 |
Předchozí | Obsah | Další |  |
V půl sedmé vstáváme, svítá a probouzíme se v kempu Indian Cove v Joshua Tree N.P. Všichni jsme překvapeni okolní scenérií. Skalní útvary jsou dozlatova osvětleny vycházejícím sluncem a Joshua Tree vzpřímeně vzhlíží k blankytné modři.
Joshua Tree jsou vlastně obrovské juky, které se nejhojněji vyskytují ve vyšších polohách v západní části parku.
Tarantule, kterou Milík potkal, je největší pouštní pavouk z čeledi slíďákovitých. Není jedovatý, ale uštknutí je nebezpečné, bolestivé a špatně se hojící.
Zajíci s dlouhýma ušima, Jackrabbit, Lepus townsendii, jsou druhem amerického zajíce. Velice citlivý sluch, bystré oči a rychlé nohy mu pomáhají uchránit se před kojotem, rysem a orlem.
Při přípravě včerejší večeře jsme se seznámili i s dalším členem pouštního ekosystému. Byl to Stinkbug, smrdutý brouk, který se pohotově objevil, když Karel odhodil již ohlodané kuřecí stehénko. Pokud si je vědom nějakého nebezpečí, postaví se na přední, vystrčí zadeček a vypustí odpuzující smradlavou látku, aby tím nebezpečné predátory odehnal.
Parkem pouze projíždíme, z bezpečnostních důvodů je třeba se držet jen vyhrazených, značených cest. Je teplíčko a v informacích pro turisty je doporučováno, v této roční době, s sebou vozit na jeden den zásobu alespoň osm litrů vody na osobu.
Projíždíme lesem Joshuí, klikatou, úzkou, vzorně udržovanou asfaltovkou. U jednoho z odpočívadel se posilňujeme a hlavně doplňujeme zásoby tekutin.
V Joshue N.P. probíhá Transition zone, přechodová zóna dvou velkých pouští - Mohavské a Coloradské. Jedná se o dva obrovské ekosystémy, které se odlišují svou nadmořskou výškou. Mohavská poušť je výše položená, vlhčí a chladnější. Zde se hojně vyskytují Joshua Tree. Coloradská poušť, to jsou vyschlá koryta potoků, vodních zdrojů. Srážky jsou zde velmi vzácné a nepředvídatelné. Zabírá východní část parku. Zde rostou hojně keře Creosolo, pryšcovitá Ocotilla, taková větší trnová koruna, skákající kaktusy Cholla, a chlupaté Tedy Bear, s kterými jsme se velice důvěrně seznámili.
Milík: "Zastavili jsme na krásném místě, kde se nám objevili nové kaktusy, takže jsme si je museli vyfotit a osahat. A pak tady někoho napadlo... Nevím, můžu zdokumentovat koho to napadlo? Prostě takové dobré nápady, že se budeme koulovat kaktusama. Lešek měl smůlu a dostal první zásah . Do zad. To co následovalo bylo docela otřesné. Taková malá koulička plná jehlic..."
Aža: "Já jsem jí vzala do ruky a nic, klidně jsem jí mohla hodit. Pak se zaklofla. Lešek taky asi nic moc necejtil, viď? Myslel, že se přichytila jenom na triko."
Milík:" Ale když jsme to chtěli dát pryč, tak to bylo zabodlí asi tři milimetry do kůže, to prostě vůbec nešlo ven. Udělali jsme menší chirurgický zákrok. Bylo to nepříjemné. Aža když to chtěla tahat, tak se jí bodliny zase vrážely zpět do prstů."
Milík: "Hele tyto ještě nemáme, jsou jako stromy... Každou chvíli se nám tady představují nové a nové kaktusy. Teď jsme viděli takový bílý chundelatý, ten který nám byl osudný a tady teď vidím něco jako křoví a je to neolistěné křoví, nebo jak bych to popsala? Takový neolistěný koště."
