30.9.Úterý

· U Jan v Coventry, ovocný sad, Italská restaurace

Vstáváme velice zvolna. Když Jan kolem desáté přijela, už jsme byli po snídani, studovali mapu a rozmýšleli, zda budeme schopni nad plán po New Yorku navštívit i Philadelphii a Washington. Přítel Jan nás pozval dnes na večeři, proto jsme se rozhodli zůstat u Jan o jeden den déle. Takovouto lákavou nabídku se nedalo odmítnout. Zítra však musíme vyrazit co nejdříve, brzy ráno, abychom měli čas projet New York ještě před příjezdem ke Colmanům do Leonie a ušetřit čas.

Jan vymýšlela pro nás program a vyjeli jsme do ovocného sadu, kde je možné si natrhat čerstvá jablíčka přímo ze stromu. Jan jsme oznámili, že jablko je naše nejběžnější ovoce, takže nic zvláštního. Zdeněk dokonce tvrdil, že jablka koupená v supermarketu chutnají úplně stejně, jako když si je utrhne na své zahradě.

V hlavní budově, náležející ovocnému sadu, jsme obdrželi velké tašky a řekli nám, v jaké řadě můžeme trhat. Nejprve jsme však jablka museli náležitě okoštovat. Každý utrhl z nějakého stromu a dával ochutnávat, jaký je dobrý. Testování trvalo dost dlouhou dobu, protože jsme pokaždé zapomněli, z jakého stromu bylo jablko utržené. Nakonec jsme jsme si nasbírali pytlík těch nejlepších.

Krom toho jsme měli možnost nahlédnout i do budov, kde se jablka zpracovávají. V hlavní budově, kde jsme získali tašky se jablka třídila a balila pro export. Nejzajímavější asi byla místnost, kde se vyráběla jablka máčená v karamelu a obalená v sekaných mandlích. Tvrdili nám, že jejich firma je jedna z nejúspěšnějších pro export do Anglie. Koupili jsme si je a velice nám chutnali.

Počasí se náhle změnilo, přišla průtrž mračen, která nás nahnala zpět do auta a jeli jsme zpět do Coventry.

Stavíme se ještě přímo u výrobce zmrzliny, kde kupujeme několik druhů zmrzliny.

Odpoledne se Ivan pustil do přípravy bramboráků, které všem chutnaly. Hlavně Jan, která vzpomínala na mamčinu bramboračku a rajskou s bramborami. V průběhu pečení jsme hráli oblíbenou karetní hru Skibpo a naučili se tanečky, které se předvádí při fotbalových utkáních. Saša se bez jakýchkoliv zábran oblékla i do specielního dresu, kratičké sukně a mikiny a na verandě nám předvedla všechny kreace. Získala nesmírný obdiv a pozornost.

Jan, jakožto žena několika profesí se rozhodla, po té co vychovala děti, se věnovat sobě a zvyšovat své vzdělání. Chce prodat tento barák v kterém jsme a odjet na Floridu, kde chce studovat bussines school. Uvažuje o pronájmu asi dvoupokojového apartmentu se vším vybavením i s tenisovými kurty, Jacuzzi, s možností využití místností pro odesílání zpráv, faxování, kopírování a snad i s internetem.

Petr s Jan si velice rozuměli, našli společnou notu v tom, že oba se zajímají o dění na burze a trhu s cennými papíry. Jan se svěřila, že vlastní akcie Disney. Měli jsme i naše České noviny v kterých porovnávali kursy, které jsou uvedeny o Amerických podnikách v našich novinách.

Jan doufá, že jí akcie budou živit i v průběhu studií.

Den ještě zdaleka neskončil a večer jsme šli na slíbenou večeři do parádní italské restaurace. Jeli jsme hodně daleko, na naše evropské poměry, asi třičtvrtě hodiny. V italské restauraci jsme byli velice pozorně obsluhováni jedním číšníkem, který byl rezervovaný pouze pro náš stůl a plně se nám věnoval.

