Vyjíždíme deset minut před devátou, je frišno, 7^oC.

Dojeli jsme až do Prince George, kde bereme Chevron za 57,9 centů za litr. Je to čtvrté největší město v BC. Leží na křižovatce Yellowhead Hwy číslo 16 vedoucí na západ na pobřeží k Prince Rupert a na východ do Jaspru a silnice 97, po které z jihu jedeme na sever do Dawsonu. Mají zde jednu z nejmladších universit otevřenou v roce 1994. V počítačovém obchodě - “4U solution”, nacházejícího se na křižovatce Quebeck str. a 4^th str. jsme využili místní Internet a poslali domů opět e-mail. Kluci zabrouzdali i na naší burzu, aby viděli o kolik jsou bohatší či chudší. Pani nám ochotně při odchodu nabídla, že si můžeme přijít poslat dopis, kdy budeme chtít - milá nabídka, kterou jsme však již podruhé využít nemohli.

Do Chetwyndu přijíždíme něco po třetí hodině, což už není daleko od Dawson Creeku. Chetwynd leží na severním okraji největšího naleziště uhlí na světě a vede tu spojka na Alaska Hwy, silnice číslo 29.

Před půl pátou jsme už v Dawsonu Creeku, který nás vítá kouzelným slunečním počasím. První míříme do Post Ofice - Down Town. Našli jsme ji jakobychom sem chodili každý den. Zcela bez problémů jsme si vyzvedli General Delivery, což je americky řečeno poste restante, od Tima. Poslal nám kartičku, Wildernes Pass, která nám umožní zadarmo vjíždět do parků západní Kanady. Tímto jsme ušetřili 70 dolarů. Ještě v Praze jsme se dověděli, že Tim, který s Petrem o prázdninách byly ve Skalistých horách zakoupily tento Pass, který se dá využívat v průběhu celého roku. Přes email jsme se domluvili, že bude vhodné poslat Pass do Dawsonu, kam jistě v čas, před naším příjezdem dorazí.

Dawson Creek se dle údajů průvodců nachází 600km od Edmontu, 1200 km od Vancouveru v nadmořské výšce 655m. My jedeme taky z Vancouveru a najeli jsme 1294,4km. Průměrná teplota v lednu činí -18,2^oC a v červenci 15,1^oC. Městečko má 10981 počet obyvatel a řídí se zde podle Mountain Standard Time.

V Dawsonu jsme si vyfotili nultý majlič Alaska Hwy. Je to takový nevelký kamenný jehlan umístěný uprostřed křižovatky.

Po bombardování Pearl Harbour se isolovaná Alaska stala strategickou pozicí. Stavba Alaska Hwy započala 8.3.1942 a dokončena byla za neuvěřitelných 8 měsíců a 12 dní - 25. listopadu 1942.

Je dlouhá 2453km a vede přes kanadskou provincii Yukonu na Alasku do Fairbanks. Silnice byla postavena především americkými vojenskými jednotkami.

Vyprávíme, jak jsme potkali již 4 medvědy. Říkala, že je jich zde na tisíce. Postěžovali jsme si, že byť jedeme po Cariboo hwy, ještě jsme neviděli jediného Karibů. Vysvětlila nám, že Cariboo Hwy se speluje jinak než Karibů, kterého chceme vidět. Karibů můžeme vidět na Alaska Hwy asi o 350 - 400 km výše, tam jich je prý spousty. Z časových důvodů zajíždět tak daleko nemůžeme. Hned vedle muzea, v budově sloužící dříve jako zásobárna obilí, je umístěna Art Gallery.

Ujeli jsme 523 km a spíme v BC na Alaska Hwy.

Jedem po 2 Hwy east a ve čtvrt na dvanáct. přejíždíme do Alberty.

Silnice jsou bezvadné, málem jsme si zde svými pány, pouze výjimečně potkáme auto. Kluci zapojují automatického pilota, který udržuje nastavenou rychlost. Auto jede vlastně samo, přeřazuje, přidává a ubírá plyn, jak je třeba. Z nedostatku jiné činnosti, řidič začíná sledovat délku rovných úseků, kdy není třeba hejbnout volantem. Nejdelší byl 18 majlí vedoucí do Grand Praire. Přesto, že by se dalo říci, že se jedná o monotónní, nezáživnou jízdu, řidiči se nemohou nabažit kočírování a pečlivě sledují odjeté hodiny a střídačky.