Aža: "Je to pryšec a ne kaktus, trnová koruna se tomu říká, toto je trnová koruna prostě gigantea."
Milík: "Je to nádhera, jedeme dál a snad Lešek přežije zásah kaktusu."
Toto bylo svérázné a bezprostřední vyjádření pocitů při průjezdu pouštní divočinou Joshua Tree N.P.
Ve třičtvrtě na dvanáct opouštíme národní monument. Najíždíme na desítku, směr Blythe. U silnice jsou vyschlé pláně porostlé kaktusy ale i bavlníkové plantáže, které ještě nebyly sklizeny. Je teplíčko kolem 40oC. Vyhráváme si Brontosaury a zdoláváme kilometry dnešního itineráře.
Je dvanáct čtyřicet, opouštíme Kalifornii a vjíždíme do nového státu - Arizona. Vjeli jsme do státu Grand Canyonu. Ale Arizona to nejsou jenom pouště, ale i hory, lesy, údolí, skalní převisy, potoky, jezera, kaňony....
Státní květinou je květ Saguara, největšího kaktusu US, který se dožívá až 200 let.
Slunce pomalu zapadá a zbarvuje horizont do oranžovo červených barev. Je kolem šesté večer a vjíždíme do Organ Pipe Cactus N.M. Vyskakujeme z auta a fotíme jedinečné siluety obřích kaktusů v červeni zapadajícího slunce. Fantazie!
Dnes jsme najeli 624 km
Je ráno a budíme se východem slunce. Dnes jsme přenocovali pod širákem a vychutnávali nekonečně hlubokou, hvězdnou oblohu na lavicích v kempu, který byl úplně prázdný.
Národní monument leží v těsné blízkosti Mexických hranic v Sonorské poušti, která se rozprostírá na jihu Arizony, Kalifornie a ze dvou třetin zasahuje do Mexika. Je to velice teplá poušť, ležící v nízkých nadmořských výškách. Prolínají se zde dvě rozdílné vegetativní zóny. Na západě se rozkládá Lower Colorado subdivison, a od východu se zvedá Arizona Uplend subdivision. Jedná se o zcela výjimečnou chráněnou oblast s téměř nedotčeným ekosystémem. V roce 1976 byl proto vyhlášen tento národní monument mezinárodní Biosférickou rezervací.
Jedeme pomalu po kamenité stezce Ajo Mountain drive, dlouhou 34 mílí. Fotíme, filmujeme přímo za jízdy vykloněné z otevřených zadních dveří našeho Voyageru. Na jedné ze zastávek, kde před horkem jižního slunce je piknikový stůl chráněn přístřeškem vyrobeným ze suchých, dlouhých větví Ocotilla dáváme rýžičku na sladko. Zaparkovali jsme přímo u ukázkového exempláře Organ Pipe kaktusu. Na jaře kvete bílými květy, které v červenci dozrávají ve šťavnaté plody nazývané Pithaja.
Po malém občerstvení pokračujeme v expedici. Vyskytují se zde i Saguara, jedny z největších kaktusů USA, dorůstají patnáctimetrové výšky, váží několik tun a dožívají se i dvě stě let. V květnu a červnu kvetou krémovými květy, které se otevírají v noci, aby byly opyleni netopýry. Během dešťového období absorbují horizontální kořeny při povrchu veškerou vláhu a uchovávají ji ve větvích a ve vlastním těle kaktusu. Kaktusy jsou hojně využívány ptáky ke hnízdění. Datlové do nich vykutávají otvory, a když svá hnízda opustí, stěhují se sem další druhy ptáků, např. sovy.
