Vstáváme až za deset minut devět a v půl jedenácté odjíždíme po 111 do Palm Springs, velice pěkného turistického letoviska. Podél silnice rostou palmy a na ulicích pro zpříjemnění se z jednotlivých obchůdků rozprašuje vodní mlha.

Naše názory na užití volného času se různí a tak se rozdělujeme. Petr je pro chození po městě, já, Lešek, Ivan a Milík jedeme do Moorten's Botanical Garden. Jedná se o známou botanickou zahradou s více jak 3000 exempláři nejrůznějších kaktusů různého původu a velikosti. Jsou zde i menší skleníky, v kterých je pár ještě kvetoucích kaktusů. Nijak moc velká zahrada není a možná i trochu více péče by potřebovala. V klecích je k vidění i nějaká ta exotická havěť. Jak se dovídáme, jedná se o místo, kde se tradičně pořádají svatby. Ale na jaře je to tu asi daleko hezčí.

Po botanické zahradě se opět diferencujeme. Já s Leškem jedeme do Indian Canyons, Milík drží partu s Ivanem, který chtěl chodit po městě.

Při vstupu do kaňonu je malý obchůdek se suvenýry, kde byl volně k dispozici turistům kanystr s pitnou vodou. Vedle je kasička na “donation”.

Dnes jsme najeli 134,4km

Dnes vstáváme brzy. Již v půl deváté odjíždíme do San Diega k pobřeží Pacifiku, k hranicím Mexika. Jedeme po 111 a zdoláváme značný výškový rozdíl. Naskýtají se kouzelné výhledy do údolí Palm Springs. Vše je jako na dlani.

V jedenáct hodin jsme ve městě. Mapu nemáme a tak jsme přivítali značenou Scenic Drive. Kam nás dovede, jsme neměli tušení. Jedeme po Shelter Island drive, u přístavu stavíme a procházíme se chvilku. Odtud jedeme přímo na Sea World. Jedná se o jedinečnou atrakci. Parkujeme za 5 dolarů na obrovském parkovišti a u pokladen získáváme slevu pro každého na kupónek, který jsme našli v novinách. Sleva není špatná, 3,5 dolarů na osobu, ale i tak stále platíme tučné vstupné - 27,45 dolarů na osobu. Snad to ani nepřepočítáváme na koruny.

Se vstupenkou dostáváme plánek všech atrakcí. Přijíždíme kolem poledního a v plánku máme zaznamenány aktuálně nejbližší časy začátku jednotlivých představení. S čím jsme ale nepočítali, že bude otevřeno pouze do šesti. Máme tedy do poklusu, abychom vše zvládli.

Jako první absolvujeme představení kosatek - Shamu Show. “Killer whales” tak jsou označovány bíločerné velryby, které vypadají docela přátelsky. Kolem bazénů je obrovské hlediště, jako na stadionu. Prvních několik řad je označeno jako “wett area”. Během představení zjišťujeme, proč tomu tak je. Kromě krkolomných obdivuhodných kousků, které velryby předvádí je i cílené zlití prvních řad v hledišti. Velryby skáčí placáky v těsné blízkosti okraje proskleného bazénu a vyšplouchnou tak pořádnou vlnu přímo na diváky. S oblibou jsou první řady obsazovány dětmi, které sprchu kvitují s pokřikem. To, že jsou zlité nevadí, v místním klimatu, jsou hned suchý.

Odtud podle “Time table” spěcháme na další představení ptáků - Bird Show. Byla to trochu oddychovka. Divákům žádné nebezpečí nehrozilo. Vrcholovým číslem byl let obrovského orla, který byl vypuštěn z několikaset metrové výše. Obrovskou rychlostí se spustil dolů, přímo na ruku cvičitele, v které držel kořist. Po pódiu chodili ladně dlouhonozí, chocholatí ptáci jako pejskové za cvičitelkou, papoušci předváděli, že umí nejenom mluvit, ale i zpívat.

S netrpělivostí spěcháme k delfínům - Dolphin Show, tam za několik minut začíná další show. Po začátku nikoho nepustí, musí se přijít včas. Bazén je trochu menší než u kosatek. Několik trenérů představuje všechny účinkující. Mezi delfíny je i černá velryba.

