4.10. Sobota

· Philadelphia, Washington

Dnes opouštíme NY, časově jsme na tom velice dobře a nad původní plán zařazujeme návštěvu Philadelphie a Washingtonu. I kilometrově dle předběžných propočtů bychom se měli vejít do limitu.

Abychom neztráceli čas, zvolili jsme New Jersey Turnpike, placenou dálnici. Můžeme potvrdit, že se zcela určitě vyplatí. Za celou cestu do Philadelphie jsme platili 3,75 dolarů, a jelo se velice pěkně.

Do Philadelphie sjíždíme exitem 4 a najíždíme na 73 North. Po přejetí Benjamin Franklin bridge se dostáváme do centra. Zaparkovali jsme před visiter centrem, kde jsme získali mapičky města a já zjistila, kde se nachází Universitní centrum a Medical School, kde jsem měla rozjednanou stáž s profesorem Chaikenem.

Hlavní náměstí u City Hall na Pennsylvania Square objíždíme hned několikrát, než jsme se strefili na naši Market Street. Ve městě se moc nezdržujeme a zajíždíme do universitního městečka, kde jsme velice jednoduše našli Stellar Chance laboratoře. Jsou v moderních, několika poschoďových krychlích, před kterými roste další, velký komplex biochemických laboratoří výzkumného centra. Vše je takové klidné a čisté. Možná i díky tomu, že není všední den. Ve Philadelphii jsme byli už jednou, v roce 1994, kdy jsme čtyři holky vyrazily na první cestu do Ameriky. Tehdy na nás město zapůsobilo dost hrozným dojmem. Jednak se jednalo o naší poslední zastávku na třítýdenní okružce USA a Kanadou, do města jsme vjely v „rush hour“, všude plno aut, žádné místo k zaparkování, po ulici se pohybovali jakoby bez cíle černoši, kteří vypadali, že čekají na nějakou příležitost. Bály jsme se i opustit naše plné auto, kdybychom náhodou našly nějaký flek na zaparkování. Problém jsme měly se i vymotat z města - no hrůza ! Taky jsme byly dost utahaný, jely jsme již z Washingtonu a ještě nás čekala cesta do New Jersey. Město jsme díky všem těmto okolnostem řadily na poslední místo v hodnocení toho nejlepšího, co jsme viděly.

Jsme rády, že jsme se sem opět po třech letech dostaly a změnily tak náhled na město. Jevilo se nám jako velice poklidné a docela sympatické a nejenom kvůli tomu, že tu byl velice levný benzín.

Odtud vyjíždíme po 95 jižním směrem na Washington. Projíždíme velice malým státem Delawere s hlavním městem Wilmington. Stavíme na piknik arei a voláme taťkovi, aby byl informován o našich cestovatelských záměrech nad plán.

Přejíždíme hranice do Marylandu s hlavním městem Baltimore, které vidíme pouze v dálce. Kolem 4. hodiny vjíždíme do Washington D.C., hlavního města celých Spojených států, které je sídlem vlády a prezidenta. Washington je městem bez mrakodrapů, protože se někdy někdo dohodl, že Kapitol má navždy zůstat nejvyšší budovou. Což se kupodivu dodržuje.

Dnes je v obležení účastníků konference Stand in a Gap, převážně se jednalo o shromáždění mužských, moc jsme tomu nerozuměli, o co vlastně usilovali, ale prý se na konferenci sjelo asi milion účastníků. Pod otevřenou oblohou měli pódium, kde ještě teď, kdy už se rozcházeli, hrála reproduktorová hudba. Doprava ale stále byla regulována a ne všude nás s autem pustili.

Zajeli jsme na Forth street, kde jsme nechali auto a šli ke Kapitolu, běloskvoucí dominantě města, kde vznikají zákony a probíhají inaugurace prezidentů. Byl krásně osvětlen zapadajícím sluncem, vedro kolem 30 stupňů a všude se motali mužský, kteří nosili knížky Stand in a Gap.

Po prohlídce Washingtonu jsme udělali klasické nákupy v nákupním středisku Safeway.

Po té odjíždíme do kempu v Greenbelt parku, o kterém psali, že je 12 mil vzdálený od Washingtonu, ale nám se to zdálo daleko dál. Byl to shodou okolností stejný kemp, ve kterém jsme byli v roce 1994, když jsme zde byly poprvé.

