Ráno dospáváme a najíždíme na Americký způsob. Vše formou “take it easy”. Takže až jsme se vyspali a najedli před půl dvanáctou jsme vyrazili směr Joshua Tree N.P., do parku nacházejícím se v těsné blízkosti India. Dle mapy se rozhodujeme pro nejkratší přístupovou cestu do parku, přes Little San Bernardino Mountains. Jedeme po Dillon Rd. na Berdoo Canyon Road.Cesta je ovšem hrůzná. Odbočili jsme na vedlejší kamenitou cestu, kde nebyl vůbec nikdo. Kolem poházené pneumatiky, šrot, prostřílené krabice a terče, které nám naháněli nejvíce strachu. Děláme hrdiny a pokračujeme dál. V cestě jsou však čím dál tím větší výmoly a začíná nám být líto minivena. Píchnout tady - tak nevím, jak by to dopadlo. Obracíme se zpět na hlavní a jedeme k východnímu vjezdu přes Cottonwood Mountains. Náš Golden Eagle Passport již neplatí, ale není nikdo, ko by se dožadoval platby i Cottonwood Visiter Center je zavřený.

První zastávka je u koryta - splash waters. V případě přívalových dešťů se zde valí voda a smývá vše z povrchu. Opatrně nadzdviháváme klackem kameny a hledáme škorpióny. Štěstí však nemáme. A nebo spíš ano?

Tentokrát máme více času a chceme projet Geology Tour Road, která je spíše vhodná pro teréňáky nebo horská kola. Cesta je hrbolatá, prašná, písečná.

Přijíždíme k Cholla Cactus Garden, která se stále ještě nachází v Coloradské, té sušší poušti. Procházíme naučnou stezku s řadou zastavení. V krabičce u vchodu si bereme “self guide”, sešitek, kde jsou jednotlivé zastávky popsány.

1. Jumping teddy bears - co to znamená, víme již z loňska. Jakoby sametové, jemné kuličky kaktusů dokáží velice snadno přilnout na oděv nebo se zapíchnout do kůže. Byť poučeni i letos těžko vyndáváme z prstů kuličky. Ostny drží pevně a nechtějí ven. Jiná možnost není než je prostě ustřihnout a snad časem, jak se Lešek vyjádřil “vyhnijí”. Botanický název teddy bearu je Opuntia Bigelovii.
2. Další zastávkou jsou z větví postavená obydlí pouštní krysy. Ty jsou za denního světla naštěstí schované a vylézají až v noci.
3. Zajímavostí jsou pro nás keře jojoby (Simmondsia chinensis) s vždy zelenými listy.

Pokračujeme dále, přejíždíme Transition zone, přechodovou zónu. Opouštíme Coloradskou poušť a vjíždíme do pouště Mohavské, která je vlhčí s typickými porosty Joshua Tree. Najíždíme na kamenitou, prašnou, hrbolatou Geological Tour Road. Terén jako stvořený pro teréňáky. Podél cesty majestátně stojící Joshui a sem tam mohutné oblé, ohlazené balvany tvořící typickou “landscape” zdejšího parku. Jsme nuceni jet pomalu, abychom nevytřepali duši ze sebe a kolečka z minivena. Jsme ale ve svém živlu. Pouze Petra to přestalo bavit a raději vystoupil z auta. Usadil se na nedaleké skále a čekal, až pojedeme nazpátek. Dokodrcali jsme se až tam, kam jsme chtěli. Vybalili přenosnou lednici, vylezli na nedaleké balvany a bylo nám fajn. Z parku vyjíždíme po Quail Springs Rd. západním vjezdem. Dál po Twentynine Palms Highway přes Yucca Valley a Morongo Valley na naší desítku do India. V šest jsme přijeli, připravujeme večeři, podnikáme další nákupy a lebedíme si v jakusi.Dnes jsme najeli 312km.

