovky oprýskané, docela nové a pěkné.

V parku před Královským palácem se pořádá nějaká slavnost. Část prostorné plochy je zastavěna příležitostnými stany a vepředu je postavené podium. Všude plno Thajců, kteří přijeli jistě z daleka. Na zemi mají rozprostřený kousek plátna, na kterém nabízí své výrobky, výpěstky či jídlo nebo jen tak sedí, povídají a jedí.

Královský palác je obehnán vysokou zdí, která je téměř dva kilometry dlouhá. Bezradně koukáme kudy kam, kde je vchod. Snad jí v tom vedru nebudeme muset obejít celou. Mirek s Marcelou udávají tempo, je to dost hrůza. Slunce pere a není kam se schovat, nikde žádný stín. Opravdu jsme si celou zeď kolem dokola obešli a zjistili jsme, že to, co vypadalo na začátku jako východ, bylo i vchodem. No, hlavně že je po tom úmorném pochodu. Halt jsme si vyzkoušeli, co v opravdovém tropickém vedru vydržíme. Uvondaný jsme konečně vstoupili do obrovského chrámového komplexu Královského paláce.

Dámy nesmí mít odhalená ramena, ale krátký rukáv tolerují. Pánové zas nesmí v šortkách. Oblečení je pečlivě kontrolováno a pokud okem odborníků nevyhovuje, je třeba se vrátit do půjčovny oděvů, která je hned za branou paláce. My jsme však byli znalí věci a jsme náležitě do chrámu přistrojeni.

Pokračujeme dál k pokladnám. Zaplatili jsme 125 bahtů na osobu a dostali pěknou barevnou brožurku s podrobným popisem chrámového komplexu, zabírající obrovskou plochu více jak 218 tisíc m². Královským palácem se stal o rok dříve, než se Bangkok stal po Ayuthaye hlavním městem. Byl postaven králem Rámou I. V celém areálu je množství staveb, chedi, věžiček, pavilonů, chrámů a nejrůznějších mytologických soch patřících do thajského bájesloví. I dnes jsou některé z prostor využívány jako vládní kanceláře a v některých se odehrávají královské a náboženské obřady. Dnešním králem je Rama IX., který je s celou královskou rodinou u Thajců v oblibě a velice často je zobrazován na barevných velkých kalendářích.

Nejvýznamnější kaple v Thajsku - Wat Phra Kaeo se Smaragdovým Budhou se nachází právě zde. K našemu překvapení Budha nebyl nikterak velký. Snad bychom ho i přehlédli. Je pouze 75 cm vysoký zahalený do zimního hávu, takže ani zelenavé poznávací znamení smaragdu není vidět. Na začátku každého ročního období (třikrát do roka) totiž malou sošku slavnostně obléká sám pan král. Pouze jeho výjimečné umístění na vyvýšeném, jedenáctimetrovém zlatém oltáři se zavěšeným devítistupňovým baldachýnem prozrazuje, která je ta vzácná soška. Na stěnách chrámu jsou malby znázorňující Budhův život.

Dusit Maha Prasad je zase nejstarší budovou v paláci, kde se konaly královské audience. Je krásnou ukázkou klasické thajské architektury. Před Maha Prasadem je udržovaný park se stromy pěstěnými na způsob velkých bonsají.

Celý komplex Královského paláce je rozsáhlý a jsme dost utahaný z toho vedra i po probdělé noci. Lešek dokonce rezignuje, dál už nechce jít a čeká na nás, než vše ještě zdokumentujeme kamerou a foťákem.

U Královského paláce jsme se nechali polapit tuk tukářem, který nám sliboval návštěvu dalších chrámů, Budhů a reprezentační prodejny Amazing Thailand. I když jsme vysvětlovali našemu lovci, že do prodejny nechceme, protože nic kupovat nebudeme, nedalo se nic dělat amuseli jsme se podřídit jeho scénáři. Nejprve nás dovezl k obrovskému Budhovi stojícímu pod širým nebem. Chvíli jsme si před něj zmoženě sedli a vypili plechovkovou kolu. Tam ale naše cesta neskončila, nasedáme do tuk tuku a jsme uneseni k čínské čtvrti, kde se thajský obchod nachází. Cesta tuk tukem je dost zoufalá, výfuky aut máme z první ruky a přímo pod nos. Jediné plus bylo, že obchod byl příjemně klimatizovaný. Zřejmě aby se nám lépe vybíralo, u vchodu nám nabízí malou štamprličku thajského likéru. Trochu s nedůvěrou okukujeme, kolik asi lidí před námi z kelímků již pilo. V obchodě nabízí thajskou klasiku - drahé šperky, hedvábné šátky, látky a malované slunečníky. Karel koupil dva vějíře jako suvenýr, to bylo vše. Tuk tukář od nás vyzvídal, zda jsme něco koupili, ale dva vějíře ho moc nenadchli. Dověděli jsme se, že pokud přiveze do obchodu turisty, dostane automaticky nějaké kupóny na benzín, pokud bychom něco většího koupili zcela určitě z toho má i provizi. Pro nás je výhoda v tom, že cestovné je v těchto případech dost levné a nakonec nás přeci jenom dovezl k AB Travel, tam, kam jsme chtěli.

