Stručně o letošním
cíli (3) - Kyperské dějiny ve zkratce (5) - Kypr spirituální (6)
~
Pokud jde o vlastní cíl
dovolené v roce 2003, rozhodli jsme se po krátkém zaváhání dále pokračovat
v poznávání řeckého prostředí. V předcházejících dvou pobytech jsme
věnovali nejprve pozornost ostrovu Krétě jako nejjižnější cílové oblasti a
v následujícím roce ostrovu Korfu, který leží na opačném konci a patří
k nejsevernější části země, na úrovni Albánie. V tomto roce jsme si
nakonec zvolili navštívit nejvzdálenější jihovýchod s řecky mluvícím
obyvatelstvem. Rozhodli jsme se tudíž pro ostrov Kypr, na němž se evropské
Řecko dotýká asijského Turecka.
Stručně o letošním
cíli
Kypr je nejteplejší
řeckou oblastí a proto jsme si mohli dovolit znovu posunout „letní dovolenou“
až doprostřed našeho podzimu a pokusit se tak ubrat často z nepříjemných
domácích předdušičkových dnů. Naposled si užít teplého sluníčka
na prohřáté písečné pláži a osvěžit se s dosud nevychladlým středozemním
mořem.
Kam jsme se to vlastně vypravili? Kypr, řecky Kypros,
anglicky Cyprus patří etnograficky z větší části k Řecku, ale také k
Turecku. Úředně tam je v této době pouze jedna Kyperská republika – řecky Kypriaki Dimokratia a turecky Kibris
Cumhuriyeti. Politicky jde však o ostrovní stát ve východním Středomoří u
jižního pobřeží Turecka, který je od roku 1975 rozdělen na severní tureckou a
jižní řeckou část. Časové pásmo se značí GMT + 2 hod., což znamená, že budeme
vstávat o hodinu dříve. Rozloha celého ostrova je 9251 km2 a z toho
turecká část zaujímá 3355 km2. Obyvatel tu žije 820000 a z toho 200000 v turecké části;
hustota zalidnění je 89 obyv./km2 a roční přírůstek počtu obyvatel
je 1,7 %. Hlavním městem je Nikósie
(anglicky Nicosia, řecky Levkosia a turecky Lefkoşa), která má celkem 234 000
obyvatel, ale prochází jí hranice rozdělující Kypr na řeckou a tureckou
část. Celý ostrov administrativně
sestává ze 6 distriktů. Měnou je kyperská libra (CYP) = 100 centů, úředními jazyky jsou řečtina a turečtina.
Pro nás je zajímavé, že státním svátkem je podobně jako u nás 28. říjen,
slavený jako Řecký národní den.
Kypr je po Sicílii a Sardinii třetím největším ostrovem ve
Středozemním moři. Geologicky je ostrovní masiv součástí horské soustavy Tauru
(turecky Toros) a je vlastně zbytkem ponořené pevniny. Mezi dvěma rovnoběžnými
horskými pásmy je úrodná nížina Messaria. Severní horské vápencové pásmo
Pentadaktylos (Kyrenia) se příkře zdvihá přes 1000 m nad mořem (Kyparisso 1023
m) a vytváří na východě úzký poloostrov Karpasia. V jižní části ostrova je
plošně rozsáhlejší a také vyšší pohoří Troodos složené z vulkanických hornin, s
vrcholovou skupinou Olympos (1952 m). Podnebí ostrova má ve srovnání s
ostatními středomořskými ostrovy kontinentální rysy. Vyznačuje se značnými rozdíly
mezi horkým létem a poměrně studenou zimou. Průměrná lednová teplota ve
vnitrozemské Nikósii je 10 °C, červencová 28 °C a nejvyšší vrcholy ostrova jsou
v zimě pokryty sněhem.
Čtyři pětiny všeho obyvatelstva tvoří Řekové, necelou pětinu
Turci. Jsou tam menšiny Arménů a Libanonců a také britských státních
příslušníků. Uprostřed 70. let, když došlo k rozdělení na řeckou a
tureckou oblast, docházelo současně k významným změnám v osídlení. Nastávalo
dobrovolné přesídlování, útěk i nucené vyhnání. Od té doby se Turci soustřeďují
na severu a Řekové na jihu. Při těchto změnách bylo dodatečně ještě usídleno
60000–80000 Turků na sever ostrova z území Turecka. Řečtí Kypřané jsou vesměs
řecko-ortodoxního vyznání, turečtí Kypřané jsou sunnité. Ti představují větší část muslimů (asi 90 %), kteří na
rozdíl od menšinových šíitů uznávají
tradici a právní systém, které se ustavily v islámském státním společenství.