Na dnes je vyhlášen sanitární den. Je to náš poslední den v Indiu. Zítra již odjíždíme. Je třeba si ho náležitě užít. Balíme všechna zavazadla, každý má jedno navíc, než s kterým přijel. Ale Ivan vede, ten má dvě. Navíc má celou sadu golfových holí, které se těžko někam nenápadně zabalí. Strašíme ho, že bude muset zaplatit na celnici tučné clo a že ten druhý kufr je navíc, nad limit, takže prostě smůla.

Ráno vyjíždíme již ve čtvrt na osm. Dnešní den je rezervovaný na Disneyland v LA. Opět nás čeká pěkný kus cesty. Mapama jsme dobře vybaveni od Bohmwaldů, takže Anahaim, kde se park nachází snad najdeme bez problémů.

Před LA vjíždíme na levý, rychlejší pruh, označený kosočtvercem. Na Carpools, jak tomu říkají, může najet auto, kde jsou minimálně dvě osoby v autě. Nutí tak ty, kdož jezdí do práce chovat se trochu ekonomicky a zmírňovat několikaset metrové šňůry aut ve špičce provozu.

Z několika stanovišť na parkovišti vyjíždí elektrické vláčky, které dovezou turisty až ke kasám, ke vchodu do parku. Do Disneylandu jsme žádnou slevu v novinách nenašli a tak platíme plnou cenu - 34 dolarů.

Vstupenka platí na celý den a veškeré atrakce jsou “zdarma”. Ocitáme se ve světě pohádek, dobrodružných plaveb, strašidelných zámků a závratných letů vesmírem. Dostáváme barevný plánek s podrobnou mapkou. Park je rozdělen na několik částí, kde je řada atrakcí, které jsou v plánku označeny různými symboly. S - znamená, že jsou otevřeny jen v určité dny či sezónním období. Autoznačka - upozorňuje na jisté nebezpečí pro nastávající matky, postižené a děti, které nedosahují předepsanou výšku. Sluníčko označuje atrakce, kde se používají zvláštní světelné efekty a mrkvička příležitost pro vegetariány, místo, kde se mohou najíst.

Vcházíme hlavním vchodem a nasedáme do vláčku - Disneyland Railroad na Main Street, USA. Objíždíme celý park po obvodě. V Adventureland projíždíme Grand Canyonem, hlasitě zde zpívají ptáci a z dálky už jsou slyšet druhohorní dinosauři pasoucí se na louce vzrostlých přesliček a kapraďorostů. Vše je v pohybu se zvukovými efekty. To je prostě Amerika. V New Orleans Square je zastávka, kde nasedají další turisté. Vláček se docela slušně plní.

V Critter Country je domek, kde si hrají medvědi a ze zastávky je vidět na Frontierland, ostrov, kolem kterého je živá lodní doprava. Táboří zde indiáni v Tee pee, opodál je hořící srub, vykolejený starý vlak. Mickeys Toontown je městem Myšáka Mikiho a dalších Disneyovských slavných postaviček. Okružka je zakončena průjezdem Tomorrowlandem, zemí budoucnosti s kosmickýma raketama, rychlodráhou a další.

Na Main Street, USA nasedáme do dalšího vozidla Horse-Dawn Streetcars, tentokrát taženého koňmi s kterým jsme se dovezli do Fantasylandu před Sleeping Beauty Castle.

Fronty jsou zde organizovány stejným způsobem jako v Universal studios. Lidí začíná přibývat, je vidět, že je sobota. Ocitli jsme se v pohádce o Sněhurce a sedmi trpaslících - Snow Whites Scary Adventures. Procházíme komnatami zámku, kde v jednotlivých vitrínách jsou instalovány výjevy z pohádky a otevřená obrovská kniha, kde se ti, kdož pohádku neznají, mohou seznámit s napínavým dějem.

Opodál nasedáme na houpací koníky velkého kolotoče - King Arthur Carrousel. Léša se nejprve zdráhal, že na koníka tedy ne, ale byl frontou doveden až na plochu, odkud nebylo úniku. Ivan stojí venku a fotí, dospělé děti.

Mad Tea Party, to bylo něco pro Ivana! Málem to nepřežil ve zdraví. Všichni čtyři jsme nasedli do jednoho obrovského čajového hrnku. Petr nás opustil již u kolotoče a chodil sám.