Před odjezdem na jih jsme si došli na pozdní oběd a před pátou odpolední se scházíme v AB Travel, kde máme schovanou naší bagáž. V kanceláři dostáváme také lodní lístky, které využijeme pro přejezd z Krabi na ostrovy Phi Phi. Při odchodu byl dost zmatek a Lešek tam zapomněl klobouček i s ozdobnou pentlí zakoupenou od horských kmenů, čehož dost litoval.

S celou naší zátěží jsme se přesunuli na stanoviště autobusů na hlavní třídě, pěšky asi 500 metrů. Na chodnících postávaly skupinky čekajících, ale absolutně jsme nevěděli, zda jsme správně. Pobíhali tam chlapíci s deskami, kterým se hlásila jména a možná i další identifikační údaje. Museli jsme doufat, že o nás bude postaráno a že odjedeme tím správným autobusem. Pak jsme taky každý dostal takové zářivé samolepky s lodičkou, které nás asi měli nadále identifikovat, že jsme ti, kteří po výstupu z autobusu budou pokračovat dále lodí na ostrovy. Netrpělivě vyhlížíme jaký autobus bude pro nás přistaven. Po dnešní probdělé noci a jízdě hrůzy jsme značně nedůvěřivý.

Přijíždějí a staví různé, docela pěkné autobusy, ale nic pro nás. Pak jsme se taky konečně dočkali. Autobus na první pohled vypadá lépe, než s kterým jsme přijeli z Chiang Mai. Je vyvýšený, má trochu kouřová okna, ale máme poslední místa a to ještě u smradlavých záchodů. Po včerejších zkušenostech si bereme k sobě spacáky, pro případ, že tu bude zase zapnutá klimatizace naplno. Cesta byla dost úmorná. Lešek se během cesty zavrtává do spacáku, je schoulený a je mu zima. To nevěští nic dobrého. Vytahuji teploměr a měří se. Teplota opravdu dost vysoká, přes 38^oC. Nechce abych ale dělala rozruch a někomu to říkala. Celkem jsme stavili asi 3x na občerstvení. Lešek zůstal v autobuse, neměl na nic chuť, koupila jsme mu jenom něco k pití a vzal si acylpyrin. Že by ho kousla nějaká místní havěť si nebyl vědom. Doufejme, že se z toho nevyklube něco vážnějšího a že teplo jihu, kam míříme a mořský vzduch ho uzdraví.

21.1. čtvrtek Příjezd na ostrovy Phi Phi

Ráno kolem šesté jsme přijeli do Surothanu, byli jsme tedy již na Malajském poloostrově, na jeho východním pobřeží. Za půl hodiny jsme přesedli na další autobus, který nás dovezel do přístavu Krabi, který se nachází na druhé straně poloostrova, na jeho západním břehu. Malajský poloostrov vychází ze západní oblasti centrální planiny a zasahuje až k rovníku. Z části patří Thajsku, z části Barmě a Malajsii. Poloostrov obklopuje pohádkově smaragdové Andamanské moře na západním pobřeží a Jihočínské moře na východě.

Jsme na jihu, kde jsme čekali úmorné vedro, ale po ránu je pod mrakem docela příjemně. Kupujeme si něco na snídani, hlavně se vyvarováváme pochybných sušenek, z kterých nám bylo minulou noc nanic .

Leškovi je dnes ráno již naštěstí dobře. Byla to asi jenom taková chvilková indispozice v důsledku nočního přejezdu a horkého dne plného smogu a kouře stráveného v Bangkoku.

