 |
Předchozí | Obsah | Další |  |
V noci byla pěkná bouřka a pršelo. Zataženě, zamlženě a deštivě to vypadalo na celý den. Ochladilo se a vůbec se nám ze zahřátých pelíšků nechtělo ven. Nakonec jsme se přeci jenom odhodlali a jedeme do Far View Visitor Center. Jsme v Coloradu, nacházíme se ve výšce 2452 m a je hrozná kosa. Míjíme park point "Spectacular panoramatic view" , škoda. Radíme se , co je možné v tomto nepřívětivém počasí, kdy není téměř nic vidět, dělat.
Doporučují nám navštívit Clif Palace nebo Balcony House. Prý až sjedeme dolů, mlha se zvedne a budeme vidět. Nehledě na to, pokud se rozhodneme pro Cliff Palace, prohlídka probíhá v pueblech vestavěných ve skalních převisech, kde budeme od deště ochráněni.
Vybíráme Cliff Palace a rezervujeme prohlídku na desátou dopolední. Vstup platíme zvlášť, dolar na osobu.
Ještě nám trochu času zbylo a jdeme se zahřát do restauračky na hot chocolate a good strong cofee. Leška zlákala i snídaně - volská oka s přílohou. Moc si ji asi nevychutnal, protože z časových důvodů ji musel přímo zhltat. Vbíháme do auta a uháníme na desátou k prohlídce. Vše jsme v čas zvládli a notnou chvilku se čekalo na ostatní zaregistrovaný turisty.
Ranger nás vítal s tím, že jsme vlastně šťastlivci, že tady prožíváme tak výjimečné počasí. Nám to však jako "for our pleasure" nepřipadalo, očekávali jsme, že se v Coloradu, v Mesa Verde trochu ohřejeme.
Během hodinové prohlídky nás seznámil s životem lidí doby kamenné, Anasazii. Procházíme zachovalá, největší a nejznámější indiánská puebla v Severní Americe. Stavby byli zcela náhodou objeveny kovboji v roce 1888. Díky tomu, že se nachází v nepřístupném terénu, dochovaly se až dodnes ve velice slušném stavu. Stavěla se několikaposchoďová, pravoúhlá stavení z pískovcových bloků pospojovaných bahnem.
Indiáni byli docela zruční a věnovali se převážně farmaření. Pěstovali kukuřici, fazole, dýně, lovili medvědy, zajíce, veverky atd. Domácím zvířectvem jim byl pes a krocan. Vyráběli nejrůznější předměty z kamene, kostí a dřeva. V počátcích Anasaziové, tzv. "Basketmakers" , kteří první osídlili Mesa Verde již v roce 550, vyráběli proutěné košíky. Později se naučili zhotovovat hliněné nádoby, které byly bohatě zdobené.
Vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné písemné doklady, archeologové se snaží ze způsobu chování indiánů, obyvatel dnešních moderních puebel Nového Mexika a Arizony, odvodit jak žili staří Anasaziové. V letech 1100 - 1300 bylo období rozkvětu Mesa Verde, počet obyvatel vzrostl na několik tisíc a Cliff Palace představoval "vesnici" s více jak 200 pokoji. To, že v roce 1300 najednou opustili svá obydlí díky nedostatku vody, je dnes stále ještě domněnka. Hodinová prohlídka končí a vracíme se zpět nahoru po kluzkých dřevěných žebřících.
Déšť ustal a s autem pokračujeme v prohlídce parku. Vjíždíme do jednosměrné okružky, smyčky, kde je řada zastávek. Již jsme trochu zmlsaní nebo i trochu líní a vybíráme pouze některé. Zastavujeme u Late Pithouse. Lešek puebla moc v lásce neměl a tak byl trochu rozčarován. Jen s nepochopením obhlížel pár kamení roztroušených ve čtvercovém půdorysu. Pod stříškou byly odkryty pozůstatky obydlí prvních Anasaziů, tzv. Basketmakerů. K tomu, aby si člověk představil, jak jejich obydlí dříve vypadalo, bylo třeba notnou dávku obrazotvornosti. Z informační tabule se dovídáme, že pithouse je prvotní způsob trvalého obydlí. Obývák, čtvercového půdorysu, byl částečně zapuštěn pod povrch. V rozích byly tyče, které držely stříšku, v níž byl uprostřed otvor, něco jako komín pro ohniště. Takováto obydlí stavěli Anasaziové v období 550-700.
Spruce Tree House, další vesnice, která je považována za jednu z největších, má 114 pokojů a osm kiv. Kiva, řečí Hopiů, je obřadní síň. Anasaziové je stavěli v pueblech, nejčastěji pod zemí. Sloužily jako místo, kde se scházeli, modlili pro úspěšný lov, déšť, dobrou úrodu atd. Přístupná byla po žebříku. Uprostřed na zemi byla malá díra sipapu, představující symbolicky vstup do podsvětí.