Hrála mírně krejzy muzika a hrnky se točily v několika úrovních. Jednak dokola na ploše, což jsme ovládat nemohly, ale uvnitř, kdo toho točení měl málo, byl volant, kterým se hrnek dal roztočit v jakém směru kdo chtěl. Neutuchajícím úsilím Leška jsme se dostali do značných obrátek. Kolem vidíme míhající, různobarevně pomalované hrnky. Po několika minutách vysedáme a ještě chvíli se s námi vše točí. Ivan začínal dostávat barvu do zelena. Prý jednosměrný pohyb není nic pro něho.

Z Fantasylandu jdeme do Tomorrowlandu na Tomorrowland Autopia - autodráhu. Je značena varovnou autoznačkou, ale kromě toho, že do vás občas někdo pořádně nabourá, se až zas tak nic moc neděje.

Zdlouhavou frontu procházíme u Space Mountain. Když jsme se konečně dostali do haly, kam přijížděly kosmické vláčky, došlo k poruše. Provoz byl zastaven. Kroky k nápravě jsou hned podnikány. Sledujme záchranné akce, které jsou směrovány pro ty, kteří zůstaly viset někde ve hvězdném temnu. Tentokrát opravdu čekáme a stojíme. Začínáme být trochu netrpělivý. Čas zprovoznění je stále odsouván. Asi po půl hodině se nakonec podařilo poslední vláček vysvobodit a s potleskem vjíždí do haly. Fronta se dala do pohybu a nasedáme trochu s rozpaky do sedadel. Pevně se přikurtováváme. Rozjíždíme se přímo kosmickou rychlostí, následují prudké zatáčky, propady dolů se značným přetížením. Hrůza!!! Stokrát horší než Back ToThe Future v Universal Studios. Zde se opravdu vlak řítí prostorem. Křečovitě se držím, raději nechci vidět nic a jediné, co si přeju, abychom přistáli. Už ani křičet se nedá, jaká je to hrůza. Tak na tohle mě opravdu už nikdo nedostane, ani kdyby mě platil. Mám pocit, že se neudržím a vylítnu z vozejku. Co se odehrávalo kolem, opravdu moc nevím. Jak muselo být těm, kteří zde uvízli v nějaké nepříjemné pozici, si nedovedu představit.

Tomorrowland ještě neopouštíme a jdeme na Star Tours. Z obdobného názvu se dá tušit něco podobného, co máme teď zasebou. Ve frontě postávají i děti, který dosahují předepsanou výšku a to mě přesvědčuje, že to musím taky vydržet. Nasedáme do prostorného auta, kde sedíme v několika řadách. Jsem značně uklidněna. Odtud snad nebudu moci nikam vypadnout. Proti předešlé atrakci je to opravdu jenom slabý odvar. S autem jsme na jednom místě, pouze se náležitě klepe, třese, zatáčí, naklání a brzdí. Něco jako Let do Budoucnosti. A na plátně se promítají scény, do kterých najíždíme.

Kolem zámku míříme do Frontierlandu. Zde jsme se svezli na horské dráze s vláčkem - Big Thunder Mountain Railroad. Další atrakce, kterou provází výskot a jásot. Ivan zapíná kameru a dokumentuje jízdu vlaku, kterému jakoby selhaly brzdy.

V přístavu zrovna kotví loď Mark Twain Riverboat, využíváme příležitosti a nastupujeme na palubu. Plavíme se kolem ostrova na řece, kde je značně živo. Je možné se povozit na nejrůznějších plavidlech - voru, kolesovém parníku, kajacích, gondolách a na pramičkách.

V Critter Country jdeme na Splash Mountain, další bláznivinu, silně se podobající Jurrasic Parku. Nasedne se do vydlabané klády stromu a šup po vodopádech dolů. Ale než k tomu dojde, provezou vás docela pohodově kolem nějaké párty na lodi, zpívajícího zajocha a dalších zvířátek. Volný pád z vodopádu je také dokumentován a kdo chce, může si koupit fotku s děsem v očích padajíc z výše.