Rozednilo se a z okénka autobusu pozorujeme okolí. Projíždíme zemědělsky využívanou krajinou. Jsou zde kaučukové a kokosové plantáže a jak se blížíme k moři, začínají do výše vystupovat mohutné vápencové skály obrostlé zelenou vegetací.

Kolem jedenácté hodiny jsme dojeli do přístavu Krabi, odkud vyplouvají lodě na ostrovy Andamanského moře. My pojedeme na ostrovy Phi Phi. Začíná být hrozné horko, k padnutí, ale zimu, jaká je asi u nás doma, tu bychom neměnili. Přijíždí docela pěkná loď společnosti Songserm. Nasedáme a zůstáváme nahoře na palubě, abychom lépe viděli. Moc daleko jsme ale neodjeli a stavíme u dalšího přístavu natankovat pohonné hmoty. Kotví tu dost staré, dřevěné rybářské lodě. Jsou vyvýšené, několika poschoďové, v přístavu vlivem příbojových vln se kolíbají ze strany na stranu. O strach s nimi vyrazit na širé moře. Během plavby slunce pálí a Marcela, která měla pouze tílko bez rukávů, druhý den litovala, že se raději někam neschovala do podpalubí.

Pomalu, asi po hodince a půl, připlouváme k ostrovům Phi Phi. Tak teď už si konečně uvědomujeme, že se nacházíme v tropickém pásmu. V dálce vidíme bílé písečné pláže lemované vzrostlými palmami a smaragdové moře. Tak neskutečně vyhlížející obraz známý z katalogů cestovních firem. A my ho teď vidíme na vlastní oči! Netrpělivě očekáváme vylodění.

U přístavu je rušno, plno malých obchůdků s občerstvením a suvenýry. Já s Marcelou a Karlem jsme si sedli u všech našich saků paků a Mirek s Leškem šli obstarávat ubytování. Vybírali opět z několika nabídek. Nejprve se šli podívat na bungalovy opodál, mimo rušné centrum u moře. Nebyly špatné - i cenově to šlo. Kolem čtvrté se tedy konečně zabydlujeme. Máme dva bungalovy. Jeden pro Sobotkovi a jeden pro nás tři. Cenu jsme si rozdělili rovným dílem, takže na osobu to bylo 233 BHT za noc. Byly jednoduše zařízené, dvě postele, záchod a sprcha se studenou vodou.

Ostrovy Phi Phi jsou tvořeny dvěma hlavními ostrovy Phi Phi Don a Phi Phi Le. Ostrovy leží asi 30km od městečka Krabi a jsou chráněny zřízením národního parku Hat Nopparat Thara. Hned nás zaujalo, že zde nejezdí žádná auta, tedy žádný smog, žádný kravál. Ostrov Phi Phi Don, kde jsme ubytovaní, má krásné jemné, bílé, písečné pláže s neskutečně zbarvenou smaragdovou, průzračnou vodou a je považován za nejkrásnější ostrov Asie. Samotný ostrov je kopcovitý, porostlý tropickou vegetací.

Večer trávíme v příjemném venkovním Charley baru. Je to tu trochu dražší než ve vnitrozemí, protože na ostrovy jezdí převážně turisté z Evropy a Ameriky, tak ty platit můžou. Dali jsme si nějakou dobrůtku a popíjeli Thajské pivo Chang, za které chtěli až 80 BHT. Vyhrávají moderní diskotékovou hudbu z reproduktorů. Zprvu se mi hlučná hudba zdá nepatřičná na takovém kouzelném, romantickém ostrově. Proč neposlouchat šplouchání mořských vln, ptactva a ševelící listy vzrostlých palem? Proč nezměnit každodenní hlučný život, kterého máme dost? Proč nejet na dovolenou relaxovat a odpočívat, v klidu a tichu?

Nakonec jsem jí přijala jako vhodný kontrast k celodenní oáze klidu, které je možné prožít u moře na ostrůvku, kam nás velice ochotně zaveze loďkou místní „podnikatel“.

Během večera sledujeme korzující, dobře vypadající chlapíky, které přezdíváme plážovými inženýry. Celý den se jen poflakují na pláži, nechávají na obdiv kolem jdoucím svá vypracovaná, svalnatá a opálená těla. Příležitostně, když mají chuť, si zaloví v nepřeberné nabídce krásných dívek.

S postupujícím večerem se přímo před očima moře od nás výrazně vzdaluje. Odliv dělá několik metrů a loďky zakotvené příliš blízko u břehu, jsou již na suchu. Debata se stáčí na tyto tajemné síly, které způsobují tak mohutné změny – jen těžko se vysvětlují pozorované jevy.