Zaujalo nás, jak kuchtíci vytvářejí pizzu a chleby přímo před zraky hostů a pečou je ve velkých kamenných pecích. Všichni kolem kmitali, vše pěkně vyzdobené, spousta živých květin ve vázách.

Stůl, ke kterému jsme zasedli měl papírový ubrus, na který bylo možné malovat. Kromě talířů, skleniček a příborů, byly totiž na stole i voskovky. My jsme se věnovali zobrazení našich dosavadních cestovatelských zážitků. Docela pěkné dílko jsme vytvořili, kdoví, jestli si ho majitelé nenechají jako jeden z nejlepších ubrusů, který tam kdy měli. Výtvarničili jsme a ke konci nám bylo líto ubrus v restauraci nechat, tak jsme si ho alespoň vyfotili a nafilmovali. Možná, že voskovky jsou tam proto, aby hosté vyjádřili své poděkování a spokojenost s obsluhou či jídelníčkem. My jsme to však pojali po svém a kreslili jsme různý lososy, losy, soby, CN Tower a všemožné další.

K jídlu jsme si objednal každý něco jiného. Začali jsme pozorností podniku. Přinesli nám mělký talířek s olivovým olejem, do kterého čerstvě rozemleli pepř a do tohoto oleje se namáčeli kousky bílého chleba čerstvě upečeného v peci. Pak teprve přišli pravé předkrmy. Jan objednala asi tři druhy. Kalamáry, sýr mozarela s rajskými a ještě další laskominu, kterou si nemůžu již přesně vzpomenout a nějaké další druhy sýra. Po těchto předkrmech, kdy jsem se cítila již po večeři, přišlo teprve hlavní jídlo. Já měla těstoviny s několika druhy sýra, Milík se zeleninou, brokolicí a artyčoky, Zdeněk si dal nějakou kuřecí omeletu a Petr pořádný kus masa. Při sklízení ze stolu, se číšník u těch, kdo nedojedli, automaticky ptal, jestli to chce schovat a zabalit s sebou, což jsme pochopitelně neodmítli.

Po skončení hlavního chodu, číšník přišel nabízet obrovské sladké dortové kusy. Nejen že je přinesl na tácku ukázat, ale s notnou dávkou noblesy se o každém rozhovořil, takže se jen těžko odolávalo. Já jsem si dala jeden na půl s Milíkem.

Další zajímavostí byly záchody. Krom toho, že tam měli bohatou výzdobu čerstvých řezaných květin, tak místo hudby zde vysílali výuku italských slovíček. Jistě originální způsob využití času.

Po večeři jsme se těžce odvalili do auta a jeli zpět do Coventry. S přecpaným žaludkem se špatně usíná a tak dlouho do noci probíhala diskuse na téma zdravotnictví.

Dnes jsme najeli 131km.

1.10. Středa

· New York, Leonia

Ráno před odjezdem jsme ještě s Jan diskutovali. Petrovi se líbilo, že je na Floridě levněji a že je možné získat baráky za 40 000 dolarů a domlouval se, že tam jeden koupí a že jí bude dělat managera a začne velké podnikání. Saša byla dopoledne ve škole, takže jsme se s ní již neviděli.

Deset minut před desátou jsme konečně vše napakovali do auta, rozloučili se a vyjeli z Coventry po 44 do Hartfordu a odtud po 91 jih.

Dnes jsme měli naplánováno udělat okružku po New Yorku ještě před příjezdem ke Colmanům, ke kterým jsme byli ohlášeni kolem šesté hodiny.

K New Yorku jsme přijížděli od Connecticutu po 95. Podle mapy jsem vyčetla, že do centra na Manhatan vjedeme exitem číslo 24. Dávali jsme všichni velký pozor. Míjíme exit 1A, 2C, a pak, jakmile přejedeme Harlem river, bude velice rychle náš exit 24. Sice trochu divné, že číslo exitu najednou tak skočí, ale věříme naší mapě. Najednou však najíždíme na George Washingtom Bridge, který nás vyhodil až za Hudson River. Objevili jsme se tak nečekaně i v novém státě, v New Jersey. Uprostřed řeky probíhá hranice mezi NY state a NJ. Byli jsme z toho trochu zmatený, že jsme neviděli žádný exit.