Jsou tam i skupiny arménských křesťanů, maronitů a židů.
Podle ještě stále formálně platné ústavy z roku 1960 by měl
být Kypr nezávislou republikou (prezidentskou demokracií), jejíž bezpečnost
zaručují společně Velká Británie, Řecko a Turecko. Ve skutečnosti však od roku
1974 turecká národnostní oblast na severu neuznává řeckou hlavu státu. Od 1983
byl vyhlášen „Federativní turecký kyperský stát“ uznaný jen Tureckem a země je
fakticky rozdělena. Také hlavní město Nikósie
je rozděleno na dvě části oddělené drátěnými překážkami, konečné právní
rozhodnutí ke stávajícímu stavu však dosud chybí.
Po rozdělení ostrova se hospodářství v obou částech rozvíjí zcela rozdílně. Na severu jsou nejlepší zemědělské oblasti a velká část průmyslu, bez turecké pomoci by však tato část nebyla životaschopná. Na jihu jsou průmyslový sektor i cizinecký ruch silně podporovány a důchod na obyvatele je tam několikanásobně vyšší než v tureckém území. Před rozdělením byla většina hotelů v turecké oblasti, nyní však existují na jihu nová střediska zvláště v okolí Limassolu (řecky Lemesos), Larnaky a Pafosu.
Politické rozdělení způsobilo i změny v dopravní síti. Obě části ostrova mají dobře vybudované silnice, ty však nemají mezi sebou téměř žádné spojení. Síť nových silnic a dálnic v celkové délce 10415 km křižuje řeckou část ostrova a spojuje všechna turisticky významná místa. Kypr nemá vlastně železnici, neboť malé železnice provozují jen důlní společnosti. A tak se Kypřané přepravují vlastními automobily. V mnoha rodinách mají víc než jedno auto, což je znát v ranních a odpoledních špičkách všedního dne. Návštěvníci ostrova si mohou auto pronajmout na mnoha místech.
Nejdůležitější přístavy Kyperské republiky jsou na severu Famagusta (řecky Ammochostos) a na jihu Limassol, Larnaka a Pafos. Obchodní loďstvo registruje 1469 lodí, z toho pro osobní přepravu funguje kolem 20 plavidel. Několik turistických křižníků obstarává populární přepravu z Kypru do Egypta a Izraele. Na Kypru je kolem patnácti letišť ale protože v hlavním městě Nicosii je od 1974 uzavřeno, byla v řecké části vybudována další mezinárodní letiště Larnaka a Pafos. Za vstupní vzdušnou bránu na ostrov se uvádí Larnaka.
Dnešní Kypr překvapí svými kontrasty. Na jedné straně jsou bezvadně vybudované a fungující služby cestovního ruchu, bankovnictví a další, na straně druhé se pečlivě dodržují tradice a zvyky. Místní lidé jsou především pyšní na své kostely a kláštery, které ukrývají kulturní poklady nevyčíslitelných hodnot.
Návštěvníci jsou obecně lákáni přírodou ostrova, který místní obyvatelé nazývají zeleným. Upozorňuje se na vůni a pestrost akátů, jalovců, fenyklu, divokých mečíků a množství orchidejí, na svěží stíny pinií, olivovníků, mandloní a vzácných cedrů. Hosty přitahuje zdravé podnebí dané polohou, 300 slunečných dnů v roce a přívětivost obyvatel. Rekreační střediska jsou ovšem umístěna na mořském pobřeží, kde jsou v blízkosti hotelových komplexů nádherné písčité pláže pro báječné koupání v křišťálově průzračném moři. Při výletech po pobřeží se najdou nejen další půvabné plážičky ale i romantické divoké útesy. Dalším cílem výletů je hornaté vnitrozemí, přístupné po panoramatických silničkách, kolem náhorních plošin s vinohrady, údolími s třešňovými sady. Cesty vedou borovými lesy a horskými vesničkami s vlastním rytmem života až k vrcholkům. Je tam dobrá příležitost pro cykloturistiku. Dnes se turistický ruch soustřeďuje zejména do oblasti měst Agia Napa, Limassol, Larnaka a Paphos, kde kyperští Řekové vybudovali moderní turistické komplexy. Pokud se hledají relativně nedotčená místa, je možno zamířit na západ a na východ ostrova.
