Archiv květen 2003
20. května
Když se sova chytí do sítě, je dost snadné se do ní strefit. Marek Prokop, český guru použitelnosti webů, souhlasil s tím, abych sem napsal tři věci, které vytýkám jeho stránkám Sova v síti. Budou to v zásadě maličkosti. Spolu s Markem věřím, že pro vás bude inspirací zahlédnout kovářovu kobylu bez podkov. Ještě než začnu kritizovat, musím zdůraznit, že si těch stránek velmi vážím, považuji je za skvělé a nacházím v nich mnohou inspiraci.
Na světových webových stránkách se pomalu stává konvencí, že logo firmy nebo webu je odkazem na hlavní stránku. Podstatně to zjednodušuje navigaci, protože vždycky, když dostanu pocit "kde to sakra jsem" nebo když dočtu článek, kliknu na logo a jsem zpátky na hlavní stránce webu.
Umístění loga se striktně doporučuje do levého horního rohu stránky, protože tam jej čtenáři očekávají. Sova v síti má v levém horním rohu krásnou sovičku. Ale sovička nekliká.
pondělí 19. května
Mám tendenci více věřit programům a stránkám, jejichž autor reaguje na moje podněty.
Například se mi velmi líbí program EasyBlog Lite, protože každou chybu, kterou nahlásím, autor opraví.
Podobně mě potěšil autor Toplistu Pavel Francírek, když do detailů o stránce přidal odkazy na často volané statistiky. Nedávno pak rozšířil přehled "odkud přišli" z dvaceti položek na padesát. My se sice spolu vídáme osobně, ale tohle zapracoval na základě mého mailu. A když už o něm píšu, tady máme fotku: Franci s nějakými děvčaty.
Reagujte na podněty. Uživatelé vám budou důvěřovat.
Tak jsem byl ve čtvrtek večer na oslavě narozenin Seznamu. Pozval mě Mirčo. Byla to párty hrůzostrašného stylu, které jsem se napřed hodně polekal. Tím děsným stylem myslím duc duc milión decibelů v temné zakouřené hale s barem, spoustou jídla a stovkami neznámých lidí.
Brzo jsem zjistil, že podnik na Štvanici, kde se narozeniny slavily, má i suterén, kam jsem prchnul před Michalem Davidem a jeho zpěvem. Po té, co Ivo Lukačovič předal šek na hodně peněz nějaké dobročinné organizaci, si totiž na pódium vlezl tlustý člověk. Moderátor oslovil publikum "chcete, aby nám zazpíval Michal David?". "Néééé," ohlásilo publikum tak zoufale, že moderátor slyšel "Ano", a tlusťoch začal zpívat.
V příjemném suterénu mi depku léčilo skládání vlašťovek z listů časopisu SReality. Hezkej časopis, na vlašťovky se ovšem nehodí. Náladu mi zlepšilo, jak se jedna z pěti vlašťovek házených z balkónu na parket zachytla do nějaké osvětlovací konstrukce, kde zůstala viset. Na oslavě narozenin se mi nakonec líbilo, zejména se o to zasloužily tanečnice v plavkách, pomerančový džus a konverzace s mistrem cukrářem o jeho úžasných dortech.
Byla to dobrá akce. Seznam dal najevo, že si váží svých partnerů. Účastnilo se mnoho lidí na webu významných. Jak ale nemají na čele napsánu svou emailovou adresu, neměl jsem šanci je poznat.
15. května
Kromě kočičky Zuzanky (gratuluji) a lišky Elišky (všechno nejlepší), slaví patnáctého května narozeniny také Seznam.cz. Zdalipak víte kolikáté?
body, html {/*scrollbar-base-color: #eeeedd; scrollbar-track-color: #ffffff; scrollbar-3dlight-color: #cccccc}
Vidíte ji? Já jsem tu neuzavřenou poznámku /* přehlédnul. Explorer to zbaštil a pochopil, že jako celá deklarace neplatí. Mozilla to nezbaštila a ignorovala celý styl až do konce souboru. Takže jsem měl asi čtrnáct dní stránky v Mozille bez stylu, protože jsem na to koukal v Exploreru.