Kemp byl dost plný, asi už kvůli tomu, že byla sobota. Cikády a cvrčci tam přímo řvaly. Spíme pod širákem, ani stany jsme nestavěli. Pouze jsme nafoukli matračky a spali.

· jeste v sobotu 4.10.97

Mily Petre,

kolem osme vecer volala Aza z Washingtonu. Vse v poradku, hezke pocasi, email mel poslat Greg Colman, ale asi udelal nejakou chybu, kdyz mi nic neprislo. Vsichni volali pozdravy do sluchatka. To je zatim vse, Takze dobrou noc - vlastne u vas v Torontu dobry odpoledne Jirka

· sobota rano Oct 4, 1997

Mily Jirko,

Nez jsem Ti zacal psat zavolal jsem jeste do Leonie, ale zmeskal jsem nase cestovatele asi o pul hodiny. Jsou pry ve vyborne kondici duchem i telem, jedou do Philadelphie a Washingtonu.Aza Ti jiste odnekud e-mail posle, pokud to uz neucinila co tyto radky pisi, asi to u Colmanu nevyslo, ale jsou zde Internetove stanice ve vetsich mestech, kam muzes prijit z ulice, zaplatit 6-10 dollaru a hrat si pul hodiny s pocitacem, vcetne odeslani e-mailu.Ozvou-li se mne, dam Ti samozrejme vedet. Moc pozdravu Petr

5.10. Neděle

· Jefferson Memoriál, White house, Washington Monument

· Smithsonian Institut

· Lincoln Memoriál, památník Veteránů Vietnamské války

Ráno odjíždíme z kempu brzy a stavíme na piknik arei, kde připravujeme snídani a sendviče na den. Za deset minut devět už vyjíždíme z Greenbelt Parku rovnou do Washingtonu.

Máme mapku města, kde je zakreslená okružka městem výletních autobusů. Držíme se jí a jako první zajíždíme k Jefferson Memoriálu, který byl v roce 1943 vystavěn u příležitosti 200. výročí narození třetího amerického prezidenta. Uvnitř jednoduché klasicistické budovy je umístěna 19 stop vysoká bronzová socha Jeffersona. Památník byl z venku v rekonstrukci, kolem bylo postavené lešení a provizorní cesty pro postižené, kteří se chtějí také podívat. Nejvíce fotografován je památník na jaře, kdy krásně rozkvetou divoké třešňové stromy v parku.

Odtud jedeme přes Arlington Bridge k Arlington Cemetery. Návštěvu hřbitova však vzdáváme. Na parkovišti chtěli platit parkovné, všude bylo plno lidí a než bychom našli hrob zavražděného prezidenta J.F. Kennedyho, celá návštěva by zabrala, podle odhadu více jak 2 hodiny. Vracíme se zpět a jedeme kolem Lincoln Memoriálu. Auto parkujeme na Constitution street, kde je o víkendu dovoleno parkovat free a dáváme na celý den rozchod.

Parkem procházíme k památníku veteránů války ve Vietnamu. Je to taková černá vyleštěná mramorová stěna, kde jsou uvedena jména těch, kteří padli ve Vietnamské válce. Bylo zde plno lidí, kteří přišli položit květinu, pomodlit se, zavzpomínat na své kamarády či blízké.

Bílý dům, White house, tradiční sídlo amerických presidentů, jsme si nemohli na své procházce městem nechat ujít. Bílý dům je posazen do nádherně udržované zahrady s prvotřídním trávníkem.Udělali jsme obligátní fotičky a dověděli se, že do domu se nedostaneme, protože prohlídky jsou pouze od úterý do čtvrtka.

Washington Monument, 550 stop vysoká, čnící mramorová jehla nadevším do značné výšky. Kolem je padesát vlajek, každá vlajka náleží jednomu státu unie. Bohužel dnes nejede výtah a tak ani není možné si obstarat lístky na vyhlídku.

Odcházíme k Smithsonian Institutu, který představuje největší komplex muzeí na světě, je významným vědeckým centrem, které se zaměřuje na vzdělávání veřejnosti, poskytuje stipendia v oblasti umění, vědy a historie. Byl založen v roce 1846 za podpory anglického vědce Jamese Smithsona.

Na National Mall, které tvoří centrum Washingtonu, mezi Washingtonským Monumentem a Kapitolem je umístěno devět muzeí a galerií. K prohlídce vybíráme pouze ty nejvýznamnější.