Na chvilku se stavíme v muzeu, kde kromě stálé expozice věnované Anasaziům probíhala i "slide show".
Po prohlídce jdeme opět na good strong cofee do Far View Visiter Center, poklízíme trochu binec v autě a jedenáct čtyřicet osm odjíždíme z parku směr Cortez. Při výjezdu z parku vidíme zasněžené vrcholky hor.
Uháníme dále po 666, vracíme se do Utahu. V Monticelu kluci doplňují zásoby tekutého jehličí na večer.
Blížíme se k dalšímu národnímu parku Canyonlands. Řeka Colorado a Green River rozděluje park na tři části - The Needles, The Maze a The Island in The Ski. Každý má svou typickou landscape. My si vybíráme The Needles, prý tu nejhezčí.
Stavíme u Newspaper Rock, ohromné skalní stěny, kde Indiáni zaznamenávali své události pomocí znakového písma. Jedná se o petroglify, obrazce vytesané do kamene.
Z časových důvodů jsme bohužel nedojeli až na plánované místo, obracíme se zpět na 191.
Do Arches N.P. přijíždíme od Moabu již za západu slunce. Moab, bylo městečko, kde se v padesátých létech těžil uran, dnes je oblíbeným místem filmařů.
V parku je největší shluk oken a skalních oblouků na severoamerickém kontinentě. Tím, čím jsme přímo učarováni jsou dva obrovské, barevné oblouky duhy. Filmujeme a fotíme bez omezení temnou oblohu z jedné strany, sluneční paprsky zapadajícího slunce z druhé a dvojitou barevnou klenbu na obzoru.
Arches, přírodní oblouky, jsou označovány jako "kamenná nebesa v kaňonové zemi". Na jejich utváření se podílí voda, led, extrémní teploty a podzemní pohyb solí. Stavebním materiálem je pískovec, zbarvený železitými solemi do červena.
Slunce rychle zapadá, snažíme se vidět co nejvíce. Uháníme parkem směr Windows section. Míjíme zkamenělé duny, kamenné věžičky a balancující kámen. Projíždíme zahradou ráje a obdivujeme kamenný průvod slonů.
K Devils Garden Trailhead přijíždíme značně pozdě. Zaparkováváme auto a velice svižnou chůzí jdeme k Landscape Arch, nejširšímu skalnímu oblouku v parku. K němu přicházíme už za svitu měsíce. Fotit již nelze, ale kamera se snaží s tmou vypořádat. I tak jsou velice působivé temné siluety kamenných oblouků a torsa starých, suchých, zprohýbaných stromů ve světle měsíce a roztroušených hvězd.
V parku však zůstat nemůžeme, dnes jsme měli být již v Dinosaurus N.M. Za jízdy v autě večeříme šunčičkové sendviče a máme v plánu ujet ještě nejméně 100 majlí. Opět jsme se dostali do situace, kdy jsme nemohli najít
žádný kemp. V noci jsou informační cedule špatně vidět a v mapě jsou vyznačeny pouze orientačně. Nejlepší je si naplánovat cestu tak, aby se přespávalo v parku, tam je to většinou bez problémů. A nebo být vybaven "Camp bookem" od AAA (American Automobile Association), kde jsou přesné adresy, popis kempu, jeho vybavení a cena, kolik stojí. Nezbývá než pokračovat dále. Nakonec jsme skončili ve Vernalu, což je téměř u Dinosaurus N.M. Na místo jsme přijeli až kolem jedné v noci, ale byli jsme mile překvapeni. U vrátnice, která již byla zavřená, byl k dispozici ve dřevěné skříňce klíč od koupelen a sprch. Bylo to skvělé po dlouhé cestě si dát horkou sprchu.
Dnes jsme najeli 803,2 km
Probouzíme se v kempu ve Vernalu, je zima, zataženo. Sušíme stany, balíme, uklízíme, vaříme vydatnější snídani hemeneggs na cibulce.
Dnes dopoledne je věnované dinosaurům. Park se nachází částí v Utahu a částí v Coloradu. Území bylo vyhlášeno N.M. v roce 1915. Earl Douglas, paleontolog z Carnegie musea v Pittsburgu sem nepřišel v roce 1908 náhodou. Věděl, že stejné horniny jako jsou zde, poskytly v Coloradu a Wyomingu obrovské dinosauří nálezy. 17.srpna 1909 nalezl první pozůstatky brontosaurů. Byly to první z tisíce, které zde byly nalezeny. Mnohé z nich jsou vystaveny v Carnegie museu.