Zajímavé jsou i Chainfruit Cholla kaktusy ( Opuntia Fulgida), označované jako "jumping" kaktusy pro jejich pichlavé části, které velice jednoduše ulpí a přichytí se do kůže či na oblečení. Květy a plody se tvoří na plodu z roku předešlého. Plody tak tvoří řetízky, visící z rostliny. Převládá u nich vegetativní rozmnožování. Konečky kaktusů padají na zem, kde zakoření a vyrostou v nové jedince. Kromě kaktusů jsou zde hojně porosty olivově zelených keřů, které jsou uzpůsobeny zdejším ekologickým podmínkám. Mají velice malé listy, aby se výparná plocha snížila na minimum. Tento keř je také nazýván "nurse tree". Přeloženo je tomu možné rozumět jako pečovatelský strom. Pod ním, chráněny stínem, se totiž daří uchytit a přežít malým semenáčkům Saguara.
Po 85 vyjíždíme z parku a napojujeme se na 86 směr Tucson. Projíždíme rezervací indiánů kmene Papago.
Tucson je proslaven svými filmovými studii. Bohužel máme smůlu, většina studií vyhořela a je pro veřejnost zavřeno. Viděli jsme pouze přes plot pár dřevěných typicky westernovských stavení. Přestože byla studia zavřená, vítala turisty hudba známých amerických westernů.
Odtud jsme pokračovali k muzeu letecké techniky. Na velice rozsáhlou výstavu asi 250 exemplářů jak civilních, tak i vojenských letadel měli kluci pouze asi hodinku, neboť jsme sem přijeli až ve čtyři odpoledne. My jsme na ně čekali v ofisu, kde byla příjemně teplota udržována airconditionerem. Nedaleko byla vojenské základna, Air Force Base, kde přistávaly vojenské letouny.
Odpoledne jsme dojeli ještě k dalšímu pouštnímu národnímu parku Saguaro. Opět projíždíme okružní cestu dlouhou asi 8 mílí. Cesta byla samá zatáčka, což byla příjemná změna pro řidiče. Potkali jsme zde řadu kaktusů, které jsme znali již z předchozích parků: Saguara, Organ Pipe Cactus, Cholla kaktusy, opuncie atd.
Pomalu se začalo stmívat. Stavíme u piknik area, kde se chystáme povečeřet. Nestačili jsme však ani dovařit polévku a kolem půl osmé u nás zastavuje auto s Rangery. Jsme mírně překvapeni co se děje. Nebyly jsme si vědomi žádného přestupku, či porušování večerního klidu. Vystoupili a velice decentně nás upozornili, že se park v sedm hodin zavírá a že ho budeme muset opustit. Mysleli jsme, že budeme kampovat zde, v parku. Ochotně vysvětlují, že zde žádný kemp není a doporučují, kam máme zajet. Slušně čekali až zabalíme věci a z parku tentokrát vyjíždíme za doprovodu Rangerů. Kemp, který nám doporučili, byl však na druhé straně, než kudy jsme měli další den pokračovat, takže až se od nás strážci odpojili a byli v nedohlednu, vrátili jsme se a pokračovali naším směrem.
Z Tucsonu jedeme směr Oracle, ale kemp, který zde byl, nás odradil, nebudil v nás důvěru. Spíše než kemp to připomínalo nějaké vrakoviště. Vzdálili jsme se raději rychle od tud a rozhodli jsme se pokračovat dále po 77. V Globe byl sice kemp kreslený, ale nenašli jsme ho. Volíme tedy přespání "na divoko" za místním muzeem. Byl to zážitek, neboť nás bylo všech pět naskládáno v autě. Ivan a Milík spali na předních sedačkách, Lešek na podlaze mezi první a druhou řadou sedaček, Karel a já celkem pohodlně, každý na jedné řadě sedaček.
Dnes jsme ujeli 564,8 km.
Vstáváme před museem v historickém městečku Globe. V období 1870-1920 lákalo zdejší zlato, stříbro a měď tisíce horníků. Zlato a stříbro bylo velice brzo vyčerpáno, ale ložiska mědi poskytovala zdroj bohatství pro ty, kteří do Globe přijeli. Globe se tak stalo domovem bohatých vlastníků dolů a manažerů. V historickém centru jsou dodnes zachovány stavby z období zlatého věku. Globe leží na "The Old West Highway", staré západní dálnici, která je označována jako US routes 60, 70.