Na pódium je pozvána malá, roztomilá holčička. Dostala obrovské holínky, které jí byly daleko nad kolena a těžko se v nich mohla pohybovat. Cvičitelka zavolala jednoho  delfína a ptala se holčičky, zda se chce na něm povozit. Odvážně přikývla. Rodičům se ale takové dobrodružství nelíbí a projížďku odkládají, ale může se dotknout delfína, který na její popud projede kolem celého bazénu. Nahýbá se nad delfína a na bříšku nahmátla správné místo. Povedlo se, a delfín se dává do pohybu. Situaci chtějí vyfotit i její rodiče, kteří stojí a sledují vše opodál. Pán se naklání, aby vyfotil holčičku s delfínem a najednou před zraky celého obecenstva, padá do bazénu s delfíny a velrybou. Nastává zmatek. Ještě že umí plavat. Cvičitelé ho uklidňují, “delfín vás vytáhne”. Nic vám neudělají, nebojte se . Vše v hledišti najednou ztichlo a sledujeme se zatajeným dechem, co bude dál. Jeden z delfínů podle pokynů opravdu připlouvá k pánovi a snaží se ho čumákem tlačit před sebou. Moc se to nedaří, pán padá, ale delfín to zkouší znova. Nakonec je vyvržen úspěšně na břeh. Všichni si oddychli. Představení pokračuje dál. Následuje několik společných skoků delfínů, obratů a co opět nechybělo - zlití obecenstva v prvních řadách. Zdá se, že je to zdejší oblíbená zábava.

Kromě představení absolvujeme návštěvu několika akvárií s mořskýma potvůrkama, ale i s hrůzostrašnými žraloky- Shark Encounter. Ty je možné pozorovat nejenom seshora z vodní hladiny, ale i skrz skleněnou průhlednou stěnu akvária. Raritou je tunel s pojízdnou plošinkou, který vede akváriem. Stěna tunelu je vlastně stěnou akvária, takže nad hlavou a všude kolem plují žraloci, jste jakoby v zajetí žraločího hejna. Hlavně aby se nerozzuřili a neprorazili skleněnou stěnu, to by asi nebylo nic příjemného. Působí to trochu stísněně a tak raději jdeme nad hladinu na další představení lachtanů - Sea Lion and Otter Show.

Lachtani, mrož, nějaká nezbedná lasička a trenér předvedli celé divadelní představení odehrávající se na pustém ostrově. Lachtani jsou velice šikovní a hraví tvorové. Naučili se přeskakovat překážky s míčkem na špičce nosu, plácat předníma ploutvema a projevovat tak povděk obecenstvu, tančit a točit se na zadních ploutvích. Největší pozdvížo způsobil mrož, který si do huby nabíral vodu z bazénu a plival jí do obecenstva. Nebyla to moc příjemná sprcha, ale sedat si do wet arei je prostě risk v každém případě.

Zvládáme další představení - Window to the Sea, kde nám promítli film o podmořském výzkumu.

Kromě pravidelných představení se zvířaty je zde řada dalších pavilonů. Krásný byli tučňáci - Penguine Encounter. V jednom z pavilonů mají vystavěné své vlastní prostředí. Turisté jsou na pohyblivých plošinkách vozeni kolem velkých prosklených stěn, které umožňují nahlédnout do života těchto roztomilých zvířátek. Ani nevědí, jaké je venku vedro. Jsou v silně chlazených prostorách s ledem a ledovou vodou.

Zdaleka ne vše stíháme projít. Petr se nechal vyvést rozhlednou Skytower do výšky, odkud pořídil video dokument i pro nás. My jsme ještě na závěr šli znovu na poslední představení kosatek ve čtvrt na šest. V areálu je plno suvenýrových obchůdků, kde se jen těžko odolává koupi nějakého plyšového zvířátka na památku.

Dnes jsme najeli 481km.

Dnes je oddychový den. Ráno pozvolna vstáváme, snídáme a v jedenáct vyjíždíme k Salton Sea, ale bez Petra, ten to vzdal. Jedná se o vnitrozemské moře, kde i zimní teploty dosahují 70-80^oF. Je zde více jak 350 druhů ptáků a někdy jich může být najednou i na 4 miliony.