Vcházíme do Dinosaurus Quarry, zastřešeného naleziště kosterních pozůstatků druhohorních příšerek v pískovcových naplaveninách řek minulosti. Je to jedinečná výstava kostí ponechaných v původním stavu. Před 145 miliony lety zde byl domov Brontosaurů, Diplodokoků, Stegosaurů a masožravých Allosaurů.
Opouštíme Dinosaurus N.M. a vracíme se zpět do Vernalu. Leží v údolí Ashley Forestu ve výšce 1760 m. Nacházíme se v krajině dinosaurů a tak i názvy hotelů a obchodů jsou příznačné - Best Western Dinosaurus Inn, Dine -A ville atd. Mají zde i dinosauří zahradu, kde je vymodelováno 14 obrů v životní velikosti.
Projíždíme severovýchodním Utahem, Ashley National Forestem.
Počasí je vrtkavé, chvíli poprchává, ve výšce 2700 m sněží, padají krupky, je zima, kterou zvláště těžce nese Lešek. Vzal si atlasy a mapy a vzpomíná na časy v Death Valley, kde bylo kolem 40oC. Pookřál však pouze na duši. Jsme zvědaví, co nás čeká v Yellowstone, pevně věříme, že bude ještě otevřen.
Přijíždíme do Manily, kde odhýbáme na 530, je půl třetí, kluci si zašli na good strong cofee, Milík šel shánět obchod s chlebem a já dělám v mezičase pořádek v autě. Pokračujeme dál, před sebou máme dlouhou cestu až do Grand Tetonu.
Z Manily jedeme podél Ashley N.F. do Green River na 530, pokračujeme dál po 191. Na křižovatce Farson se musíme rozhodnout, kudy dál. Jsou dvě možnosti, jak se dostat do Grant Tetonu N.P.. Scénickou, číslo 26, 28, cesta je asi o 50 mil delší, než druhá. Trochu se dohadujeme, kterou vzít. Počítáme, jak dlouho si budeme moci užít scénickou cestu než úplně zapadne slunce, než bude tma. Počasí není nic moc, poprchává, jsou těžké dešťové mraky. Nakonec vjíždíme na scénickou, o které se tvrdí že je tou nejlepší. "The best way how to get to Yellowstone", což je pravda, pokud je jasno a je možné obdivovat okolní Skalisté Hory, Rocky Mountains. My však stěží vidíme kdy a jaké auto míjíme.
Přejíždíme první hřebeny v Deboa, 9858 feetů, sněží - je opravdová zima. Jezdí zde posypové vozy a z kopce to pěkně klouže. Nálada v autě začala být vánoční. Nakonec cookies máme, už zbývalo jenom začít zpívat koledy. Na piknik arei Ivan zastavil a trochu jsme se zkoulovali. Představa, že budeme stavět stany Leška rozesmutnělo a přestala s ním být řeč. Volíme kompromis - ubytovali jsme se v KOA kempu Moran Junction ve dřevěných jednopokojových chatičkách, paráda. Malé dřevěné sruby s jednou velkou ”good strong bed”, na kterou jsme se vešli tří a jedna dvouposchoďová palanda a co je hlavní i trochu přitopit se dalo. K dispozici jsou i teplé sprchy.
Karlos Grizly Rybáček zahajuje projev s lahví Whisky. Karel:” Vážení přátelé, dovolte, aby u příležitosti našeho dojezdu do Grant Tetonu, abych Vás uvítal v našich horách, Skalistých horách a něco na zahřátí bych si tady něco dopřál.”
Rozjel tak již třetí kolo přípitků. Všichni jsme pookřáli a nálada stoupla. Dveře do chatky měly speciální otvírání, takové pojistné, aby se medvěd dovnitř nedostal. Karel názorně předváděl, jak do chatky vstupují zvenku duchové. Po vyzvání duchu, duchu vstup dál, však vstoupil s mohutným řevem a očima v sloup spíše pořádný Grizly.
Ivan a Lešek se pustili do přípravy kuřete na kari. Aperitivek ani sladký zákusek nakonec nechyběl. Postupně se začalo vyjasňovat, přestalo pršet. Bylo nám fajn, bylo to přesně to, co jsme potřebovali.
Dnes jsme najeli 668,8 km.
Ráno vstáváme, je zima, ale co je hlavní, neprší. Nacházíme se v novém státě Wyomingu. Z kempu jedeme do Jackson Visiter center, k jižnímu vjezdu do parku. Visiter center je perfektně vybavený. Kromě prospektů, které jsou zde volně k dispozici, je v poschodí výstavka věnovaná přírodě Grant Tetonu. V Jackson Hole je jedno z největších stád losů. V National Elk Refuge, na sever od Jacksonu, zde přezimuje 7000-9000 kusů.