Z 95 rychle vyjíždíme exitem 71 na Fort Lee Road. Trochu jsme se museli zorientovat, zastavili jsme a koukali do mapy, kudy teď. Přes George Washington Bridge jsme zpátky jet nechtěli, protože bychom určitě platili, tak jsme se rozhodli, že pojedeme Lincoln Tunelem. Chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali na to správné číslo 1, 9 , které nás dovedl k Lincoln Tunelu. Tam nás převezli a platili jsme asi 4 dolary. Po průjezdu tunelem jsme se konečně objevili v dolní části Manhatanu pod Central parkem, na 39. street.

Manhattan je považován za srdce NY, je to 20 km dlouhý, úzký ostrov, táhnoucí se od severu na jih. S pevninou je propojen šesti mosty a dvěma tunely. Díky tomu, že na Manhattanu je pevné, skalnaté podloží, mohly zde vyrůst stavby do neuvěřitelných výšek a dnes mrakodrapy činí New York tím, čím je.

Řídil Petr, který si to velice užíval a prožíval. Objevili jsme se tam v rush hour, takže New York byl plný auťáků, přičemž nejvíce bylo žlutých taxíků. New York je propleten sítí silnic, které jsou na sebe navzájem kolmé, takže orientace je velice dobrá. Streets jsou číslované od dolního Manhatanu. Avenue jsou číslované od východu na západ. Orientace je sice dobrá, zmatek ale nastává, že ne všechny silnice jsou obousměrné, takže jsme vnikli do New Yorského bludiště, v kterém jsme se snažili objevit známé pozoruhodnosti města.

New York, to je pěkné mraveniště. Pouze na Manhattanu žijí dva miliony lidí, osm milionů pak pokud sečteme všechny jeho čtvrtě - Manhattan, Brooklyn, Bronx, Queens a Staten Island. Ve velkém New Yorku, který zahrnuje oblast jižní NJ dokonce 17 milionů, což je více jak v celém státě NY.

Jeli jsme kolem Empire State Building, která už zdaleka není nejvyšší budovou na světě, ani New Yorku.

Do Wall Street nás přímo nepustili, průjezd byl zavřený. Jedeme chvíli po Broadway. Byl to neskutečný blázinec, auta jezdí jak se jim líbí, všichni troubí, do toho se pletou chodci, kteří absolutně nerespektují signalizační znamení walk a don´t walk. Petr se snadno nechal strhnout pulzující atmosférou města a taky si troubil, nadával, a pokřikoval. Naštěstí jsme to vše absolvovali bez škrábance. Najeli jsme na West street a dojeli až k Battery Parku odkud jsme najeli na East Drive, kde opravdu bylo vidět, že jsme v New Yorku, který je postižen dopravní špičkou. Jedeme velice pomalu, podjíždíme Brooklyn Bridge, Manhattan Bridge, Williamsburg Bridge a jedeme kolem budovy Spojených národů. V dáli vidíme dominanty města Empire State Building a Dvojčata World Trade Center. Trochu jsme se zorientovali, kde co je a pak už jsme najížděli na George Washington Bridge a hurá do „naší„ Leonie, pryč z města.

Leonii jsme našli celkem v pohodě a ke Colmanům přijeli něco kolem páté hodiny. Ti už pro nás měli připravenou večeři. Upekli velkého krocana, přiťukli jsme si skleničkou vína a povídali o našich zkušenostech z cest. Dověděli jsme se, že Colmanovi mají koupený baráček na Floridě a že se budou stěhovat. Kupce na tento barák ještě nemají a Greg zde bude bydlet do té doby, než ho prodají.