Čtyřicítka nás konečně dovedla až na šestnáctku - “Yellowhead Hwy”, která projíždí Jasprem a vede na západ až do Prince George, kde jsme ji před několika dny křižovali s 97. Vlastně z Prince George by to pro nás byla zkráťa do Jaspru, ale potřebovali jsme dojet do Dawson Creeku, kde jsme si chtěli “šáhnout na Alaska Hwy” a vyzvednout Passport pro vstup do národních parků.

Konečně přijíždíme do Jaspru, největšího  parku kanadských Skalistých hor. Zaujímá rozlohu 10878km². Na Passport jsme propuštěni bez placení. Je již večer a vjíždíme do Pocahontas kempu. Je plný, ale jedno místečko jsme ještě našli. Je možné si koupit dřevo na táborák. Za otýpku se platí 3 dolary, což se nám na kanadské poměry, kde jsme vlastně v obětí lesů, zdálo docela dost.

Ujeli jsme 590,4km.

Nacházíme se v srdci “Kanadské Rockies”. Jaspr N.P., Yoho N.P.,Kootenay N.P. a první kanadský park Banff N.P. zaujímají plochu více jak 20 000km². Je to jedna z největších chráněných oblastí na světě. UNESCO ji vede jako “World Heritage Site”.

Dojeli jsme k Miette Hot Springs, horkým pramenům, nejteplejším ve Skalistých horách. Auto necháváme na ještě úplně prázdném parkovišti a vydáváme se na velkou túru. K pramenu Hot Springs je to celých 200 m. Jedná se o sirný pramen vyživující Sulfur river, takže to tu i náležitě smrdí.

Cesta vede k hroznému zbořeništi, hyzdícímu zdejší okolí. S nepochopením čteme informační tabuli, kde se dovídáme, že se původně jednalo o velice pěkné lázně, které byly zavaleny sesuvem kamenné sutě. Nebylo na opravu a přestavbu, takže to tu je ponecháno jako historická památka.

Vracíme se na hlavní, na Yellowhead Hwy, vedoucí podél Athabasca river, směr Jasper town. Stavíme u Jasper Lake a Talbot Lake. V klidné, tyrkysové modři jezera se zrcadlí okolní štíty hor. Slunce svítí a Jasper se nám ukazuje ve své plné kráse.

Rozhodujeme se zajet k Maligne Lake, největšímu a nejvíce fotografovanému jezeru v Jaspru. Silnice vede kolem Medicine Lake, které je zvláštní tím, že Maligne river, která do něho vtéká, není vidět, že by někde vytékala. Řeka totiž teče několik kilometrů pod povrchem a vynořuje se až v Maligne kaňonu, nejhlubšího kaňonu v Jaspru.

V Jaspru v informačním středisku kupujeme telefonní kartičku za 10 kanadských dolarů. Na celou kartu jsme měli 5 minut. Je tedy výhodnější a levnější si koupit kartu v Kanadě než v Americe. Voláme taťkovi - v Příbrami je již 11 hodin v noci. Nicméně byl velice potěšen, že voláme. Než jsem stačila říci odkud voláme, tak taťka hlásil - “ Jo, vy jste v Jaspru”. Má totiž vyvěšený v obýváku plán cesty a dává si špendlíky na místa, kterými zrovna projíždíme.

Ověřili jsme si, že i email funguje. Volal mu Karel, Lešek i Máša. Paráda.

Mt. Robson Provincial Parku. Jsme zpátky v BC, opět jsme se časově posunuli a získali hodinu, kterou jsme ráno ztratili.

Mt. Robson je nejvyšší hora Kanadských Rockies - 3954m. Jedná se o jeden z nejkrásnějších pozoruhodností BC, která je označována monarcha Kanadských Skalistých hor. Máme štěstí a horu vidíme ve své krásné majestátnosti. V informačním centru na nástěnce návštěvníci každý den zaznamenávají, zda byl Robson vidět. Dnešní den byl zcela výjimečný, neboť během několika uplynulých týdnů zcela převládala smutná sluníčka, která znamenala, že Mt. Robson se zahaloval mraky. O to s větším nadšením pro dnešek zakreslujeme krásné, usměvavé sluníčko.

Přijeli jsme sem již něco před čtvrtou a udělali si pěknou vycházku ke Kinney Lake po Berg Lake Trail. Tam a zpět celkem 8km. Jdeme krásnou lesní cestou podél Fraser River pod horu Mt. Robson. Fraser River, řeka ledovcového původu, mléčně modře zabarvená a kouzelné výhledy na zasněženou mt. Robson tvoří neopakovatelnou scenérii. U jezera jsme sami. Dáváme klasickou svačinku - cold dogs a po chvilce se vracíme zpět.

