| Obsah | Další |  |
Je třináctého září a letadlem Boing 737 letíme s aerolinkami Air France do Paříže. Paříž je však pouze naší přestupní stanicí na dlouhé cestě do San Franciska.
Je tomu rok, co se opět vydáváme přes velkou louži, tentokrát na západ USA, poznávat krásu zdejší přírody a ověřit si, zda jsme schopni vzdát se každodenního pohodlí civilizace a vyrazit do terénu s baťohem, stanem a spacáky. Pro překonávání značných vzdáleností nám bude nápomocen Dodge Voyager, minivan, takový menší třiapůllitr.
Příprava na cestuPříprava letošní "Ameriky" byla značně zjednodušena, neboť jsme si z loňska přivezli a na vlastní kůži vyzkoušeli potřebná "know how".
Tak někdy v lednu 1995 zasedáme s kalkulačkou nad mapu států a nesměle začínáme dělat propočty. Inspirací pro sestavování trasy nám je velice pěkná obrazová knížka Ivo K. Petříka "Příroda Severní Ameriky". Profesionální fotografie zachycují vesměs nejznámější parky západu USA. "To by bylo něco vidět takovouto krásu na vlastní oči."
Zcela nezávazně a jen tak jezdíme tužkou od parku k parku a počítáme kilometry. Rostou závratnou rychlostí i počet parků slušně přibývá.
Těžko rozhodnout, kterému dát přednost. V původním itineráři proto necháváme všechny.
Pomalu začínáme sondovat, kdo by měl chuť se na takový výlet vydat. Jako první adept je Karel Rybáček, ten už měl chuť jet minulý rok, ale nevyšlo to. Zvláště do opuštěných oblastí Arizony, téměř u Mexických hranic bude třeba pořádný ochránce. Ve třech je to málo, chtělo by ještě někoho do party. Karel přizval ke konkurznímu řízení svého kamaráda Ivana. Prošel, takže už jsme čtyři. Akorát do jednoho kompaktu CC4 Chevroletu. Plán cesty propracováváme do větších detailů. Na každý den je rozvržena návštěva národních parků, cílová stanice a počet kilometrů, které musíme urazit. Na větší a známější parky necháváme dva dny, ostatní je nutné zvládnout během jednoho dne.
Kompletujeme i výbavu do terénu a řešíme jeden z hlavních problémů jak a na čem vařit. Loni jsme měli od Marien dvouplotýnkový plynový vařič na bombičky. Byl skvělý, ale neprozřetelně jsme ho v Americe nechali. Nevešel se do kufrů a také co s ním, když u nás nejsou k dostání do něho příslušné náplně a to, že příští rok opět pojedeme, nás nenapadlo.
Koupit v Praze jiný plynový vařič je trochu riskantní. Vozit v letadle tlakové lahve není dovoleno a zda budou náhradní k dostání i v Americe, to je otázkou.
V jedné horolezecké prodejně nám doporučují, že do Ameriky jedině s benziňákem. Palivo se načepuje u každé benzínky, takže prý "nou problém".
Přítel Honza, vlastní hned dva benziňáky. Malého, skladného Aljošu, který se kdysi vozil z Ruska za 5 rublů a většího, zdaleka ne tak elegantního jako ten první.
Doma v kuchyni provádíme za jeho asistence testování obou vařičů. Aljoša již na první pohled vede. Je skládací a zaujímá minimální prostor. Plníme nádržku a zkoušíme dobu varu při plném výkonu. Na přípravu večeře by to mělo vystačit pro všechny. Druhý testovaný vzorek má ucpané trysky, takže neprošel.
Je tak rozhodnuto o dalším členu výpravy, o Aljošovi. S sebou bereme i skládací, malý zahradní gril na dřevěné uhlí.
Rezervaci letenek provádíme u Fischer Reisen, cestovky, která vždy podá zasvěcené a přesné informace o volných místech nejrůznějších leteckých společností a zajistí bezplatnou rezervaci až do jednoho měsíce před odletem, kdy se letenka buď zaplatí, či bez problémů odhlásí. Jediný termín, kdy byly ještě volné letenky u Air France za přijatelné ceny byl 13. září.
Auto půjčujeme přes Welcome Agency. Tedy přesněji řečeno, proplácíme Prepaid Voucher v korunách, na který nám americký Dollar Rent Car v San Francisku vydá vybraný auťák.
Začíná doba prázdnin a cesta se kvapem blíží.
Karel se zmiňuje o plánované cestě svému kolegovi, Leškovi. Podívat se do Ameriky, je jeho dlouholetým přáním. Dalšího kandidáta výpravy neodmítáme.
Problémem a otázkou zůstává, zda se sežene ještě volná letenka a do auta se již v pěti nevejdeme. Zjišťujeme, které větší auťáky mohou nabídnout. Lešek se vydává sám odborným okem zhodnotit minivany pro 7 až 8 lidí. Dražší půjčovné je, ale pokud se propočte na osobu a týden, vychází cena kupodivu srovnatelně s CC4, s kterým jsme počítali pro čtyři osoby.
Zcela zázrakem se našlo volné místo ve stejném spoji, s kterým jsme letěli i my, i když letenka je ve vyšší třídě, za vyšší cenu. Docela radostné zjištění.
Je nás tedy pět, podle horoskopů dva býci a tři berani. Jak toto dopadne? Uvidíme.
Podrobný itinerář rozdáváme členům výpravy k připomínkovému řízení. Je přijat bez větších problémů a změn všemi.
Před odjezdem svolává Karel u sebe na zahradě schůzku, při které se nejenom trénovalo stavění stanů na čas, ale každý se musel dostavit i s vlastním plným zavazadlem, s kterým pojede. Bude provedeno převážení a zhodnocení, zda někdo nechce s sebou vláčet moc velký loďák se spoustou zbytečností.
První sestavení malého iglú trvalo více jak půl hodiny. Pokud přiložili ruku k dílu všichni, vypracovali jsme se až na sedm minut.
Probíráme a diskutujeme další organizační záležitosti. Zda si připlatit pojištění auta, zda vzít s sebou Ivanovu vysílačku, zda obstarat jedno náhradní kolo pro Dodge, zda propašovat nějaké potraviny, u které pojišťovny se pojistit atd.