· streda vecer 1.10.97

Mily Petre,

ted je tu 11 p.m. a v 7 p.m. jsem dostal tvou message („pondeli vecer 29.9.97“). Vecer jsem se dival trochu na satelit a pred odchodem na luzko jsem se rozhodl Ti jeste napsat a poslat odpoved. Tak zde je.

Mam radost, ze nam funguje zpravodajstvi. Podle planovane trasy jsem vcera vzpominal, ze by meli byt u kamaradky mych dcer Marion a ted si myslim, ze dnes uz se asi budou v nasi Leonii N.J. holky prochazet kolem naseho byvaleho bydliste a objevovat zase sve vzpominky na skoro tricet let stare zazitky.

Petra Horacka muzes zprostredkovane ubezpecit, ze Jana je s jeho maminkou v kontaktu.

Havelkovi ode mne zrejme dostali zpravu s novou adresou, protoze se mi nevratila zpet jako minule.

Pokud se tyka me vypravy do Prahy, zda se ze je komplikovanejsi nez cesta nasich turistu po Americe. Koncem minuleho tydne jsem dohodl s Janou, ze prvni termin, ktery by ji a me vyhovoval, je patek. Chtel bych nasi dohodu dodrzet, ale nebude to jednoduche a na dlouho. Jak vis, hraji na osme ve zdejsim dekanskem kostele a v patek se ted mimoradne vyskytl jeste neplanovany termin v 11 dopoledne, kdy bude mit pohreb zena meho tridniho profesora z gymnasia (soucasne ma sousedka) - tezko se omluvit a proto do Prahy pojedu hned po obede. Ted je otazka, zda se jeste dostanu na Petriny, abych zkontroloval nas byt.

Kdyz nam tak dobre funguje komunikace, zkusim Ti poslat s timto emailem take jako attachment sbirku emailu, kterou jsem minuly tyden poslal Jane by snail mail.

Zatim dobrou noc Jirka

2.10. Čtvrtek

· New York Stock Exchange, World Trade Center, Brooklin Bridge, China Town

ctvrtek rano Oct 2 1.10.97

Mily Jirko,

pisi dnes nezvykle brzy, protoze jsem vstaval spolu s Lidou, ktera jela v 6 rano pryc, precetl jsem si Tve zpravy a dam dal Aze az budou volat take ten vzkaz pro ni. Zkusil jsem ted take volat Janu, mate 1 po obede, ale nebyla doma(nebrala telefon), budu opakovat pozdeji....

Predpokladam, ze se nasi cestovatele dnes ozvou, nebo je sam vecer zavolam a pak podam cerstve zpravy. Srdecne zdravi Petr

Dnes necháváme auto v Leonii a do New Yorku odjíždíme autobusem 166, který jede přímo na bus terminál, poblíž Time Square. Cesta trvala asi 35 minut a stála každého 2.55 dolarů. Z bus terminálu jsme vlastně ani nevyšli a rovnou po chvilce hledání a tápání nasedáme na metro, na červenou linku 1, 9. New Yorské metro je v porovnání s naším něco hrozného.

Jednak je staré a jednak se na Time Square křižuje plno linek, modrá, zelená, fialová a kdoví jaké všechny barvy. Nástupiště to není jenom jeden směr tam a druhý zpátky, ale jeden perón za druhým. Je tu příšerný rámus, vše je vykachlíkované a v porovnání s naším metrech trochu stísněné a temné. Měli jsme dojet až na dolní cíp Manhattanu na south Ferry, což byla poslední stanice. Nasedli jsme do vagónku a jeli. Posléze Ivan s Petrem zjistili, že vagóny jsou průchozí, což u nás v Pražském metru není. Měli dlouhou chvíli a řekli si, že půjdou vagóny projít dozadu. Uplynuly asi tři stanice a průvodčí hlásil, že je třeba vystupovat v South Ferry předními vagóny vzhledem k tomu, že nástupiště je tam velice krátké. Kluci tomu nevěnovali pozornost a taky možná ani úplně nerozuměli a zůstali vzadu ve vagónech, někde v temnu tunelu. My jsme vystoupili a čekali na kluky, ale ti nikde. Milík šel k průvodčímu a řekl, že tam máme kamarády a jestli by nezopakoval, že se má vystoupit předními vozy. Ale ani na druhou výzvu kluci nereagovali. Milík šel za nimi, ale došla pouze do druhého vagónu a musela se vrátit, protože průvodčí tvrdil, že musí jet a že klukům řekne že na ně budeme na této stanici čekat. Vystoupili jsme na perón South Ferry a máváme na kluky v ujíždějícím metru. Pro kluky jistě nepříjemný pocit, první den v New Yorku a bez mapy. Těžko říci, jestli si pamatovali, jak se dostat ke Colmanům, neměli ani telefonní číslo ani jejich adresu. Představa, že se hned první den v New Yorku kluci ztratí byla celkem reálná a zároveň hrozná.