Nejvíce času jsme strávili v Air and Space museum, muzeu historie letectví a kosmonautiky. Ani dvě hodiny ale nestačí na to, aby jsme vstřebali vše, co je zde vystaveno. Ve 23 galeriích, jsou vystaveny stovky letadel, kosmických lodí, raket a dalších přístrojů souvisejících s letectvím a kosmem.

Jedna z expozic je nazvaná „Jak věci létají“, další „ Milníky letectví“ a „Pionýři letectví“. Většina exemplářů jsou originály a tak si můžeme osahat kosmické lodě, sáhnout na měsíční kámen. To je asi hlavní důvod, proč se muzeum stává tak atraktivním. Nejvíce přitahuje motorové letadlo bratří Wrightů, průkopníků letectví, kteří jako první v roce 1904 vykonali okružní let, Skylab - americká orbitální stanice, která startovala v roce 1973, modul Apolla 11, který přistál na měsíci a Hubbleův kosmický teleskop, což je vlastně reflektor o průměru 2,4m, který obíhá jako družice Zemi ve výšce 600km.

V muzeu je i Einsteinovo planetárium a kino, které promítá filmy o historii letectví a kosmu na obří, pětiposchoďové obrazovce IMAX.

Odtud míříme do National Museum of Nature History, kde je shromážděno na 120 milionů exponátů. Jsou zde k vidění tisíce jak vyhynulých, pradávných, tak i současných žijících tvorů na Zemi. Kromě jednotlivých vitrín je zde i několik celých hal tématicky zaměřených na dinosaury, podmořský život či původní Americké kultury.

A jako poslední, spíše jen tak probíháme National Museum of American History.

Výstavky jsou zaměřeny na každodenní život Američanů po válce, v době americké průmyslové revoluce, na život na konci tohoto století. Highlights tohoto muzea jsou parní lokomotiva Johna Bulla, Morseův telegraf, Bellův originální experimentální telefon, Foucaultovo kyvadlo, pomocí kterého podal v roce 1851 první přímý důkaz rotace Země, roby „Prvních dam“ a další galerie „hands on“, kde jsou vystaveny věci, které si můžeme i přímo osahat a vyzkoušet jejich funkci.

Muzea mají otevřeno do půl šesté, takže to byl dnes takový maratón. Projít všechna muzea je nad lidské síly, už jenom tato tři by chtěla tak týden, aby z toho člověk neměl guláš, jako právě my.

Vracíme se pomalu k autu, plánovaný odjezd z Washingtonu je až na sedmou hodinu. Máme ještě trochu času a jdeme kolem památníku Veteránů Vietnamské války k Lincoln Memoriálu. Se schodiště memoriálu vidíme před sebou v dáli Washington Memoriál a za ním schovaný Kapitol. Na levo od Washington Memoriálu je Bílý dům a napravo Jeferson Memoriál. Slunce zapadá a pomalu se budeme s Washingtonem loučit.

Dnes se vracíme do stejného kempu, odmítáme se vydat teď v podvečer a hledat jiný kemp. Dobře jsme to vymysleli, měli jsme čas se zastavit v nákupním středisku a uvařit v poklidu večeři. I dnes jsme se bez jakýchkoliv stavění stanů opět v pohodě vyspali.

6.10. Pondělí

· Na cestě - Maryland, Pennsylvanie

Z kempu vyjíždíme již v sedm hodin a najíždíme na Baltimore. Klukům se zdál podivný zvuk motoru a pro jistotu dokupujeme trochu oleje, aby jsme si nepřivodili nějaké problémy.

Z Baltimore směrujeme po 80 směr východní Pennsylvania. Jsme stále v Marylandu.

Ráno jsme z kempu vyjeli tak brzy, že jsme se ani nenasnídali, proto stavíme u Gun Powder Fall STPK a u silnice žhavíme Aljošu a připravujeme dobrou polívčičku. Kolem půl desáté opět pokračujeme v cestě po 83 a přejíždíme hranice do Pennsylvanie.

Z dálnice sjíždíme do centra města Harrisburg. Jedem kolem muzea a Kapitolu, nikde ale nestavíme a za Harrisburgem najíždíme na 15, která vede krásným údolím řeky Sasquehana. I když máme dnes najet plno kilometrů, nějak nám to nejde. Do cesty se nám postavilo hned několik obchůdků, Family Dollar a Dollar Manie. Již z názvu je jasné, že slibují příležitost výjimečných nákupů. Obchodní inspekcí jsme strávili několik hodin a do auta přibylo několik dalších objemných tašek.