Nacházíme se opět v území medvědů, proto jsou zde pokyny co dělat, když některého potkáme. Má se mluvit pomalým hlubokým hlasem, schoulit se na zem do klubíčka, vyvarovat se pohledu medvědovi přímo do očí.
Parkem vedou cesty ve směru jih-sever. Na park máme pouze dnešek, naštěstí se počasí umoudřilo a jedeme k Jenny Lake, odkud se vydáváme pěšmo k Hiden Falls a Inspiračnímu bodu. Procházíme kouzelnou podzimní krajinou, listnáče se zde začínají barvit do zářivých barev podzimu. Zasněžené vrcholky se topí v mracích. Doufejme že se ještě trochu poodhalí.
V kouzelně čisté vodě Jenny Lake se zrcadlí okolní velikány Teton Range, dosahující 3000-4000 m. Grant Teton je považován za jeden z nejmajestátnějších vrcholů v Severní Americe (4197 m.n.m.).
Hiden Falls jsou opravdu tak trochu schované. Jdeme lesem, chováme se dle pokynů hlučně, abychom vyplašili medvědy, kteří se zde potulují. Míjíme krásnou loučku, plácek jako stvořený pro medvědí posezení. Nikde nikdo, je zima a možná se už připravují k zimnímu spánku. Trochu nám cestou otrnulo a kluci se rozhodli, že se pokusí spíše medvěda přivolat. Mluvili jsme hlubokým klidným hlasem, mručeli, ale bez výsledku. Už asi opravdu spí.
Od Hiden Falls ještě stoupáme k Inspiration Point odkud je kouzelný pohled do krajiny.
Park je na západě lemován mohutným pohořím Skalistých hor a na východě je rovina, kterou probíhá několik cest pro automobilisty.
Na zpáteční cestě jsme se trochu ztratili. Karel šel za námi a vzal jinou cestu, než kterou jsme přišli a minuli jsme se . Čekali jsme na něj u vodopádů notnou chvilku, ani Lešek a Ivan, kteří se vydali nazpátek Karla hledat neuspěli. Jdeme zpět k autu, kde už s úsměvem na nás čeká.
Ve čtyři hodiny odjíždíme od Jenny Lake směr Yellowstone. Napadlo nás, že by bylo dobré ještě před západem slunce vidět Old Faithfull, nejznámější gejzír Yellowstonu. Parky spolu téměř sousedí, takže by se to dalo i zvládnout. Přijíždíme k prvnímu Národnímu Parku na světě, k Yellowstonu, založenému v roce 1872. Je zde největší koncentrace geotermálních pramenů na světě. Dnes je uznávanou Biosférickou rezervací. V dávné minulosti, před několika miliony lety došlo k významným katastrofickým vulkanickým erupcím. Dodnes žhavé magma Země pohání gejzíry, horké prameny, fumaroly a bahenní sopky. V Yellowstone je i výstavní Grand Canyon, který vyhloubila řeka Yellowstone. Divočina Yellowstonu je jedinečná. Jsou zde bizoni, losy, Grizzly, hnědí medvědi, kojoti, jeleni Wapiti a mnoho dalších.
Na cestě k Old Faithfull třikrát přejíždíme místo, kde probíhá kontinentální zlom. Řeky na východ od zlomu se vlévají do Atlantiku, na západ do Pacifiku.
U gejzíru Old Faithfull, "Starého věrného", čeká již plno lidí, aby shlédlo jeho vystoupení. Jedná se o nejznámější gejzír na světě. Intervaly mezi erupcemi jsou kolem 65-105 minutami. Z nitra Země se při každé erupci, která trvá 3-4 minuty, vychrlí 14.000-32.000 litrů vody do výšky 30-55 m. Časy erupcí gejzíru jsou uvedeny v informačním středisku.
Ještě než se úplně setmí, procházíme bezpečně aktivní termální oblast po dřevěných chodníčcích a obhlížíme, co bude stát zato si příští den vyfotit.
Dnes máme vyhlídnutý kemp v Grant Village, ke kterému přijíždíme s napětím. V Old Faithfull Village byla benzínka zavřená a my byli téměř nasucho. Nakonec do tábořiště dojíždíme asi silou vůle. Všude jsou umístěny varovné cedulky, že se nacházíme v oblasti medvědů. Večer jsme na cestě zahlédli medvěda, potkali bizony a šakala, prostě jsme se během prvního večera se všemi nejhojněji se vyskytujícími zvířaty v Yellowstonu seznámili.
Spíme ve stanu, je zima. Udělali jsme si teplou polévku a šli spát.
Dnes jsme najeli 251,2 km.