Adventureland - pohodovkou bylo lezení ve stromu - Swiss Family Treehouse po schodech jsme se dostali do jednotlivých pater stromů, kde byly zařízené místnosti, ve kterých se bydlelo. Ani moc zájemců zde nebylo. Tato země dobrodružství nabízí totiž daleko jinačí vzrušení. Indiana Jones Adventure, byl z důvodu poruchy nejprve na čas zavřen, ale po zprovoznění bylo strašně moc lidí, což jsme vzdali, ale Lešek to absolvoval. Jednalo se taky o nějakou jízdu hrůzy po řece.

V Tomorrowlandu jsme nastoupili do Disneyland Monorail rychlovlak vedoucí do Disneyland Hotelu. Veze nás kolem obrovského parkoviště, které je snad do posledního místečka zaplněné. Je sobota a Amíci se přišli bavit. Park je na prasknutí. Na náš vkus až příliš živo a lidí. Je pozdní večer, ale stále ještě je co vidět. Za jeden den je nemyslitelné navštívit všechny atrakce.

Dále následuje projížďka žlutou ponorkou - Submarine Voyage. Zasedáme do těsné kajuty a kulatýma okýnkama pozorujeme život pod vodou. Plujeme kolem starého vraku lodě, pozůstatků antických staveb, vodních příšerek.

Maraton pokračuje. Docela volno je u Rocket Jets. Na řadu se dostáváme po chvilce. Ivan na nás čeká dole, tuší, že se bude opět jednat o jednosměrný pohyb, který není nic pro něho. S raketama vzlétáme do výše, ale našeho palubního kormidla nevyužíváme. Stačí nám to, co s námi dělají sami.

Pozdě v noci se dostáváme do Mickeys Toontownu. I přes pokročilou dobu je zde plno dětí. Rogers Rabbits Car Toon Spin, je vysloveně něco pro děti. S malýma autíčkama, které místo předních reflektorů mají velká, veselá kukadla se projíždí městečkem zajíce Rogerse. Oddychové svezení, trvající pouhých několik minut, kdy je pořád na co koukat.

Mickeys House and Meet Mickey to bylo něco. Vcházíme do domečku, přesně takového, jako je v Disneyovských groteskách. V předzahrádce pěstuje Myšák zeleninu, která roste přímo před očima. Ale nezbedný zajoch jí zase zpátky tahá pod zem.

V hale je hrající klavír, v obýváku vyzvánějí telefony a v kuchyni se v troubě peče výborný dort. I lednice je plná dobrot. V kině je možné se posadit a sledovat grotesky a jako na konec se vejde do místnosti, kde se setkáte přímo s Mikim. Podá vám ruku a můžete se u něho vyfotit. Myšák je ale dost malý k nám, nicméně se s ním fotíme i filmujeme. Milík lituje, že nemá svůj notýsek s razítkama pro unikátní autogram.

Jdeme na Gadgets Go Coaster, další horskou dráhu. Z fronty odcházím, mám dost těch šíleností a hororů a šla jsem se povozit po městečku Mikiho s Jolly Trolley. V pohodě se kolébala, cinkala na kolemjdoucí, paráda.

Míříme k Main Street, kde již začala v 10.45 p.m The Main Street Electrical Parade. Davy lidí postávají kolem chodníků a sledují průvod obrovských bohatě osvětlených figur - jsme v Americe, takže nesmí chybět dinosauři v životní velikosti, obrovské kočáry s koňským spřežením, andělé a plno dalších.

Na Fantasmic! Nighttime Spectacular začínající v 11p.m. jsme se ani nedostali. Před půl nocí opouštíme zcela zmožení park a jdeme do auta.

Dnes jsme najeli 476,8km.

Na lavicích v kempu, kde nebyl vůbec nikdo, vaříme snídani. Obcházíme okolí a zjišťujeme, že jsme u Rios - Caledonia Adobe, sto let starého zájezdního hostince, postaveného na staré misionářské cestě mezi San Franciskem a Los Angeles. Vše je zavřené, ale v kastlíku si bereme letáček, který nám osvětlil historii zdejšího místa. Hostinec byl postaven v roce 1846 Petronillo Riosem a od té doby sloužil postupně nejrůznějším účelům. Jako hotel a krčma, škola, továrna na výrobu matrací, obchod pro krejčí a na přelomu století byl obydlím rodiny Telford a Nygren.