Já jsem zastávala názor, že Petr vyleze hned na příští stanici a bude chtít zpět dojít na South Ferry pěšky. Rozhodli jsme se, že počkáme tak na tři vozy a pak uvidíme. Vše nakonec dobře dopadlo a kluci opravdu asi ve třetí soupravě přijeli. Průvodčí jim vysvětlil, že mají vystoupit až další stanici, kde se jednoduše přejde do protisměru a dojede zpět do South Ferry. Petr přiznal, že chtěl vystoupit a opustit metro hned tu první stanici, nicméně průvodčí na něj zakýval, že ne, ne ne, že se musí vrátit a že na ně čekáme. Petr, majíc úctu k uniformě, nevystoupil a držel se pokynů průvodčího.

Po šťastném shledání jsme vylezli u Battery parku. Zde v roce 1693 Britové vybudovali pevnost s baterií děl, která chránila jedinou přístupovou cestu na ostrov od moře a podle toho je také ostrov pojmenován.

Odtud je krásný výhled na Statue of Liberty, která je klasickým symbolem nejenom New Yorku, ale i celé Ameriky. 46 metrů vysoká Socha svobody byla darem od Francouzů a je dílem Frederika Bartholdiho. Znázorňuje ženskou postavu vystupující z přetrhaných okovů. Ve své pravé ruce vyzdvihuje planoucí pochodeň a v levé drží Prohlášení nezávislosti s datem 4. července 1776.

Z Battery Parku odjíždí k soše lodě, byla zde ale strašná fronta a ve Visiter center jsme se dočetli, že výtah v soše Svobody nejezdí a je nutné jít pěšky, čímž se doba čekání dále prodlužuje na 2 - 3 hodiny. Tím bychom ztratili celý den a sochu Svobody necháváme na příště.

V Battery Parku míjíme East Coast memoriál, kde na osmi žulových monolitech jsou vytesána jména námořníků obchodního loďstva, kteří za druhé světové války zahynuli u východního pobřeží Spojených Států.

Všechny nás zajímala návštěva Indiánského muzea. Trochu nás ale překvapilo, že expozice byla pouze v jednom podlaží, takže nic moc.

Odtud jsme šli na Wall Street, kde jsme měli štěstí a dostali lístky do NYSE - New York Stock Exchange, New Yorskou burzu a zcela zadarmo prosím. Vystáli jsme si frontu a viděli mumraj obchodování, kde se točí světové peníze. Nesmí se zde filmovat ani fotit, takže dokumentace odtud chybí.

Před budovou Federal Hall Memorial na Wall Street se fotíme u sochy George Washingtona, prvního amerického prezidenta, který prý stojí přesně na stejném místě, jako v roce 1789, kdy skládal slavnostní přísahu u příležitosti jmenování do funkce.