Dnešní den, ve znamení nákupů rychle utekl a zakempovali jsme po delším vybírání a přejíždění ve Willow Lake Campground nacházející se za Lewisburgem.

Jinak chceme všechny ostatní varovat před tímto kempem. Je to velice drahý kemp - 22,5 dolarů jsme ještě nikde neplatili. Slibovali hot showers, ale nikde nic, pouze vlažná voda v takových dřevěných boudách, ke kterým jsme klopýtali ve tmě přes pařezy.

Ani tentokrát, protože je teplo nestavíme stany a spíme pod širákem.

Dnes jsme ujeli pouze 348 km a jsme v Pennsylvanii.

· pondeli 6 rijna 97

Mily Jirko,

nic zvlastniho noveho, jen jsem mel vzkaz od Ivana na mem zaznamniku(volal kdyz jsme byli venku), ze jsou v poradku, vraceji se jiz k severu z Washingtonu , ozvou se zase pozdeji, ale chteli, abych Ti poslal zpravu, coz tedy timto cinim... doufam, ze priste vice..zdravi Petr

7.10. Úterý

· Grand Canyon of Pennsylvania

Ráno jsme se chtěli osprchovat a umýt nádobí a byli jsme tak trochu rozčarováni, už tekla pouze studená voda. Když už bylo vše zabaleno, odhodlala jsem se jít ke správci kempu zdvořile zeptat, kde jsou „hot showers“. S klidem a úsměvem na tváři nám bylo řečeno, že ve stejné budově, ale z druhé strany. Hned se jdeme podívat.

Ke sprchám vedly koberečky, voda tekla ne teplá, ale téměř vařící. Vzpomněla jsme si, jak jsem se dnes snažila alespoň trochu umýt ve studené vodě a dost mě to naštvalo. Vracíme se ještě zpět do auta pro nádobí a kluci bez váhání šupli pod sprchu. Náš odjezd se trochu opozdil a získali jsme další časový skluz. Dnes už jsme vlastně měli být v Letchworth State Parku.

Z informačních materiálů jsme zjistili, že by bylo dobré se ještě zastavit u Grand Canyon of Pennsylvania, který se nachází za Wallesboro.

Ke Grand Canyonu na západě to má hodně daleko, ale za podívanou to stálo. Je to 50 mílí dlouhý a 1000 feetů hluboký kaňon, zaujímající rozlohu 300000 akrů na severu centrální Pennsylvánie, na jih od Ansonie. Do Leonard Harrison State Parku jsme přijeli po 660 od Wallesbora. Na utváření zdejšího kaňonu se podílela asi před 26000 lety činnost ledovce. V roce 1968 bylo území 12 mílí strže Pine Creek ustanoveno National Natural Landmark - národní přírodní památkou.

Turistické stezky poskytují kouzelné výhledy na kaňon. Prošli jsme si krátkou Overlook Trail s několika zastaveními určenými pro fotografování.

Před odjezdem si dáváme piknik, naše cesta se pomalu blíží ke konci a dojíždíme zásoby.

Projíždíme Wellesboro - malebné, poklidné městečko s důkladně udržovanou zelení a hlavní třídou osvětlenou petrolejovými lampami.

Na východě se to Grand Canyony jen hemží, dnes ještě máme dojet k dalšímu, daleko většímu „Grand Canyon of the East“, nazývaný Velkým kaňonem východu, nacházející se na západě státu New York v Letchworth State Parku.

Do parku vjíždíme jižním vjezdem už za tmy. Parkujeme u hotelu Glen Iris Inn a jdeme se podívat k vodopádům Middle Falls na Genesee River, které byly krásně uměle osvětlené.

Kemp je ale úplně na druhé straně parku, asi 20 mil daleko, což nás trochu zaskočilo, ale co se dá dělat. Celý park tedy projíždíme v noci. Kemp byl úplně plný a některé stany byly ošperkované elektrickými světýlky a vypadalo to, že zde zakempovali na delší dobu.

Místečko jsme ale přeci jenom našli a jak bylo v posledních dnech zvykem ani stany jsme nestavěli a spali pod širákem.

Dnes jsme ujeli 387km.

· utery večer 7.10.97

telefonovala maminka Jana vzkaz od paní Horáčkové, která mluvila s Petrem - všechno je v pořádku, hezké počasí, vůbec se nehádají