Dnes jedeme na Monterey, poloostrov nacházející se 115 mílí jižně od SFO. Loni jsme zde sice byli, ale soukromou cestu 17 mile drive jsme zastihli již zavřenou a na akvárium nezbyl čas. Tak to jedeme napravit.

Odpoledne navštěvujeme Monterey Bay Aquarium. Pro nás suchozemský vnitrozemce, jedinečná příležitost nahlédnout do tajemného života mořských hlubin.

V hlavním podlaží jsme se zdrželi snad nejdéle. Sledujeme hravé kalifornské mořské vydry. Přímo se předvádějí. Potápějí se, vyhánějí pacičkami vodu z kožíšku, dělají kotrmelce, splývají na vodě. Velké akvárium přechází i do druhého poschodí, pozorovat je lze buď pod vodou nebo z úrovně vodní hladiny. O mořské vydry je opravdu zájem, zvláště děti je těžké od akvária odtrhnout. Čekáme i na krmení, kdy přišla cvičitelka, která nám řekla pár slov o jejich životě.

Atraktivní je pohled do The Great Tide Pool, přílivového a odlivového bazénku, kde jsou k vidění různobarevné hvězdice, přilepené na skalních stěnách a kamenech.

Nechce se nám vybalovat stany a platíme si v motelu jeden pokoj. Večer jsme provedli poslední balení a šli spát.

Dnes jsme najeli 454,6km.

Ráno přijíždíme do San Francisko. Jedeme kolem Bay bridge a Mosconow Center, kde jsme loni měli přes den zaparkované auto. Od centra to bylo přeci jenom trochu z ruky, takže jedeme dál.

Stačili jsme dojít do China town a zpět po dvou hodinách k autu. Nasedáme do auta a jedeme přeparkovat zpět k China town, kde jsme si dali oběd, prošli si pobřeží Fisherman Warf, okoukli obchody, zakoupili poslední suvenýry a v půl čtvrté jedeme s autem zpět k Lombart street a na letiště. Tentokrát půjčovnu nacházíme hladce, vyndáváme vše z auta, do kanceláře jdeme vyřídit formality a shuttle busem hurá na letiště. Mile jsme byli překvapeni, že i výdaje za opravu pneumatiky za dvacet dolarů jsme dostali zaplacené, bez jakýchkoli problémů, přímo na ruku. Dollar pořádá soutěž se stíracími losy, také dva dostáváme a máme štěstí, vyhráli jsme Free Upgrade při dalším půjčení. Kdoví, zda je budeme moci ještě využít.

Již potřetí jsme zavítali po revoluci za “velkou louži”, do světa snů a skutečností.

Během pěti týdnů jsme se ocitli na Alaska Hwy, ve volné přírodě kanadských lesů několikrát potkali medvědy, projížděli nejkrásnější národní parky “Canadien Rockies”. Na dosah ruky nám byl mohutný Columbia Icefield, obdivovali jsme tyrkysovou barvu ledovcových jezer, na hranicích nás zastihla sněhová vánice, projížděli jsme obávanou 93, nahlédli jsme do chřtánu sopečných kuželů a v úžase stanuli před severním okrajem Grand Canyonu. V Las Vegas jsme pokusili štěstí v hazardních hrách, v Údolí smrti zakusili nepředstavitelný žár nejníže položeného místa na západní polokouli a vylezli na nejvyšší horu US Mt. Whitney. Procházeli jsme oblastmi Coloradské a Mohavské poušti bez vody, lebedili si v pohodlí resortu Indio Palm Springs a dosyta vydováděli po Americku v zábavných parcích.

Domů si přivážíme plno zážitků a nových zkušeností. Touto cestou, se pouze utvrdilo naše přesvědčení, že Amerika je místem, kam se vždy budeme rádi vracet.