Jestli to vadilo moc nebo málo, nevím. To musí posoudit uživatelé (číst se to dalo). Teď mě ta chyba přivádí k myšlence, zda bych neměl své zápisy kaskádových stylů zbavit nestandardních hacků a občas prohnat validátorem. Za upozornění děkuji dobrodinci, jehož mail jsem si asi omylem smazal.
Mimochodem taky vím, při jaké příležitosti jsem si to rozbil. To když mě Marek Prokop upozornil, že barevné lišty prakticky vždycky snižují použitelnost stránky.
14. května
HTML tag <link> se dnes používá nejvíce na připojení stylopisu (rel="stylesheet"), občas na připojení ikony. V HTML má už ale od začátku tag <link> fungovat spíše jako navigační prvek. Naneštěstí prohlížeče navigaci linkem nepodporovaly. Jirka Kosek to kdysi někde popsal takto: "prohlížeče, které se tak chovají, by spočítal na prstech jedné ruky i dlouholetý pracovník na pile" (citováno zpaměti faktužnevím odkud).
Mozilla 1.1 a Opera 7 <link> neignorují. V článku Navigace pomocí elementu link (Jan Dudek, 14. 5., Interval.cz) se přehledně dozvíte, jak navigaci pomocí <link> do webu zařadit. Zejména jde o různé hodnoty atributu rel. Článek obsahuje názorné screenshoty.
Martin Michálek už dělá spíše managera než kodéra, a tak se začal zajímat o teorii ladění CSS. Sám už to jistě umí dlouho, ale jak to naučit jiné? V příspěvku Proč to sakra nefunguje nastiňuje obecné zásady ladění kaskádových stylů.
Chtěl jsem si ověřit, jednu teorii, totiž že v IE 6 se tabulka se zadaným css stylem "table-layout: fixed" se vykresluje po řádcích a nečeká se na celou tabulku. Napřed jsem si to testoval pomocí skriptů, ale to házelo divné věci. Tak jsem se rozhodl, že si "někdy" musím sehnat nějaký software, který umí simulovat pomalé připojení.
Opravdu náhodou jsem po chvíli zrovna browsil na novém weblogu Příručky moderního webmastera. Našel jsem tam odkaz na program, který umí pomalé připojení testovat. Stáhnul jsem si tedy WebSpeed Simulator.
Načež jsem si mýtus vyvrátil. IE 6 neumí tabulku vykreslovat po řádcích ani se style="table-layout:
fixed".
Máte-li nějaký kuriózní operační systém nebo prohlížeč, zapojte se do Pixyho testu písem.
12. května
Doplňující informace, které se často dávají do atributu title, správně patří do normálního textu. Porovnejte tyhle dva zápisy téže informace:
<a href="někam" title="anglicky">Odkaz na článek</a><a href="někam">Odkaz na článek (anglicky)</a>Je zřejmé, že text "anglicky" je doplňkovou informací. Méně důležitou. Klasická psaná a tištěná média mají jen málo způsobů, jak označit druhotnost informace. Nejčastěji se na to používá závorka, výjimečně poznámka pod čarou.
Oproti tomu web dovoluje určitou interaktivitu. Když dám text do atributu title, udělá mi to při přejetí myší žlutou bublinu s textem (totéž dělá omylem také alt u obrázků v IE). Spoustě autorů se to líbí, a tak to používají horem dolem.
Uživateli webu takové bubliny zůstávají zpravidla skryté. Většinou je neobjeví, protože atributy s bublinou nebývají vizuálně označené. Nemám čas přejíždět myší celou stránku, jestli se mi někde neobjeví bublina. Bubliny hledám a čtu pouze tam, kde:
Takže vlastně skoro nikdy. Obsah atributu title zůstává před uživateli dobře ukrytý a stává se zbytečným. Zavírejte méně důležitý obsah raději do závorek, lidé jsou na to zvyklí.