Odtud jsme směřovali k World Trade Center, dvojčatům (410m), představující Světové obchodní centru. Nejvyšší budovy New Yorku navrhl japonský architekt Minoru Jamazaki. Je zde možné vyjet nahoru a prohlédnout New York shora. Zdeněk se ještě chvíli zdržuje a my pokračujeme k Brooklin Bridge, odkud je New York snad nejvíce fotografován. Spojuje Manhattan s Brooklynem a je 486m dlouhý. Stavba trvala 16 let a v roce 1883, kdy byl otevřen, byl nejdelším visutým mostem na světě. Sloupy jsou z granitu a ční z vod East River do výšky 82 metrů. Horní patro mostu je vyhrazeno pěším a cyklistům. Odtud je nejkrásnější pohled na „New York Skyline“.

Pokračujeme do China Town, kde procházíme množství obchůdků. Nechali jsme se zlákat a kupujeme na ulici do mističek opečená kuřecí křidýlka a tenké čínské nudle. S obědem jsme si šli sednout do parku, kde byli samí Číňané, nepřipadali jsme se moc ve své kůži a hned jak jsme to snědli, pokračovali jsme dál.

Nejprve jsme si mysleli, že pošleme našim email, ale chtěli od nás asi 6 dolarů na půl hodiny a tak raději Ivan telefonuje.

Po Broadway jdeme směr Time Square, díváme se do obchodů, míjíme Empire State Building, jehož návštěvu však necháváme až na zítra. Docela zmožení a jen tak tak jsme dorazili k autobusovému Port terminálu, kde jsme měli sraz u sádrových soch, nehybného davu lidí čekajících před otevřenými dveřmi, které nelze přehlédnout. Docela dobré poznávací znamení.

Zakoupili jsme lístky do Leonie a jedeme zpět domů. Projíždíme Lincoln Tunelem a za půl hodiny jsme byli doma.

Tento večer jsme připravili večeři my, Colmanům, takže jsme byli nakoupit maso a sojovou omáčku, nějakou zeleninku a Ivan připravil oblíbenou čínu. Trochu se příprava opozdila, ale pán k tomu moc důvěru neměl, drží totiž dost přísnou dietu. Ale pani si dávala a obdivovala, jak je to na talíři naaranžované a byla spokojená.

Pro úplnost a dokumentaci přikládám email našich styčných důstojníků, taťky a strejdy.

ctvrtek vecer 2.10.97

Mily Petre,

s Janou jsme mluvili dnes kolem sedme vecer a domluvili se, ze zitre odpoledne prijedu do Prahy.

Nasi cestovatele by mohli byt jeste u Colmanu v Leonii N.J., to kdybys jim chtel zavolat. (Mam jenom jejich adresu: Colman Leon, 105 Leonia Av., Leonia

NJ 0765, USA - telef. bohuzel nemam)

Tak dobrou noc Jirka

re ctvrtek vecer - patek pro Tebe 2.10.97

Mily Jirko,

nic superzvlastniho, jen kratce hlasim, ze jsem prave mluvil s Azou v Leonii (pro Tvou informaci telef.# 201-947-3568), vse v poradku, byli v New Yorku a zitra pujdou znova, v sobotu odjizdeji jeste do Washingtonu a Philadelphie a pak teprve zpet, aby zde byli ve stredu vecer. Mluvil jsem s Janou a ukazalo se, ze Ivan ji take z Leonie volal asi 10 minut po mne, znela dobre a tesi se na Tvou navstevu.

Aza ma pro Tebe message, ale mohou ji odeslat az zitra rano z kancelare jejich hostitele, tak az se vratis, budes mit co cist...Stastnou cestu..Petr

3.10. Pátek

· Central Park, Rockefeller Center, Empire State Building

I tento den jedem do New Yorku, dokonce jsme vstali a vyrazili dříve než včera a z Leonie vyjíždíme autobusem již pár minut po deváté.

Dojeli jsme na bus terminál a odtud jdeme pěšky na Time Square, k nejrušnější křižovatce v New Yorku. Do náměstí ústí Sedmá avenue, Broadway a 42. ulice. Je centrem, v jehož okolí se nachází množství divadel, kin, porno shopů, barů a galerií. Pojmenováno je dle vydavatelství New York Times, které bylo na místě dnešního náměstí. Okolní výškové budovy nesou obrovské reklamní bilbordy a světelné poutače, které zvláště v noci dávají náměstí neopakovatelnou atmosféru.