Jsme rádi, že už svítá a budeme moci pokračovat v cestě. Z městečka vyjíždíme po 77 dále po 60 směr Show Low a Petrified Forest.
Projíždíme scénickou cestou v Tonto Forestu. Jsou zde kopce, které zprvu byly porostlé keři, ale teď už jsou tady i borovice a dá se tomu říci forest. Kvetoucí pelyňky tvoří zářivě žluté koberce. Juky jsou již odkvetlé. Nacházíme se v obrovské indiánské rezervaci San Carlos Apache.
Na jedné z vyhlídkových odpočívadel, odkud je kouzelný výhled na kamenné útesy a divokou řeku v Salt River Canyonu, jsme se rozhodli připravit si snídani. Ranní pohodu nám však překazila tlupa podezřelých mexikánů.
Karel nyní vypráví, co se ráno odehrálo:
"Na území Apachů, v Sant Carlos rezervaci, v údolí řeky Salt River, jsme si dali snídani na parkovišti a přijela skupina asi deseti, pravděpodobně Mexičanů si dát ranní pauzu a přípravu na práci. Zaparkovali vedle našeho auta a většině z nás přestala chutnat výborná snídaně. Kafíčko, cornflaky, fazolky. Představovali jsme si, jak už se loupají do našeho auta. Ale nestalo se tak. Byli strašně milí, pozdravili nás, ale někteří z nás tomu nedůvěřovali a pořád se otáčeli a nenechávali svoje zažívání v klidu zažít výbornou snídani."
Karel, jak je vidět, vše bral s klidem, ale nám moc dobře nebylo. Moc přátelsky nevypadali. Obcházeli kolem auta, jako by se na něco chystali. Ve skupince si prohlíží jakési obálky. No, situace značně podezřelá. To, že nakonec odjeli, bylo určitě díky tomu, že nám na palubní desce svítila červená kontrolka na domácky vyrobené nabíječce na video baterie od které vedly tenké drátky. Jistě jim to připadalo, jako nastavená, časovaná bomba, která se odpálí v okamžiku vniknutí do auta. Netradiční, velice účinný auto alarm.
Opouštíme rezervaci San Carlos, pokračujeme po 66. Příroda je zcela jiná, začíná to míti kaňonovitý ráz, strmé útesy. Neodoláváme, vytahujeme kamery a dokumentujeme.
V Show Low nakupujeme, stavujeme se pro informační materiály, pokračujeme po 60 a přecházíme na vedlejší 61 a 180. Je vidět, že jsme v Arizoně. Koryta řek jsou úplně vyprahlá, vyschlá, ale co působí značně překvapujícně, jsou porosty nízkých keříků, které září žlutýma barvama a sem tam je i nějaká červená kytička. Projíždíme "forestem" s obrovskými borovicemi a kdybychom nechvátali, určitě bychom pod nějakou borovicí naspávali to, co jsme dnes díky polním podmínkám nenaspali.
Do Petrified Forestu přijíždíme kolem půl druhé. Jedná se o N.P, kde nám opět platí Golden Eagle Passport. Jsou zde k vidění pozůstatky starobylých zkamenělých stromů, fosilie dinosaurů, Indiánské ruiny a pustá krása Painted Desert - Malované pouště.
Parkem vede 43 km dlouhá scénická cesta.
Zkamenělý les vznikl před 50-200 miliony lety. Ze stromů, které byly pohřbeny v blátě, písku či vulkanickém popelu. Voda, která pronikala skrz bláto, písek a popel se obohatila o řadu minerálů. Ve stromech vyplnila prázdné buňky pomalu se rozkládajícího dřeva. Jejím postupným odpařováním, docházelo ke krystalizaci přítomných minerálů a dřevo se tak přeměnilo na krásné drahokamy, které hýří různými barvami. Železo jim dodává barvu červenou, žlutou a hnědou, měď krásně modrou či modro-zelenou barvu, křemen bílou nebo šedou, mangan a uhlík dodávají černou.