Správcová kempu v sedm hodin začala objíždět jednotlivá místa a vybírat za místo 13,50 dolarů. Zjišťuje odkud jsme, kolik nás je a zapisuje si naší autoznačku. Podivila se, že jsme až z Kalifornie. Museli jsme ji však uvést na pravou míru. “My jsme z daleko větší dálky, až z Prahy v Evropě.” Což bylo dostatečně identifikující místo našeho původu.

Moc velká zima není, naměřili jsme 10^oC.

Dnes jsme najeli 256km a nacházíme se v provincii B.C. (British Columbia)

Po čtvrt na deset odjíždíme z kempu. Stavíme se na nákupy do Igy.

Vracíme se zpět do Jaspru a po 93A parkway jedeme k Athabasca Falls. Řeka Athabasca se zde vlévá do úzkého kaňonu. Chodí se tu po úzkých chodníčcích a můstcích, které dovolují nahlédnout do nejrůznějších zákoutí kaňonu. Jedná se o jednu z hlavních atrakcí Jaspru, na parkovišti je plno autobusů hlavně s turistama z dálného východu. Opět nás fascinuje zabarvení ledovcových řek. Mléčné zabarvení jím dávají jílovité částice vznikající působením ledovce.

Další zastávkou jsou Sunwapta Falls, které zdaleka nejsou obležené turisty jako Athabasca Falls.

Dnes je tak říkajíc střídavě oblačno. Chvíli svítí sluníčko, chvíli prší, ale uklidňujeme se tím, že už bylo hůř. Jedeme po 93, silnici, která zde začíná a měla by nás dovést až do Las Vegas, místa setkání s Léšou vzdáleného2700km. Je to vlastně nejkratší cesta vedoucí téměř přímo dolů na jih. Zde je nazývaná Icefield Parkway, jedna z nejkrásnějších “hajvej” Severní Ameriky s úchvatnými pohledy na Skalisté hory, táhnoucí se 230km od městečka Jasper až k Lake Luis v Banffu, sledující kontinentální zlom.

Až ve čtyři hodiny přijíždíme ke Columbia Icefields. Jedná se o největší nakupení ledu na jih od Arktického polárního kruhu. Ledovce zaujímají plochu téměř 325km² a dosahují hloubky 250-320 metrů, byly vytvořeny ze sněhu před 400 lety. V místě ledovce probíhá i kontinentální zlom a tak voda z vrcholu Snow Dome si může vybrat do kterého ze tří oceánů poteče - na západ do Pacifiku, na sever do Arktického ledového nebo na východ do Hudsonova zálivu a do Atlantiku. Tento jev je označován jako Hydrologický vrchol a na světě je pouze ještě jeden, na Sibiři. Voda odtávající z ledovce zásobí 4 hlavní řeky: Columbia, Fraser, Mackenzie a Saskatchewan.

Měli zde hezké nové informační centrum, otevřené v květnu tohoto roku. Je to kamenná budova poskytující pod jednou střechou řadu služeb. Když jsme tam vstoupili, připadali jsme si spíše jako v letištní hale. Je to koncipováno pro obsloužení 0,5 milionů návštěvníků za rok. Byly zde obchody se suvenýrama, kafeteria, snack bar, záchodky zabírající několik místností tvořily přímo labyrint, rangeři dávali informace a prodávali vstupenky těm, kdo se chtěli vyvézt snowcoachy, tj, autobusy s obrovskými koly, vozícími turisty po ledovci Athabasca Glacier, po jednom z osmi ledovců nacházejícím se v Columbia Icefields. Nás to moc nelákalo, nehledě na to, že to bylo drahé jak pes. Dole ještě byla výstavní pěkně udělaná síň, věnovaná oblasti ledovců a parkům Kanady. Budova skýtá i 32 hotelových míst.

Jedeme směr Banff, stále na jih. Před dešťovou frontou se nám daří ujíždět. Paeto Lake vzdáváme, protože dokonce sněží. U Hektor Lake zastavujeme, v rychlosti se fotíme, aniž bychom zmokli a zase rychle pokračujeme dál, aby nás frontička nedohonila. Občas něco vidíme, občas nevidíme vůbec nic. Hltáme kilometry.