Co jsme vypili i snědli nám stačilo a vydali jsme se zpět k bungalovům. Vyrazili jsme podél pláže, jdeme, jdeme, ale naše chýše nikde. Zdá se nám to divné, pokračujeme dál, jsme přesvědčeni, že k nim prostě musíme dojít. Orientační smysl po několika changách byl trochu oslaben. Nakonec se vracíme k Charley baru a snažíme se rozpomenout, kudy jsme do baru vlastně přišli. Jsme tu první den a my snad nenajdeme náš přechodný „domov“. Motali jsme se městečkem a najednou jsme se objevili na druhé straně, u nějaké další pláže. No toto? Že tady jsou dvě protilehlé pláže, to jsme opravdu netušili. Nutno dodat, že jsme nakonec bungalovy opravdu našli.

22.1 pátek Ostrovy Phi Phi

V bungalovech se spalo docela dobře. Ráno všichni odcházíme se tzv. kontinentálně nasnídat do místní restauračky. Po rýži na sto způsobů to byla příjemná změna. Schází se sem hlavně plno mladých turistů a je tu živo. Dáváme si různé sladké rohlíky a pletýnky s kafem. Léša se nechal zlákat něčím na vidličku. Já vše ještě zakončuji půl litrem jogurtového, ochuceného mléka v plastikové lahvičce, které prodávali u vedlejšího stánku.

Včera jsme si u jedné z cestovek, která tu nabízí výlety, zaplatili na dnes pronájem lodi i s lodivodem. Vše za 1000BHT, pro nás pět. Po snídani odcházíme k pláži, odkud máme vyjet. Čekáme pod přístřeškem u stolků, kde pobíhalo několik koček, které se kolem nás neustále lísaly. Mourovaté kotě se s vervou pustilo do zápasu s mým odloženým batůžkem. Marcela, milovnice zvířátek, se s ním dala do řeči:“ty jsi hrozně šeredný, ty vypadáš jako když jsi prašivka“, ale řekla to tak milým a laskavým tónem, že si jistě kotě myslelo, že to jsou samé pěkné lichotky. Léša se pak baťohu trochu štítil, ale přežil to ve zdraví.

Je půl desáté a vyplouváme na první průzkum korálových ostrovů. Jedeme typickou dřevěnou úzkou, dlouhou lodí vedenou místním Thajcem a poháněným motorem.

Zúžená, do výše vystupující příď je ozdobená barevnými fáborkami a pugetem barevných umělých pouťových růží. Abychom byli chráněni před žhavým sluncem, je uprostřed lodi rozevřen obrovský, barevný slunečník.

První stavíme u Viking cave - jeskyně ostrova Phi Phi Le. Svůj název získala díky nástěnným malbám znázorňujícím dlouhé lodě Vikingů. Uvnitř jeskyně jsou obrovské kaskádové, krápníkové útvary, přesně takové, které známe například z jeskyní Moravského krasu. Jeskyně je také známá díky sběračům hnízd rorýsovitých ptáků salangan, kteří je velice draho prodávají do luxusních restaurací. Hnízda jsou velice malá, pouze několik cm v průměru. Jsou tvořena lepkavou průsvitnou hmotou, kterou ptáci vylučují ze slinných žláz. Během sezóny, která trvá od února do května, se hnízda sbírají třikrát. Je třeba dbát, aby se hnízda sbírala až po tom, co jsou vyvedena mláďata. Sběr je velice náročný a nebezpečný, protože hnízda jsou ve značné výšce skalních, jeskynních útesů, kam se dostávají sběrači po dlouhých bambusových žebřících.

Existuje několik druhů hnízd podle toho, jaký druh ptáků je staví. Černá hnízda staví druh Aerodramus maximus, ta jsou tvořena i ptačím peřím a nejsou tak výborná jako hnízda bílá, která jsou tvořena pouze čistým sekretem slinných žláz ptáků Aerodramus fuciphagus. Zato červená hnízda jsou považováno za obzvláštní pochoutku, protože se má za to, že jsou zabarvena i krví ptáků. To ale není plně potvrzeno, zbarvení může pocházet i od oxidu železa, přítomného ve skalních stěnách.

Sběrači hnízd jsou zde na jihu především muslimové, kteří se tímto živí již celé generace. Jeden pramen uvádí, že za 25 kg bílých hnízd se dá dostat až 50 000 amerických dolarů !