Painted desert, která navazuje na Petrified Forest je tvořena rozlehlou krajinou, téměř bez lesů, vlastně náhorní rovinou, která před 150 miliony lety byla zaplavena pískem a bahnem. Dnes můžeme obdivovat výsledek tvořivosti přírodních sil - větrné a vodní eroze. Pruhované různorodě zerodované mohylky jsou označované jako Teepee, připomínající indiánské stany.
Jednotlivé vrstvy sedimentárních hornin jsou díky odlišnému chemickému složení různě zabarveny. Bílé vrstvy jsou tvořeny pískovcem, červeně, žlutě a hnědě zabarvené jsou sedimenty obohacené železitými solemi, tmavé, černé, vrcholové pruhy jsou tvořeny jílem s vysokým obsahem uhlíku.
V Petrified Forestu kluci uskutečnili akci, na kterou se předem, velice tajemně připravovali. Jako projev jakéhosi poděkování za vyhotovení itineráře cesty "West US´95" byla Aža vyznamenána šerifskou hvězdou "Old Tucson, Alexandra" a Milík obdržel rukodělný upomínkový předmět indiánů, skleněnou kouličku jako těžítko, naplněnou různobarevným pískem, tvořící obrázek malebné krajinky. Byla to velice milá pozornost.
Ve čtyři hodiny odpoledne opouštíme park a míříme po 40 k Meteor Cráteru, který je na odbočce 233. Lešek se nechal zlákat silnicí rovnou jako stůl a využil toho, že se v autě spí k tomu, aby provedl rychlostní zkoušky našeho vozidla. Nadupal tam 180 km/h. Rychlost je často kontrolována a tak raději ubral.
Před námi straší temné bouřkové mraky, které se naštěstí začínají protrhávat. K Meteor Crateru přijíždíme pozdě, v půl šesté, již mají zavřeno.
Vracíme se zpět a kampujeme v bezva kempu. Jedná se o RV kemp i pro stanaře jako jsme mi. Platili jsme pro dvě osoby 16 dolarů a extra person dva dolary, s taxou to činilo sumasumárum 23,33 dolarů. Bylo chvíli před uzavřením ofisu, ale pani která zde sloužila velice ochotně a s úsměvem na tváři nám podala veškeré potřebné informace.Ovšem služby, které zde byly poskytnuty, byly excelent. Sprchy, separé koupelničky vykládané dřevem. V odpočinkové místnosti byla televize rozměru skříně, video a množství informačního materiálu. Našli jsme zde i campbooky AAA, pomocí kterých jsme loni vybírali vhodné ubytování. K dispozici byly i obrovský pračky, fungující na magnetické štítky, které bylo třeba zasunout do pračky a ona spustila svůj program. Ofis, kde se štítky prodávaly byl již zavřený, ale pán, který byl poblíž a pral, nám prodal své. Praní a sušení nás přišlo na 1,5 dolaru.
Díky tomu, že jsme do kempu přijeli zase jednou včas, udělali jsme úklid celého auta. Vytahali jsme všechny věci, přerovnali, takže tam bylo trochu volno a k dejchání. Taky jsme se mírně zlidštili, udělali důkladnou hygošku. Stavíme stany, slunce zapadá a opět obdivujeme probarvený západ slunce na obloze s protrhanými temnými mraky.
K večeři byla gulášovka s párečkama a čokoládové rolky.
Počasí nás trochu postrašilo, směr Grand Canyon to byla taková temnotina temná. Obzvlášť fascinující bylo pozorovat hvězdnou oblohu nad námi a v dálce temno a blesky, paráda. Už se těšíme, až tam zítra budeme a budeme fotit kaňon osvícený blesky.
Večer se trochu ochlazovalo, takže nás napadlo, že si sedneme do auta a uděláme menší party. Podává se meruňkovice a je nám dobře. Zaléháme až kolem půl noci.
Dnes jsme najeli 440 km.