Banff N.P. je vzdálen jednu hodinu od Calgary, takže se stává jednodenním výletním místem tisíce návštěvníků z Alberty. Jedná se o první kanadský N.P. založený 1885, k jemuž založení vedlo objevení přírodních horkých pramenů v roce 1883.

Pokračujeme dál a přijeli jsme k highlight of Banff, místu označovanému jako “Jewel of Canadian Rockies” - k Lake Luis. Jezero je pojmenované po princezně Luise Karolíně Albertě, dceři královny Viktorie. Je ve výšce 1730m.n.m. Ledovcové naplaveniny dávají jezeru neuvěřitelnou mléčně tyrkysovou barvu. V těsné blízkosti jezera je vystaven obrovský hotelový komplex - Chateau Lake Luis. Po královně Victorii je pojmenován ledovec Victoria Glacier a hora Mt. Victoria nacházející se na druhé straně jezera.

Na zakempování v tomto počasí je brzy a tak jedeme dál starou 1A Hwy, která jak později zjišťujeme byla pro motorová vozidla uzavřena. Nikdo nás neviděl, takže vše OK. Dovedla nás až k velké dřevěné bráně, kontinentálnímu Divide, který probíhá souběžně i s dělící čárou provincií Alberta a BC. Přejeli jsme tak zpět do BC do Yoho N.P. Tento park je typický svými vodopády. Nachází se mezi Banffem a Kooteney. Projíždíme Yoho Valley a občas vidíme i nějaké vršíčky.

Dnes jsme najeli 393,6km a jsme opět v BC.

Ve čtvrt na devět vyjíždíme z kempu v Yoho a snídáme na parkovišti u Wapta Falls. Podnikáme menší výšlap. K vodopádům je to 2,4km, neprší, ale lesy se ještě topí v mlze. Byla to docela hezká, ozdravná procházka lesem. Pomalu se začala mlha zvedat a občas probleskovat i sluníčko. Děláme hluk, abychom odehnali místní medvědy.

Pokračujeme do dalšího národního parku, Glacier. Projíždíme horskou oblastí Selkirk Mountains, kde upozorňují na nebezpečí lavin - avalanche area. Silnice je vedena skrz několik tunelů.

V  Rogers Pass, v 1330 metrech - nejvyšším bodě, je postaven Memorial na paměť slavnostního otevření Trans Canada Hwy, která vede od Atlantiku k Pacifiku. Je nejdelší “hájvejí” na světě - 4860km dlouhá, označovaná číslem 1. Kolem oblouků jsou tři brány, které znázorňují tři oceány omývající Kanadu - Atlantik, Pacifik a Severní Ledový.

Prší, ale to není zde nic neobvyklého. Uvádí se, že 3 dni z pěti prší. Rangerové chtějí nalákat návštěvníky do terénu i v nepříznivém počasí. Vyzývají návštěvníky “Vychutnejte opravdové klima Columbia Mountains, dotkněte se mraků”, “napište poem o dešti”. Pořádají exkurze “ Rainy Day Rogers Pass Blues” a nebo zvou do příjemného informačního střediska na video o přírodě, lavinách, historii a Nakimu jeskyních. Snaží se, aby turisté byli spokojeni i ve špatném počasí a přijali ho jako něco, co k této oblasti patří.

Projíždíme několika tunely a sledujeme CPR - Canadien Pacific Rail Systém, železniční trať, která vede téměř podél Trans Canada Hwy. Hlavní trasa vede z Montreálu, přes Thunder Bay, Winnipeg, Calgary až do Vancouveru na západní pobřeží. Vidíme i řadu tunelů vybudovaných pro železnici. Železniční tunel v Glacieru - Mt. Macdonald tunel byl otevřen v roce 1898 a je nejdelším na západní polokouli - 9,1 míle.

Dnes dojíždíme až do Revelstoke N.P.. Atrakcí města jsou sochy medvědí rodinky - medvěda, medvědice a mláděte Grizzliho, kteří střeží vchod do města na Gryzzli Plazza na Mackenzee Avenue. Oblast obklopující Revelstoke je jedna z posledních nechráněných oblastí, kde se vyskytují medvědi volně. Nachází se zde Museum - Revelstoke Railway Museum, kde se povídá o historii vzniku zdejší železnice.

Mount Revelstoke N.P. a Glacier N.P. jsou známé pro panaromatické výhledy a jsou velice populární pro návštěvníky s auty.

Dnes jsme ujeli 416km.