Hnízda se používala již 1500 let v tradičním čínském lékařství k léčbě plicních chorob a jako posilující prostředek pro děti a rekonvalescenty. Jak již bylo zmíněno, jedná se o skvělou pochoutku v luxusních restauracích, kde z nich vaří prý výbornou polévku s kuřecím vývarem - prosím za pouhých 150 dolarů! Další lahůdky připravené šéfkuchaři nesou vpravdě vzletné názvy, např. „Fénix polykající vlaštovku“, což je kuře plněné ptačími hnízdy vařené v porcelánovém hrnci.

Po prohlídce jeskyně plavba pokračuje dál. Kolem Phi Phi ostrovů je roztroušeno plno malých, neobydlených skalnatých ostrůvků, jejichž příkré stěny jsou ovíjeny popínavým rostlinstvem a porostlé zelenou, bujnou vegetací. S loďkou zajíždíme do romantických zákoutí a lagun. Thajský průvodce měl již vytypovaná místa, kde je to opravdu krásné.

Během plavby několikrát stavíme na šnorchlování. Z loďky stačilo hodit kousek housky a už tu byla celá hejna barevných rybek. Pestrostí a hojností rybek jsme byli přímo fascinováni. Mirek dlouho neváhá a skáče s maskou a šnorchlem do vody. Vznáší se přímo mezi žlutočerně prouhatými rybami, které ho odipují. Snad se mezi nimi neobjeví nějaká piraně. Karel pro jistotu sedí na loďce a odevzdaně vhazuje rybkám zbytky chleba.

Další zastávka je na jednom neobydleném, romantickém ostrově s kouzelnou bílou písečnou pláží. Tak tady si dovedu představit, že bych nějaký den vydržela. Úplný ráj na zemi a balzám na duši. Všichni v rychlosti vyskákali z lodě, navlíkli na sebe šnorchlařskou výbavu a hurá pod vodu. Já jsem ještě poklízela a dávala do lodě poházené věci a najednou vidím, jak se sem začínají sbíhat malé opičky. Je jich tu spousta a loudí něco k snědku. Skákají rychle z kamene na kamen, šplhají po stromech. Trhavým, rychlým pohybem se rozhlédnou a pak hurá popoběhnou. Jsou jakoby trochu vyjukané a působí dost komicky. Mláďata se drží pevně mámina břicha. Marcela přišla a začala jim nabízet banán. Jedna se odvážila velice blízko, ale z ruky si Marcela potravu nenechala raději vzít. Co kdyby jí kousla a my proti vzteklině očkovaní nejsme. Při cestě na ostrovy nám vyprávěla jedna turistka, že jí opice škrábla a musela jet do nemocnice preventivně na injekci.

Snad nejkrásnější šnorchlování bylo u Shark point, místa, kde se schází žraloci. Žraloka jsme tady ale bohužel nebo spíše bohudík neviděli.

Zdejší moře náleží do oblasti korálového tropického pásu, který se rozprostírá po obou stranách rovníku mezi obratníkem raka a kozoroha. Je to tu opravdu ráj pro potápěče. Objevovat krásu podmořského světa lze i se šnorchlem, není třeba se potápět moc hluboko. Korálové útesy jsou kousek od břehu jednoduše přístupné. Tropické koráli přežívají pouze ve vodě, která neklesne pod 20C a to je právě zde, v tropických moří. Korálové útesy jsou tvořeny pevnými vápenitými kostrami korálů patřících do třídy Anthozoa - korálnatců. Pestrost a různorodost ryb je neskutečná. Nápadné zabarvení jim prý umožňuje zřetelně si vymezit svůj revír.

Kolem čtvrté hodiny se vracíme zpět na ostrov Phi Phi. Do večera ještě času dost a proto vyrážíme na nejvyšší vrchol, odkud je krásný rozhled. Značení cesty ale není dobré, ztratili jsme se a vracíme se zpět k bungalovům. Odpoledne se přehnala malá přeháňka se silným větrem. Trochu jsme se obávali, aby z kokosových palem nezačaly padat kokosové ořechy, ty by dokázaly asi udělat pěknou díru do bungalovu, nemluvě ani o tom, kdyby nám spadly na hlavu!