Ohlas Lukáše Oborského: bohužel nesouhlasím s tím, co píšeš v článku. Vem si
například Letem světem - odkaz obsahuje můj vlastni popis cílového dokumentu a
v bublinové nápovědě se dozvíš jazyk a přesné jméno dokumentu ve tvaru
server:název. Představ si, ze by to cele bylo odkazem a text odkazu by pak
vypadal třeba:
Kam to tedy patří - Yuhůův weblog o webu: Závorky nebo bubliny [cz]
Jak by se ti takový odkaz líbil?
8. května státní svátek hurá
V Internet Exploreru lze dosáhnout zoomování stránky podobně jako v Mozille nebo Opeře. Kód bookmarkletu mi poslal Petr Pokorný:
javascript:void(document.body.style.zoom='150%')
Jak si udělat bookmarklet v Internet Exploreru: přidejte si nějakou stránku do oblíbených, pak v menu naklikněte (třeba pravým tlačítkem) vlastnosti té oblíbené položky. Změňte si název podle sebe a namísto adresy dejte to "javascript:..."
Nebo se dá nastavit zmenšení na čtvrtinu: javascript:void(document.body.style.zoom='25%')
U těch 25 procent člověk získá poměrně slušný přehled, co kde na stránce je, pokud je "dlouhá". ... (pp21- email "Jak psát web - moje postřehy k CSS", 4. 5. )
Stránku pak můžete celou zvětšit nebo zmenšit výběrem bookmarkletu z menu Oblíbené. Nezvětšuje se přitom jenom písmo (což je v Exploreru zvykem), ale všechny prvky na stránce včetně obrázků. Stránka si ale udrží šířku okna (což většinou nevadí). Co si pamatuju o podpoře (nestandardní) CSS vlastnosti zoom, tak by to mělo fungovat od IE 5.5.
Datově příliš velké stránky a reklamy byly problémem vždy. Dnes se k tomu připojuje aspekt, že jedni to mají v pohodě, jiní ne.
Jedni uživatelé webu dnes procházejí sítí rychlostí bleskové páteřní linky, druzí rychlostí pomalého modemu. Průměrná rychlost připojení uživatelů časem zřetelně roste, což pobízí webmastery k postupnému zvětšování kódu stránek a reklam. Minimální rychlost modemářů ale zůstává stejná. Zatímco před pár lety na modemáře při stavbě stránek dbal každý, dnes se na ně začíná zapomínat.
Doslovná nafoukanost se zejména týká reklamních kódů. Kreativní agentury, které vytvářejí 90% (prostě většinu) reklam, mají připojení rychlé. Stejně tak jejich klienti -- velké firmy, které to platí. Kdyby kreativka udělala reklamní banner datově menší, klient (zadavatelská firma) to neocení, protože tam mají také rychlou linku. K modemářům se ale datově velká reklama často vůbec nedostane nebo se stáhne pozdě, a tak je větší reklama méně účinná. V důsledku trpí celý web.
Chyba je podle mého názoru jednoznačně na straně zadavatelů reklam (těch, co to platí). Měli by tlačit na kreativní agentury, aby dělaly kódy malé. Zatím na ně "tlačí" pouze datové limity, které si stanovují jednotlivé servery hostující reklamu. Tyto limity jsou ale postaveny moc vysoko, protože čím jsou níže, tím méně se krátkodobě vydělá.
Johanka (největší drbna na MatFyzu a korektorka Roota) draží své jeté tričko. Kdybyste někdy v Praze potkali holku, která bude mít ve vlasech sponku s procesorem LSI LOGIC L1A2193, tak to bude johanka po dražbě. Zatím nosí ve vlasech místo sponky zeleno-zlatý procesor sparcového terminálu a docela jí to sluší. (Taky nevím, co je to sparcový terminál.)
5. května
Když jsem se minulý týden probíral českým webem, abych o tom sem něco napsal, spousta věcí mě zaujala. Jenže negativně. Když jsem si později procházel svoje poznámky, bylo to jenom samé "tohle musím pomluvit" nebo "takto vypadá příšerná stránka". Možná by se to sice zajímavě četlo a mohly by z toho vzniknout napínavé názorové války, ale to je tak to poslední, na co teď mám čas.