Jedeme nejprve po jeho východním pobřeží. Hledáme vhodné pláže, kde bychom se mohli vykoupat. Dle informačních letáčků je zde na 1000 kempovacích míst a několik pláží. Ale vše je opuštěné, nikde ani živáčka. Je neúnosné vedro, připadá nám to trochu jako v údolí smrti. Nacházíme se v úrovni 70 m pod hladinou moře. Celá obrovská plocha jezera zaujímá 380mílí².

Naše naděje na pohodový den u vody s koupáním se postupně rozplývá. I na západní straně je vše opuštěné. Zajíždíme ke břehu, v dálce vidíme pelikány, volavky a při břehu si to kráčí dlouhonohé, dlouhozobé pisily. Na břehu je tisíce vysušených, smradlavých, uhynulých ryb. Salinita jezera se stále zvyšuje a dochází tak k jejich úhynu. Salton Sea je asi o 30% slanější než Pacifik. Je nám jasné, že v tomto se opravdu koupat nedá. Možná, že pro nadšené ornitology je to pravé místo.Trochu zklamaní nasedáme do auta a hurá do čistého bazénku a jakusi.

Odpoledne jedeme opět do města na průzkum zdejších obchoďáků. Objevujeme výhodné koupě obuvi. Pokud se koupí dvoje, další jsou zadarmo. Skvělá taktika, které se jen těžko nepodlehne. Petr využívá nepřeberné nabídky v jeho velikostech. Každý si neseme několik krabic. Plníme minivan, ale kam to všechno zabalíme, až poletíme domů, to nevíme. Pamatujeme už i na vánoční dárky. Lešek koupil obrovské auto, Ivan sadu golfových holí, já s Milíkem nepostradatelné blbosti na výzdobu vánočního stolu a kuchyně. To, že se bude muset koupit nový kufr nebo cestovní taška je jasné. Hlavně aby jsme neměli nad limit a vzali vše na letišti.

Večer připravujeme večeři a jdeme opět do bazénu a jakusi. Je vlastně již říjen a my si tu lebedíme v horku u bazénu. Tak trochu škodolibě si říkáme jak je už asi blbě v Praze - prší a je zima Jdeme brzy spát, ráno musíme brzy vstávat.

Dnes jsme najeli 294,2km.

Ráno vyjíždíme již v sedm hodin. Jedeme do LA, do jedné z největších atrakcí Hollywoodu - Universal Studios.

Nasedáme s důvěrou do vláčku, kolem kterého prochází “Hermen” jedna z postav amerického seriálu. Má hranatou hlavu s pořádnou, na hrubo sešitou jizvou. Lešek seděl na kraji vláčku a kolem jdoucí Hermen se mu odvážil se vší vážností klepnou do kšiltovky. Kromě Leška to asi pobavilo všechny.

Vyjíždíme, před námi je řada studií, obrovitých hangárů, kde se třeba zrovna teď něco filmuje. Projíždíme městečkem, které posloužilo při natáčení nejednoho filmu. Nacházíme se na náměstí s věžními hodinami, známé z filmu “Back To The Future” - “Návrat do budoucnosti”.

Míjíme i řadu auťáků, které byly použity v nejrůznějších filmech. Ani vše nestačíme zaregistrovat a už jedeme kolem jeskyně Flinstonů. Opodál se na nás valila voda z protržené vodní hráze. Ničivá síla vyvrátila stromy a jen tak tak jsme stačili ujet před tím, aby nesmetla i nás. Ohlížím se za sebe a vidím, jak se povalené stromy opět narovnávají a vše se dává do původního stavu pro další projíždějící vláčky. Jedeme přes most, který se za námi propadl - hrůza.