Kyperské dějiny ve
zkratce
Ostrov byl od starověku pro svou strategicky významnou polohu předmětem zájmu okolních říší a později i novodobých světových velmocí. První doklady osídlení jsou velmi dávné a nachází se již kolem roku 6000. Dobou bronzovou (2300-1050) se začínají projevovat kulturní a politický vlivy přicházející ze Sýrie a Anatolie, tj. od jižní části současného Turecka. Díky nalezištím mědi se Kypr velmi brzy dostal do kontaktu s předoasijskými kulturami a jeho strategická poloha vedla k častému střídání vládců.
V době 1500-1100 se zmiňuje tzv. Achajská kolonizace, která přináší na Kypr mykénskou kulturu. Achajové jsou vlastně homérským názvem pro Řeky z doby trójských válek a byli prvními Indoevropany na Balkánském poloostrově. Na ostrově vládli kolem 1400 před Kristem a tehdy byl Kypr místem obchodní výměny mezi Západem a Východem. Po nich přicházeli Foiničané, Asyřané, Egypťané a Peršané. Doba asyrského a egyptského vládnutí se datuje 800-700 a po ní následuje 600-300 perská nadvláda. Perská říše byla obrovskou státní formací, která sahala v době největšího rozmachu od Středomoří a Perského zálivu po Kaspické moře a středoasijské stepy. Perští králové byli pokládáni za řecké národní nepřátele. Pro řecké ostrovany to byla doba velmi těžká a zaznamenává se několik pokusů Athén osvobodit Kypr i několik potlačených povstání na ostrově. V letech 333-323 se stal Kypr součástí říše Alexandra Velikého a později na určitou dobu (294-58) patřil Ptolemaiovcům, tj. egyptské dynastii makedonského původu.
V roce 58 před Kristem se ostrov stal římskou provincií a v prvním století našeho letopočtu byl cílem apoštolských cest při šíření křesťanství. Po Římanech se Kypr v období (395–1191) stal součástí byzantské říše (východořímské říše) s hlavním městem Konstantinopol (Cařihrad). Po určitou dobu (648–965) byl také ovládán Araby.
V roce 1192 Kypr obsadili křižáci a jako Kyperské království přetrvával do roku 1489, kdy se stal benátskou državou až do roku 1571. Od té doby byl ostrov na dlouhou dobu ovládnut Turky v rámci tzv. Osmanské říše a stal se jedním z tureckých pašalíků. (Paša byl nejvyšší titul ve vojenské a civilní správě.) Na ostrově probíhala v letech 1764, 1804, 1821 jednotlivá protiturecká povstání. Odpor původních řeckých obyvatel Kypru proti staletí trvající turecké nadvládě vyvrcholil v 19.st. v hnutí enosis žádajícím připojeni ostrova k Řecku. Po rusko-turecké válce (1878) byl ostrov okupován Velkou Británií, formálně však zůstal součástí Osmanské říše.
Roku 1914 byl připojen k britskému impériu, 1925 přijal Statut britské korunní kolonie a tím se stal významnou britskou vojenskou základnou. Od 30. let pokračovalo působení hnutí enosis za připojení k Řecku. Roku 1936 bylo protibritské povstání potlačeno, ale v letech 1940-1950 odboj zesílil. V roce 1959 probíhalo jednání zástupců Velké Británie, Řecka, Turecka, kyperských Řeků a Turků o samostatnosti Kypru. Byly uzavřeny dohody, jež se staly právním základem nezávislého kyperského státu. Zakazovaly připojení ostrova k Řecku či Turecku a zajišťovaly práva turecké menšině. V roce 1960 byla vyhlášena nezávislost, (při ponechání Britských vojenských základen na ostrově), Kypr byl přijat za člena OSN a o rok později se stal členem britského Společenství. V letech 1960 - 1977 byl prezidentem arcibiskup Makarios III.
Po prohlášení nezávislosti se zostřily rozpory mezi řeckým a tureckým obyvatelstvem, nacionální antagonismus se vystupňoval a několikrát přerostl v ozbrojený konflikt. Napětí pokračovalo i v sedmdesátých letech a vyvrcholilo pučem řeckých důstojníků (1.7.1974) vedoucím k sesazení prezidenta Makariose. Turecké jednotky okupovaly asi 40% území ostrova a po delším jednání byl (1975) ustaven separatistický Federativní turecký kyperský stát a jeho prezident Denktaş vyhlásil (1983) protiprávně Severokyperskou tureckou republiku, kterou však žádný stát kromě Turecka neuznal. Obě národnostní části ostrova jsou dodnes zcela odděleny bez vzájemné komunikace. Kypr je rozdělen na dvě uzavřené oblasti oddělené tzv. zelenou linií a opakované pokusy o politické řešení ztroskotávají. V letošním roce na jaře se řešení kyperské otázky dostalo na pořad dne v souvislosti s přijímáním nových zemí do Evropské unie. Snaha OSN o znovu sjednocení obou kyperských států vrcholící na začátku března opět neuspěla, takže možná do EU bude moci vstoupit pouze Kyperská republika a stát kyperských Turků zůstane za branami unie.