Pomalu jsem si tedy vybíral oběť, když jsem si uvědomil chybnost svého počínání. Proč odkazovat špatné stránky? Jenom abych je pomluvil?
Weblog Sovy obsahuje zajímavé zásady, které v kontextu svého příspěvku zanikly:
Snažím se zde v Sově dodržovat dvě jednoduché zásady – neodkazovat na špatné články a ani na sebelepší články neodkazovat dvakrát. ... (Marek Prokop, Weblog Sovy v síti, 06. 04. 2003
Ono je totiž strašně lehké napsat příspěvek o tom, že něco je někde špatně. Je to sice jednoduché čtení, jednoduché psaní, ale čtenář si z něj skoro nic neodnese. Špatné stránce navíc se přidává popularita, kterou si nezaslouží.
Když nedávno mezi českými weblogy probleskovaly snahy o jakési blogistické dogma, vyšumělo to do ztracena. Já jsem si dnes zkusil definovat svoje blogistické dogma (zkráceně blogma). Vyšel jsem z těch dvou bodů. Zopakuji je:
Přišlo mi to jako výborný začátek, jen trochu málo stručné a dost negativní. Druhý bod jsem pak shledal nedůležitým, první obměnil a vyšlo mi to krásně. Takže Yuhůovo blogma:
Lukáš Lánský v první polovině článku Uživatel vs. webmaster probírá problematiku cookies, které uživatelé ve strachu odmítají, aniž by věděli proč. Druhá polovina článku je o tom, co na stránky nedávat. Autor zmínil zajímavý problém flashové reklamy, kterým se nikdo (pokud vím) u nás nezabývá:
... flashové animace dost podstatně zatěžují starší procesory. Zvláště pokud jsou stránky určeny pro mladou generaci, myslet by se mělo převážně na parametry školních počítačů. (Lukáš Lánský, PCsvět, 4. 5. 2003)
Postavil jsem se v knihkupectví před regál s počítačovou literaturou. Koukal jsem na obálky a jejich grafické zpracování. Dost mě to dostalo.
Je určitě těžké nakreslit něco na knížku o programování. Zkuste výtvarně pojmout něco, co nikdy nikdo neviděl! Jak nakreslíte ASP? Nebo CSS? Řešení je takové, že se tam prostě nakreslí všechno.
Na obálkách literatury o programování se prohánějí tygři, ještěrky, plachetnice, prolíná se to, madam se usmívá. Zeměkoule, klávesnice. Grafy konvergují v plus nekonečnu, nadpisy mají tři stíny. Čím víc motivů se na papíře prolíná, tím lépe. Jsou sice i hezké knížky (takové ty dvoubarevné bichle s černobílým zvířátkem), ale většinou je to prostě HNUS.
Zajímavé je taky, že už je to tak asi 5 let stále stejně. Ty obálky jsou naprosto zaměnitelné. Dnes se z nich směje úspěšný kravaťák stejným stylem, jako se smál v roce nula a bude se smát v roce milión. Hlavně že je poloprůhledný.
Docela by mě zajímalo, jestli redakce vydavatelství mají nějakou strategii co se obálek počítačové literatury týká. Vůbec bych se nedivil, kdyby ta strategie nebyla zaměřena na kupující (což jsou asi většinou programátoři, kteří se na ty obrázky moc nedívají), ale na někoho jiného. Zatím pouze hádám, koho by asi křiklavá nesmyslná obálka mohla ovlivnit, ale mám jeden tip: je to zaměřeno na knihkupce. Už jsem totiž viděl, jak na Andělu odložili oranžovo-modrý Nielsenův Webdesign do spodního šuplíku. Když jsem se ptal proč, tak mi řekli, že ta obálka vypadá, jako by nebyla o počítačích, protože na ní nejsou obrázky.
[weblog/patka.html]