Před námi se otevírají dveře hangáru a vjíždíme dovnitř. V temnu noci probíhá pátrací akce helikoptéry, která v zápětí havaruje, poplašné sirény houkají. Objevili jsme se přímo v ději nejznámějšího filmu King Kong. Mohutná gorila vysoká 30 feetů, za hrozivého řevu se vrhla na náš vláček a začala jím lomcovat. Tlamu příšery máme přímo před sebou. Děs a hrůza a při tom všem se snažíme i něco natočit s kamerou. Naprogramovaný stres pokračuje dál, vjíždíme do metra, kde nás zastihlo zemětřesení o síle přinejmenším 8,3 Richterovi stupnice. Držíme se pevně a nedokážeme se ubránit hlasitých projevů. Elektrické vedení zkratuje, voda se valí přímo na nás, poráží vše co je jí v cestě, hroutí se perony, rozpadají se na kusy. Říkáme si, vždyť je to jen tak, nic se nám přece nemůže stát.

Že cesta vláčkem se změní v jízdu hrůzy jsme nečekali. Dovršením všeho jsme vjeli do laviny, v které se vše točilo a málem jsme nevěděli, kde nám stojí hlava. I to jsme ve zdraví přežili. Jedeme kolem vody, kde najednou zmizel v poklidu sedící rybář na pramičce. O to se postaral žralok, který, jak se dalo očekávat se vrhne i na nás. Jsme ve střehu a pozorujeme, kde se objeví, kdy zaútočí. Zcela neočekávaně ale vybouchly barely s benzinem, které byly na molu těsně u našeho projíždějícího vláčku. Objevil se i žralok, který nám ukázal svou strašidelnou  otevřenou tlamu.

S úlevou opouštíme poznávací projížďku a jdeme na představení Flinstounů - The Flinstones Show, které bylo opravdovou oddychovkou. Pravé Americké kabaretní show rodinky z doby kamenné. Ale i zde se příchozí mamut postaral o vzrůšo mezi obecenstvem. V chobotu měl dostatek natažené vody a dál se snad není třeba ani moc rozepisovat. Petr nevydržel do konce a odešel, my jsme to vydrželi, ale po druhý to mít nemusíme.

V půl jedné probíhá The Wild, Wild, Wild West Stunt Show - přestřelky kovbojů, rvačky, nadávky, triky, kaskadérské kousky, řvaní, kopání a plno sprostých slov. Vzájemně se háží do studní a nakonec se saloon zhroutí a většina je postřílena. Tak to je možné vidět taky asi jenom jednou.

WaterWorld - přehlídka pyrotechnického umění je působivá zvláště večer. Vcházíme podivně oplechovanými prostorami na jeviště, kterým je vodní plocha. Sedáme do hlediště, kde se před začátkem o nás starají nějací dle vzhledu grázlové, kteří nás učí řvát v ten pravý okamžik. Když se jim něco nelíbí, neváhají nabrat plný džber vody a chlístnout ho celý do obecenstva. Trochu svérázné. Jedná se o velkou akční bitvu na moři s těmi, kteří vědí, kde se nachází poslední kousek suché země na naší planetě. Jezdí se zde neuvěřitelnou rychlostí na vodních skútrech, explodují obrovské barely hořlavin, stříkají vodní děla. Co překvapí snad i nejotrlejší diváky je náhlé přistání hořícího letadla přímo na hladinu, těsně před obecenstvem, které nakonec vybouchne. I když sedíme asi v osmé řadě, pocítili jsme neuvěřitelný žár při jeho výbuchu. Celé show trvá asi 15 minut, většina z nás je mokrých a spokojených.

Back to the Future, the Ride - procházíme mezi lany a nejrůznějšími chodbami a komnatami, kde je stále na co se dívat a tak ani nevnímáme, že jsme vlastně v nějaké frontě. V poslední štaci nás po šesti umístí do laboratoří šíleného pana profesora. Odtud již není úniku a po chvilce nasedáme do automobilu, přesně takovém jako ve filmu. Startujeme s ním na bláznivou projížďku. Vrážíme do věžních hodin, z kterých se začnou na nás sypat ozubená kola, vjíždíme do chřtánu hrůzostrašné příšery a jedeme jejími útrobami. Brzda, plyn, přetížení, zrychlení. Většinu cesty mám strachy zavřené oči, raději nic nechci vidět. Sedím, řvu a křečovitě se držím. Byl to neskutečný zážitek, ale kluci z toho měli asi více, pobavila je nejenom jízda ale prý i to, jak jsem vřískala. Nevím, co tomu řeknou zítra moje hlasivky, ale teď něco poklidnějšího. Oprávněně je tato atrakce označena dvěma křížky.

