 |
Předchozí | Obsah | Další |  |
Z kempu vyjíždíme v půl deváté přímo k Meteor Crateru. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromý pozemek, neplatí nám náš Golden Eagle Passport a platíme všichni 30 dolarů i se slevou, kterou nám dali v kempu.
Meteor Crater vznikl před 49 000 lety, kdy na zem dopadl obrovský meteorit s rychlostí 45 000 mil/h se silou 15 milion tun TNT. Kráter je 570 feetů hluboký a jedná se o nejzachovalejší kráter na světě. Je zde také astrogeologické muzeum a výstavka věnovaná kosmonautům.
V deset už zase uháníme směr Flagstaf, kde po 89A se vydáváme na klasický okruh Arizonou, projíždět budeme Sedoma, Jeroma, Prescot a Montezuma castle.
Krátce se zastavujeme u Oak Creek Canyonu, kam nás dovedla cesta lemovaná hustým borovým lesem. Jako bychom ani v Arizoně nebyli.
Sedoma je obec v severní Arizoně, zasazená mezi neskutečně červené pískovcové skalní útvary, kontrastující se sytě modrou oblohou a borovými, temně zelenými porosty. Místem bezpočtu obchůdků a galerií. Je považována za umělecké a kulturní středisko, je domovem stovek profesionálních spisovatelů, skladatelů a slavných osobností.
Jerome bylo kdysi zkvétající hornické město.
Nastává oživení dne. Nic nás tak nevzpruží jako podnikání nákupů v Supermarketech. Podle propočtů na cestu jsme plánovali denní spotřebu na jídlo a osobu 3,5 dolarů. Praxe ukazuje, že jsme hluboce pod limit, necelé dva dolary. Potěšeni tímto resumé, začínáme při nákupech hýřit a kupovat nejrůznější laskominy.
Dietní, kuřecí či krůtí párečky, deset nebo osm v jednom balení, se dá pořídit do jednoho dolaru. Tím je zajištěn rychle, docela dobrý oběd pro všechny. Fazolky v konzervách se prodávají na nespočet způsobů a druhů. Bílé, ledvinné, červené, zelené, s rajčatovou omáčkou, s párkem i bez. Pokud se natrefí na speciální nabídky, je možné za dolar mít i čtyři plechovky, čímž jste saturováni na několik dní. Přímo pro labužníky jsou grilovaná kuřecí stehénka. Na tácku, kde je vyrovnáno 18 kusů přijde ke čtyřem dolarů. Při cestování aridními oblastmi se nám osvědčilo nakupovat kompoty v plechovkách, které vždy osvěžily. Výhodou konzervovaného jídla je, že je ho možno nakoupit i do zásoby. Co je ale poměrně drahé, je chleba. A to i takový, který v našem slova smyslu chlebem ani není a hodí se leda pro přípravu sendvičů.
K Montezuma Castle N.M. přijíždíme kolem čtvrté odpolední. Vítá nás blesky a hromobitím. Hrad byl objeven před 100 lety kolonialisty a vojáky. Původně se předpokládalo, že jde o aztécký hrad, který dal vybudovat Montezuma. Bylo však dokázáno, že se tento vládce tak daleko na sever od Mexika nikdy nedostal. Název však zůstal dodnes.
Jedná se o indiánská puebla, obydlí vestavěná do vápencových skal. Je zde velice dobře zachovalé původně pětiposchoďové pueblo s dvaceti pokoji a o kousek dál Castle A, původně šestiposchoďový s 45 místnostmi, z kterého jsou dnes jenom trosky.
Sinaquové, což znamená španělsky bez vody, kteří tu žili v letech 1100 - 1400, zde obdělávali pozemky. Důvod odchodu a kam migrovali není známo, pouze se usuzuje, že příčinou byl nedostatek vody.
Začíná poprchávat, vybalujeme deštníky a Lešek zasvěcuje úplně nové, slušivé, víceúčelové pončo do deště. To s úspěchem využil i při akci "mytí auta". Kluci, zvláště pak Lešek už se nemohl dívat na Dodge, který projel pouštěmi, Arizonou, takový celý zaprášený a popsaný od Ivana, aby bylo vidět, kdo jsme: "We are desert men".
Ivan v bílých kalhotách a Lešek v nepromokavém ponču se s nadšením pouští do práce. Každý má jednu pistoli, z jedné jdou mydliny a z druhé stříká proud vody po vhození náležitého obnosu (asi necelé 2 dolary). Kluci jsou ve svém živlu, nutno podotknou, že Lešek snad za celý zájezd nebyl obdařen takovým pocitem uspokojení jako nyní při této akci. Byla to radost koukat se na šťastné děti.
U benzínky Meverik doplňujeme zásoby pohonných hmot a začíná opět poprchávat. Jak jinak, když máme vyblejskaný auťák.
Ještě navečer jsme zvládli dojet do Sunset Crater Volcano N.M..
Dnes jsme najeli 417,6 km.
Již v půl sedmé vstáváme, je opět kouzelné, ale trochu chladné ráno.