Navečer vyrážíme opět do centra. Procházíme obchůdky, okukujeme zboží a obdivujeme úlovky rybářů, které jsou vystavovány na stolkách. Kuchaři z nich mistrně připravují výborné pokrmy, leckdy před zrakem kolemjdoucích. I my jsme večer ochutnali čerstvě uloveného mečouna. Z naporcované ryby jsme si mohli vybrat kousek, který se nám nejvíce líbil a z něho nám na počkání připravili skvělou večeři. Přílohou byl jeden velký brambor pečený v alobalu. Seděli jsme přímo na pláži u stolečků a jakmile bylo naservírováno, objevili se tu místní psíci a loudili nějaké zbytky.

Poznáváme, že ostrovy Phi Phi jsou ideální destinací pro dovolenou. Přes den je možné se lodí dovést na opuštěné, krásné pláže a večer vyrazit do živého centra, ve kterém je množství stánků, obchůdků a restaurací s výtečnou Thajskou kuchyní. Nebo je možné si tady dát známou, perfektní Thajskou masáž.

V noci pak ještě byla průtrž mračen, ale do bungalovů naštěstí nezatékalo.

23.1. sobota Odjezd na ostrov Koh Lanta

Ráno jdeme na snídani do stejného bufetu jako včera a já pak ještě zkouším, bohužel opět neúspěšně emailovat domů. To byl teda nápad si zavést schránku u seznamu! Ani SMS nejdou poslat, na ostrově není bohužel na mobilu signál, takže o nás naši doma nic nevědí.

Po snídani kupujeme za 150 BHT lodní lístky na ostrov Koh Lanta. Před odjezdem poprchává. V půl dvanácté odplouváme směrem dále na jih.

Ostrov Koh Lanta nás přivítal silným deštěm, ochladilo se a je nevlídno. Vystupujeme na rozbahněnou červenou půdu ostrova a vybalujeme pláštěnky. No a to leden má být suché, zimní období! U přístavu už na nás čekali Thajci a nabízeli ubytování v místních resortech. Nechali jsme se polapit sympatickou Thajkou. Chvíli čekáme pod přístřeškem než vydatný nápor deště trochu ustane. Pak stále ještě za deště nasedáme na korbu otevřeného teréňáku a jedeme do resortu Rapala, nacházejícího se na východním pobřeží, asi uprostřed ostrova přímo u moře. Řidič s námi uhání jako o závod. Fičí to tu a jsme zahalení do bund a pláštěnek. V resortu nás vysadili u zastřešené recepce u které byla restaurace. V závěsných květináčích pěstují krásné, kvetoucí orchideje. Z restaurace je výhled přímo na moře a pláž lemovanou kokosovými palmami. Je tu docela klid, pouze jedna dvojice, asi nějací němci se baví dost hlučně, což nás trochu znechutilo. Chvíli čekáme, než nám budou bungalovy přiděleny. Máme opět dva bungalovy. Jsou daleko prostornější, než ty na Phi Phi, jsou světlejší s většími okny. Uvnitř je k dispozici velká skříň, větrník a koupelna se záchodem a sprchou. Pouze umístění není v první lajně u moře, ale trochu zastrčené a to v místech, kde se asi něco dalšího buduje. Ale na přespání nám to bude stačit. Platíme 300 BHT za noc, takže je to levnější než na Phi Phi, vydělením pro tři osoby je to vlastně téměř zadarmo.

Dnes odpoledne máme trochu oddych. Vybalujeme, perem a děláme pořádek v zavazadlech. Večer před odchodem jsme preventivně vystříkali bungalov i sebe repelenty. Procházíme se po pláži a na večer jdeme do vedlejší restaurace, která na nás zapůsobila daleko lépe než ta naše s ukřičenými němci. Venkovní restaurace je v těsné blízkosti pláže, vybavena dřevěnými, jednoduchými lavicemi se stoly. Hraje tu americká hudba a obhospodařují to tu dvě mladice, zřejmě Američanky. Nabízí nejenom thajskou ale i indickou kuchyni. Já si dávám výbornou placku naan, na které byl rozehřátý sýr a k tomu v mističce drobně nakrájené rajské s cibulkou a česnekem. Bylo to velice pikantní, osvěžující a dobré. Já tady v Thajsku vlastně jím snad každý den česnek. Kombinace „chicken and garlic“ taky nemá chybu. Dobře se tu sedí a povídá, ale v osm večer najednou zhasl proud, bylo po muzice i osvětlení. Přímo od stolu jsme pozorovali krásný západ slunce, v dáli jsou vidět ostrovy Phi Phi. Snad zítra bude lepší počasí.