Odtud míříme do Central Parku, nacházejícího se mezi 59. a 110. ulicí, Pátou avenue a Central Park West. Byl vybudován v polovině 19.století a je 4km dlouhou a půl kilometrů širokou zelenou oázou města, sloužící k nejrůznějším sportům a zábavám.

Došli jsme pouze k fontáně Bethesda, a odtud pokračovali po 5^th Avenue. Tato ulice je vysloveně obchodní třídou s luxusními obchody světoznámých módních návrhářů, značkových firem a bylo na co koukat.

Míjíme Trump Tower, jedno z nejpřepychovějších nákupních a ubytovacích středisek, které si nechal postavit Donald Trump, New Yorský burzián na svou počest. Budova byla otevřena v roce 1984. Je zde 300 apartmá a všechny jsou pronajaté či prodané. Dvoupokojové apartmá stojí v nižších podlaží již 1,5 milionu dolarů a to s výškou cena ještě roste. Ti, kteří si to mohou dovolit jsou převážně známé osobnosti, které si byteček drží jako jedno z mnoha dalších možných bydlení.

Jedni z prvních byli Sophia Loren, která si pronajala apartmá ve 46. poschodí a Steve Spielberg. Elton John, přebývá spíše sporadicky na 53. poschodí a klíčky půjčuje svým známým. Poschodí výše vlastní Anglická královna Elizabeth II. a její členové rodiny. Jsou zde i králové ze Saudské Arábie, Emír z Bahrainu a plno dalších.

Než jsme došli k Empire State building, zastavili jsme se před Rockefeller Center. Sem jsme prostě jít museli. V roce 68 jsme se zde fotily jako desetileté holky. A proto i dnes u stejného klandru, na stejném místě, po neskutečných dvacetidevíti letech jsme se zde zblejskly znovu. Centrum je přímo rájem pro nákupy, představuje 24 akrů podzemního obchodˇáku s více jak 300 obchody. A před budovou je umístěna pozlacená socha Promethea. V zimě se zde staví obrovský vánoční strom a vytváří kluziště.

Ale pak už jdeme rovnou k Empire State Building, který už dávno není nejvyšší budovou světa. Je 102 poschoďovým mrakodrapem ve stylu „art deco“ - secese.Byl postaven v roce 1931 a v roce 1986 byl ustanoven narodní památkou.

Rychlovýtahem jsme se vyvezli do 86 tého poschodí na Outdoor promenade a ocitli jsme se tak ve výšce 320m. Kolem dokola jsou k dispozici dalekohledy. Výhled je na všechny strany. Na jihu nikdo snad nemůže přehlédnout World Trade Center Building, dvojčata. Na opačné straně, odkud jsme i my teď přišli je Rockefeller Center, New York Publik Library, St. Patrics Cathedral, George Washington Bridge a Central Park.

Na západě je vidět za Hudson River New Jersey. Pod námi vidíme obrovský, známý obchoďák Macys, který je svou prodejní plochou více než 690 000m² a 10000 zaměstnanci jedním z největších obchodních domů na světě.

Na východě je vidět East River, podél které jsme včera jeli, United Nations Building a velice působivý Chrysler Bulding, mrakodrap, kde původně sídlila bývalá letecká společnost PAN AM.

Z Empiru jsme pokračovali dolů po Broadway na dolní Manhattan, ale u Union Square jsme to obrátili a šli si koupit něco do samči. Pomalu se vracíme k bus terminálu, začíná se stmívat a osvětlení města začíná být velice působivé. Reklamy, světelné efekty, záplava žlutých taxíků, to vše navozuje neopakovatelnou atmosféru New Yorku. Na Time Square jsme pořídili pár záběrů nočního města plného života. Kluci se ještě ve městě zdržují a do Leonie se vracíme jenom my dvě, já a Milík.