Kypr spirituální
Neměli jsme v úmyslu věnovat pozornost současným antagonistickým řecko-tureckým vztahům. My jsme si vybrali letošní ostrov nejen k rekreaci, ale také k dalšímu poznávání minulých i současných duchovních rysů řeckého národa. Celý Kypr je místem, kde se nejprve po staletí vyskytovalo antické pohanství a po něm prvotní křesťanství. Ve starověku tu bylo uctíváno tehdejší pohanské božstvo a připomíná se, že právě zde se podle velkého básníka Homéra zrodila z mořské pěny mýtická bohyně Afrodité, tj. římská Venuše. Stalo se to prý nedaleko Pafosu (Paphos), jednoho z historických hlavních měst ostrova, u místa Petra tou Romiou (Řekova skála). Znovu se mi tak připomínají léta gymnasia, která se snažila nasměrovat náš život nejen do římského a řeckého světa obecné prózy ale často především do bájné poesie antické mythologie.
Zdá se mi však, že s odezněním éry antiky byla poněkud menší pozornost na naší střední škole věnována řeckému prostředí a jeho úloze, jakou bezesporu hrálo při nástupu křesťanství. Během přípravy na návštěvu Kypru jsem poznával, že starobylé hlavní město Pafos i celá další ostrovní země ohromuje dnešní návštěvníky nejen římskou mozaikou, ale hlavně řadou kostelů z raného křesťanství, byzantskými kostelíky a křižáckými hrady. Na Kypru je možno se v připomínkách dalších století pak setkávat nejen pouze s křesťanstvím ale i s jeho konfrontací s islámskou vírou; jsou tam stále žijící mešity a muslimské kláštery.
Již v minulých
pobytech na Krétě a Korfu jsme si všímali, jak první výpravy Kristových
apoštolů, směřující do Evropy, procházely řeckým prostředím. Při pobývání na
Kypru jsme se nyní měli seznámit s vlastní vstupní branou, kterou prošlo
misijní působení na své první cestě z Jeruzaléma a z předoasijských zemí
do Řecka, do Říma a dále do Evropy.
Hlavním dokumentem
k této době je kniha Nového zákona známá jako Skutky apoštolské, v níže je vedoucí postavou svatý Pavel -
hlavní osobnost v šíření prvotního křesťanství. Podnikl celkem tři velké
misijní cesty, z nichž první vedla již v roce 45 na Kypr. Za
zakladatele Kristovy církve na ostrově je však považován společník Pavlův,
Barnabáš z kyperské Salamíny, který před tím nahradil zrádce Jidáše Iškariotského
na místě dvanáctého apoštola. O něm se zmiňuje také 36. verš ve čtvrté kapitole
Skutků apoštolských (4,36): …Josef,
kterého apoštolé nazvali Barnabáš - to znamená ´syn útěchy´ - levita původem
z Kypru. Z téhož zdroje se dovídáme první údaj o úloze Kypru při šíření
Kristova učení (11,19): Po smrti
Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchnuli,
dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie.
V chronologickém kontextu by se mohlo pořadí těchto míst upřesnit, neboť Antiochie byla východiskem pro působení apoštolů na Kypru. Bylo to starověké syrské město v Pisidii, což je staré označení hornaté krajiny na jihu Malé Asie, ve vnitrozemí zvaném Pamfýlie. Antiochie se stala střediskem křesťanů, kteří nebyli židovského původu a tam působili také Barnabáš, Pavel a Jan, známý později jako evangelista Marek, o nichž se píše v souvislosti s Kyprem. Ve Skutcích apoštolských se uvádí jejich první cesta v řadě následných veršů (13:2-5):
2 Když konali
bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a
Saula (pozdějšího Pavla) k dílu, k
němuž jsem je povolal."
3 A tak po
modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.
4 Posláni tedy
Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.
5 Když dopluli
do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli sebou i Jana jako pomocníka.