Sunset Crater Volcano je 300 m vysoká sopka, jejíž erupce se uskutečnila před 900 lety. Dodnes je okolí sopky pokryto sopečným popelem a černá krajina připomíná haldy hlušiny. Turistické cesty vedou podél lávových řek a polí. Fascinující jsou křehké, červeně kvetoucí kytičky, rostoucí z černého sopečného tufu.
Je jedenáctý den našeho putování po západu USA a padla na nás tak trochu únava. Je neuvěřitelné, co jsme již všechno viděli. Ujeli jsme 3923,2 km. Nohy ztěžkly a odpočíváme na lavičkách u parkoviště. Milík, který je kupodivu čilejší připravuje občerstvení a Ivan pobíhá s foťákem a dokumentuje zmoženou, ležící druhou část výpravy.
Další zastávkou je Wupatki N.M, další z dobře zachovalých indiánských puebel, která byla osídlena v letech 1100. Je zde i dobře zachovalý venkovní amfiteátr. Po 400 let byla obydlí osídlena indiány Sinaqua a před nimi zde žili indiáni kultury Anasazi. K rozkvětu komunity došlo v době, kdy se sopka, Sunset Crater probudila k životu a zúrodnila okolní krajinu. Stavíme u menšího uvítacího kaňonku, pěkné průrvě v zemském povrchu.
Již pár minut po jedné vjíždíme do snad nejznámějšího národního parku Ameriky - Grand Canyonu. U vjezdu dostáváme mapky a noviny, které zde každý týden vychází. První se stavíme na vyhlídce u Watch Tower. V přízemí je obchod se suvenýry, nejrůznějšími rukodělnými předměty indiánů. Na stěnách jsou indiánské malby.
Téměř se zatajeným dechem se snažíme přehlédnou celou šíři kaňonu. Stojíme před největším kaňonem na světě. Je to místo, kde země dala nahlédnout do svých útrob. Místo, kde v různobarevných vrstvách se nám promítá geologická historie země. Jedná se o nejkrásnější ukázku působení eroze ve vyprahlé krajině.
V půl páté odpoledne jsme zakampovali v Mather Campu v Grand Canyonu. Je zde plno turistů, takže je dobré co nejdříve po příjezdu zarezervovat místo v kempu.
Odpoledne ještě využíváme místní kyvadlové dopravy shuttle busu, který nás dovezl k Hopi Pointu na západním okraji jižního útesu Grand Canyonu. K místu, odkud je při západu slunce kaňon nejvíce fotografován. Sledujeme, jak v zapadajícím slunci, postupující stíny ještě více zdůrazňují krásu kaňonu.
Odcházíme, abychom stihli jeden z posledních autobusů, který nás doveze zpět do kempu.
Dnes jsme najeli 180 km.
Vstáváme s odhodláním sestoupit k řece Colorado na dno kaňonu.
Aža: "Neděle byla věnovaná Grand Canyonu. Sestupu k řece Colorado. Začínali jsme kolem deváté hodiny u South Rim, kam jsme se dovezli autem. Bereme South Keibab Trail. Ráno se šlo velice pěkně. Celá cesta byla vlastně z kopce. Takže to byla paráda.
Otevíraly se kouzelné výhledy. Bylo to neskutečné, jak se noříme dolů do Grand Canyonu. A sestupujeme jednotlivé geologické vrstvy, jak se tam střídaj. Kaňon je pro nás svědectvím toho, jak tady jaksi v horizontu geologického času probíhaly geologické dějiny vývoje Země. Jednotlivé vrstvy jsou velice jasně odděleny, takže pro odborníky geology to musí být zážitek trochu jiný, dívají se na to jinýma očima.
Je to něco fantastického. Procházeli jsme jednotlivýma vrstavama, červeně zabarvené vrstvy. Cesty byly prašné, takže naše boty se postupně měnily různejma barvama, vlastně nejenom boty, ale i ponožky a nohy. Chvíli byly červený,chvíli bílý, jak se měnila barva písku. Bylo to skvělý. Potkávali jsme plno lidí, kteří zůstávali dole ve Fantom Ranchi. V informacích nás varovali, že sestup dolů a zpátky nahoru připadá pouze na dvoudenní tůru, že to nelze dělat v jednom dni. My jsme však více času neměli, takže jsme počítali s tím, že se budeme vracet nahoru. Asi tak ve dvou třetinách cesty jsme udělali piknik, kde jsme učinili i jisté rozhodnutí. Rozdělili jsme se na ty, kteří pokračovali dál ke Coloradu, což byli Lešek, Karel a já. A ty, kteří se vraceli - Milík s Ivanem.
Odhadovali jsme to tak na půl hodinky dolů, ale byla to nakonec hodina. Přes Colorado byl vystavěn, pro mě překvapujícně dlouhý visutý most, Keibab Suspenzion Bridge. Procházeli jsme nejprve tunelem a pak přes most. Naší touhou bylo vykoupat se v Coloradu. To bylo vlastně mojí, upřímně řečeno, hybnou silou dojít dolů ke Coloradu a šplouchnout si tam nožky. Což se podařilo. Našli jsme krásnou plážičku, nikdo nikde se nekoupal. Voda byla značně studená."