Proskleným tunelem sjíždíme po pohyblivých schodech dolů, do nižšího patra, kde se nachází Jurassic Park. Nasedáme do žlutých člunů, s kterými projíždíme po říčce protékající druhohorním pralesem, hraje poklidná musika z filmu, kolem 65 milionů let staré příšery, projíždí se jeskyní kolem vodopádů, ale pak přijde hrůza, kdy si přejete, aby to bylo jenom ve filmu. Vjíždíme do strmého tunelu, kde blikají pouze nouzová světla. Ze tmy se vynořují další nejrůznější druhy saurů, řvou, ječí, napětí stoupá. Také člun dosahuje vrcholu, z kterého je rázem spuštěn přímo vertikálně. Člun se řítí z výšky 84 stop. Pád je zakončen pádem do vody, mohutná vodní sprcha zasáhne každého, je jedno, kde sedí. Vše co trvá pouhých několik vteřin se zdá jako nekonečné. Jsme mokrý - durch, stres a následné uvolnění působí jako droga a jdeme ještě jednou. Pád člunu z výšky je nafotografován a kdo chce, může si ji za náležitý obnos koupit. Nás napadlo jiné řešení. Rozdělíme se, jeden bude čekat na můstku, odkud je docela dobrý výhled na dopadající člun a uděláme si fotografii vlastní. Několikrát se ještě střídáme, já a Milík jdeme celkem asi třikrát a kluci daleko vícekrát.

Moc velká pohodovka to ale po bláznivé jízdě v automobilu nebyla. Jsme zvědaví co nás bude čekat v Backdraft. Zavřeli nás do haly, kde stojíme na kovových plošinách. Zde jsme svědky toho, jak se ve filmu zakládá oheň. Zuřící, horké plameny šlehají, vybuchují barely hořlavin, zní několikeré sirény, padají rozžhavené trámy, teplota se stává pomalu neúnosná. Máme pocit, že se zachvíli musí vše roztavit, že budeme pohlceni plameny i my. I plošina se s námi najednou propadá, ještě že se držíme zábradlí.

Opravdovým pohlazením na duši je projížďka hvězdným nebem k planetě E.T. Nahlásíte při vstupu své jméno a dostanete kartu, na kterou je vám dovoleno si zasednout na kolo s kterým se vydáte na hvězdný let. Pocítíte chlad a vítr hvězdných výšin, jste v objetí zářících galaxií a pod vámi je vidět osvětlené město LA plné neonů. Planeta minozenšťana E.T. je veselá. Všude samé prapodivné, zpívající a hrající kytky roztodivných tvarů a barev. V dálce vás táhlým hlasem volá E.T. a na rozloučenou každého osobně E.T. při odjezdu pozdraví.

Beetlejuice Show - na pódiu vystupují cvičená zvířata - psi, kočky papoušci, ale největší oblibě se těší bernardýn ze známého filmu Beethoven.

Na závěr jdeme ještě jednou na bláznivou jízdu s profesorem do budoucnosti. Byť jsem si říkala, že už mě sem nikdo nedostane, nechala jsem se ukecat. Kluci chtěli slyšet ještě jednou můj řev hrůzy. Tentokrát jsem ale věděla, že auto vlastně stojí na místě, jen se správným směrem nahýbá, cloumá, přesně podle toho, co se odehrává na obrovském širokoúhlém plátně před námi. Trochu mě to uklidnilo a tak i chvilkama trochu koukám, co se vlastně děje.

V pozdním večeru jedeme na Hollywood boulevar. Procházíme otevřené obchody a sháníme vhodnou tašku nebo kufr na hromadící se zásoby. Ivan nakonec kupuje od Vietnamců levný kufr a já s Milíkem T- trička a pár pohledů na památku. Hledáme chodník před starým čínským divadlem, kde jsou vsazeny betonové desky se jmény slavných spolu s otisky bot, rukou a jejich podpisy. Eddie Murphie, John Travolta, Sylvestor Stallone a řada dalších. Je šero a moc nevidíme.

Dnes jsme najeli 460,8km