Salamína (Salamis), ležící 9 km severně od dnešní Famagusty, bylo starověké významné město na východním pobřeží Kypru. Zde se Barnabáš narodil a tam byl také zavražděn. Tudy doprovázel v roce 45 po Kristu apoštola Pavla do své rodné země a na další cestě po ní. Skutky apoštolské věnují tomuto putování bližší pozornost (13:6-12):
6 Pak prošli
celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem,
který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus.
7 Byl u dvora
místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a
Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.
8 Ale Elymas,
ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil
se odvrátit místodržitele od víry.
9 V tu chvíli
Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase
zrak a řekl:
10 "Ty
svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už
přestaneš podvracet přímé cesty Páně?
11 Nyní na tebe
dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh
neslituje." Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a
hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12 Když místodržitel
uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.
Jinými slovy, po návštěvě Pavla a Barnabáše přestoupil v témž roce 45 po Kristu římský prokonzul Sergius Paulus na křesťanství. Kypr byl tak vůbec první zemí na světě, která měla v čele křesťanského vládce a je na tento fakt dodnes patřičně hrdý… Takto byla zakončena první apoštolská misie na Kypru, procházející celým ostrovem od východu na západ. Potom byla připravována další návštěva, které se zúčastnil Barnabáš, ale s ním šel Marek místo Pavla. Uznání křesťanství jako oficiálního náboženství zásadně ulehčilo život obyvatel Kypru, neboť to znamenalo zrušení některých přísných římských zákonů.
V souvislosti s dalším šířením křesťanské víry na ostrově jsou uctíváni hlavně tři světci z byzantského období. Prvním je zbožná a zářivá osobnost svatého Spyridóna, který byl mučen během strašného pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Mučení přežil a stal se biskupem v Tremithuntu (Tremithus) v oblasti Larnaka. Na Kypru také zemřel, ale jeho ostatky byly přeneseny na ostrov Korfu, kde jsme se s ním setkali jako s hlavním patronem při našem loňském pobytu. Druhým hlavním kyperským světcem je palestinský poustevník Hilarión, který žil poblíž Pafu a třetím Epifanios z Palestiny, který se v roce 401 stal biskupem křesťanské obce v městě Salamíně a mohl tam bezprostředně navazovat na působení zakladatele kyperského křesťanství, svatého Barnabáše. Bezprostřední důsledky pro obyvatelstvo měla prý návštěva Kypru svatou Helenou kolem roku 327. Tato matka císaře Konstantina se vracela z Jeruzaléma, odkud přivezla úlomek Svatého kříže, nástroje Kristova utrpení. Jejím příjezdem prý na ostrově skončilo rázem období sucha a hladu, které trvalo před tím 36 let.
Jako v ostatním řeckém prostředí převládalo na Kypru od samých začátků ortodoxní křesťanství. Výjimkou je malá skupina Maronitů, východní církve odvozující svůj původ od mnicha Marona, který zemřel před rokem 432 a jehož souvěrci působili především v Libanonu. Odlišovali se v některých podrobnostech názorem na Kristovu božskou přirozenost a z toho důvodu nebyli ortodoxním společenstvím přijímáni. V 7. stol. přišli na Kypr a ve 12. stol. obnovili unii s římskou církví; v té době jich tam bylo na 80000. Dnes je jich na ostrově asi 6500 a na západě ostrova v tureckém sektoru dokonce přežívá poklidná maronitská vesnička Kormakidis s hrstkou obyvatel.
Podobně jako ve vlastním Řecku je kyperská společnost nábožensky založená, všechny svátky jsou pečlivě svěceny a návštěva kostela je více než společenská záležitost. Tradičně je na ostrově uznávána hodnota rodiny, všichni příbuzní drží pohromadě a pomáhají si. Je možno se zúčastnit svatby s několika tisíci hostů. Každý přicházející kromě drobného dárku věnuje nevěstě i ženichovi obálku s penězi. Pokryjí se tak nejen náklady svatby, ale ještě prý jim obvykle zbude několik tisíc liber do začátku. Zažít zde třeba křtiny, jež jsou pro věřící Kypřany jednou z největších slavností, je prý obrovský zážitek. Konají se většinou na jaře nebo v létě a organizuje je i náklady hradí kmotr, který byl svědkem na svatbě. I když nejsou tak honosné jako vlastní svatba, kmotr musí sáhnout hluboko do kapsy. Musí totiž zakoupit plný kufr výbavičky v bílé barvě, symbolizující nevinnost, zlatý řetízek a náramek. Dítěti, až do dovršení jeho 18 let, musí na každý svátek, narozeniny, na velikonoce či vánoce věnovat hodnotný dárek.
Tolik úvodem k zemi naší dovolené v roce 2003.