Pokračování dalšího vyprávění.
Aža: "Nyní Karel řekne pár slov o tom, co jsme včera absolvovali, jaké bylo převýšení atd. Něco podrobněji. Předávám mikrofon, ták."
Karel: "Nadmořská výška startu je 7000 fítů, převýšení 5000, což znamená k úrovni řeky 2000 fítů. V metrech je převýšení 1200 - 1500 m. Celková délka trati, dvakrát sedm mil, což je asi dvakrát deset kilometrů. Cestu dolů jsme urazili asi za čtyři hodiny a nahoru asi za pět hodin. Mezitím jsme měli hodinu přestávku."
To bylo pár informací vyjádřených pár větami, ale byli jsme tam celý den, takže by se to dalo rozvádět dále.
Aža: "Od řeky Colorado odcházíme kolem druhé hodiny. Vydali jsme se nahoru, bylo značný vedro a představa, že se budeme muset vyšplhat nahoru byla neskutečná. Začátek byl nejhorší. Jednak převýšení bylo dosti výrazný a byly úseky, kde pralo intenzivně slunce, které mi dělalo potíže. Nohy byly v pohodě, ale nestačil dech a trochu se točila hlava. Taková ta představa, že se nasadí určité tempo a rovnoměrně se bude udržovat....
První zastávka byla naplánována Karlem v místě, kde jsme se rozešli s Ivanem a Milíkem, byla absolutně nereálná. Po několika minutách jsem si vymohla zastávku, kde jsem si doplnila tekutiny a nějakou tu glukosu. A zase jsem chvíli mohla jít. Dohodli jsme se, že v ruce budu držet svojí butylku s vodou, abych nezdržovala. Popíjela jsem průběžně a tak nějak si představovala, že vlastně žádný vedro není, žádný slunce nesvítí a vůbec, že jdu po severním pólu. Že vedro je pouze moje halucinace, že je to jenom psychická záležitost, to že je mi úplně blbě.
Konečně jsme se obrátili na druhou stranu, která byla již trochu zastíněná . Už to bylo veselejší a lepší. Došli jsme k cestě, kde jsme se rozdělili překvapujícně brzy, asi za hodinu a půl.
Došli jsme i k prvním budkám, což byly jakési kadibudky, které byly suchými záchody a jako ostatně všude a kdekoliv, záchody čisté s toaletním papírem, ten nechybí nikde. Zvláštností používání těchto záchodů bylo, že po ukončení potřeby, tam byla plastiková bottle s pilinami, stejnými jaké se používají při chovu křečků a jiného drobného zvířectva, hlodavců. Tam byla lopatička, a bylo to třeba zasypat těmito pilinami. Tak to bylo k toaletám.
Dále jsme pokračovali, cesta byla lepší. Začali se tvořit mraky a oblačnost, což byla naše jediná záchrana. Dali jsme i piknik, Kolu a do toho glukosu, což byla moje hlavní hnací fuell, palivo, na které jsem jela. Tak nějak v polovině cesty už jsem byla přesvědčena, že to dojdu.
Krize dole byla nejhorší. Nevěřila jsem ani já a ani už Karel nevěřil, že dojdu. Už si představovali, že mě ponesou, nebo že budeme někde nuceni nouzově zakampovat. Nakonec to všechno dobře dopadlo. Dorazili jsme nakonec cesty asi před úplným setmění v sedm hodin, kde na nás již čekal Milík s Ivanem. Byli už vykoupaní a měli rezervovaný kemp. Přišli s banánama, které nám bodli. S vodou jsme vystačili téměř akorát.
Radost ze setkání byla oboustranná."
Ivan: "Všestranná!"
Aža: "Já jsem myslela obě strany, ta co přišla i ta co čekala. Vřelé přivítání, dostali jsme banány, nasedli do auta a jeli jsme se osprchovat. Byly bezvadný. Horká voda, za 75 centů jsme si mohli 5 minut lebedit pod vodou. Někteří ale zůstali namydlení, a museli vhodit dalších 75 c. Byli jsme vykoupaní, čistí, úplně jako znovuzrození. Do kempu jsme přijeli už ani nevím v kolik a jediný, co jsme udělali, jsme nažhavili Aljošu, který uvařil polívčičku s nudličkami, což bylo právě to, co jsme potřebovali. Rychle jsme postavili stan a vlezli do spacáků."
Pro doplnění a úplnost nutno uvést, že při výstupu ze dna Grand Canyonu byla uzavřena sázka mezi Karlem a Leškem. Lešek: " Vyhrál jsem sázku o jednu flašku whisky dle výběru kupujícího a tuto láhev musí zakoupit sám velký Karel Reinhold Rybáček. Sázka byla o identifikaci stěny jižního okraje Grand Canyonu."
Leškovi se tedy zřejmě dnes usínalo s víceronásobnými pocity uspokojení. Z toho, že zdolal velice náročný sestup i výstup do největšího kaňonu na světě, ale i z vítězství v sázce.
Dnes jsme ujeli 35 km.